V jaké fázi je momentálně příprava na mistrovství světa, které začíná 9. dubna?
Máme 22 dní do mistrovství světa, je před námi nejintenzivnější práce. Ladíme detaily, chceme všem týmům vyjít vstříc. Co se týče jednotlivých reprezentací, každá federace má během sezony vlastní program, ale nyní už jsou všechny zraky upřeny na šampionát.

Jaká je konkrétně vaše role v přípravách?
Celý proces příprav kompletně zastřešuji. Zároveň mám také svůj tým, pro který chci to nejlepší. Je to pro mě velká škola, musím hodně přepínat, je to o profesionalitě. Člověk musí myslet na ženský hokej obecně, aby byla vysoká úroveň celé akce a turnaj proběhl na nejlepší úrovni.

Existují nějaká pravidla pro pořádání mistrovství světa?
Organizační výbor IIHF (Mezinárodní federace ledního hokeje – pozn. red.) stanoví regule, které se musí splnit. Je to takový návod, kterým se řídíme. Některé věci i nadstavujeme, navyšujeme standard. Ženský sport obecně jde celosvětově extrémně dopředu a pro nás je důležité, abychom šli v tomto ohledu příkladem. Zpětná vazba je zatím dobrá, ale všechno se to rozjede na konci března, až začnou najíždět reprezentační týmy do Česka.

Mají České Budějovice takové kapacity, aby ubytovaly všechny týmy?
Vrátím se zpátky k regulacím IIHF, ve kterých je uvedeno, že ubytování má být do 20 minut od stadionu a musí jít (minimálně) o čtyřhvězdičkové hotely. Využijeme tedy ubytovací služby města Hluboká nad Vltavou, kde je plno hezkých hotelů. A myslím, že týmy, které jsme tam umístili, budou mít klid, zároveň tím ulevíme Českým Budějovicím. České dráhy poskytnou každému týmu autobusy, které jim budou k dispozici po celou dobu šampionátu, takže budou moci dojíždět na tréninky nebo se vyjet kamkoli podívat.

Které týmy budou bydlet v Hluboké nad Vltavou a proč?
Amerika, Japonsko a Maďarsko. Spojené státy jsou specifické, to je výprava o velikosti dvou standardních týmů, takže budou mít ubytování jen pro sebe. Jednak z důvodu komfortu, ale i s ohledem na bezpečnost. Jinak se o ubytování rozhoduje dle rankingu (pořadí ve světovém žebříčku – pozn. red.), takže samozřejmě Kanada, Amerika, Finsko, Česko a Švýcarsko mají to nejlepší.

Při přidělování ubytování dávám také na svůj pocit, protože se samozřejmě s týmy za ty roky znám a vím, co vyhledávají, jaké jsou jejich požadavky. Takže bych řekla, že jsme se snažili ubytování připravit každému na míru.

Jaké jsou třeba požadavky jednotlivých týmů?
Každý tým to má jinak. Například nám přišel požadavek od Spojených států, že by chtěly na hotel terapeutické psy. Prý je to jediná věc, která hráčky uklidní, takže i v tomto ohledu se samozřejmě snažíme jim vyjít vstříc. Budeme kvůli tomu asi muset kontaktovat nějakou záchrannou stanici v okolí, ale je to hezké. Umím si představit, že by mě to také uklidnilo. Už jsem se přihlásila, že také přijedu (smích).

Jaká budou bezpečnostní opatření pro turnaj?
Skrz tento rozhovor můžu prozradit, že co se týče bezpečnosti, bude turnaj na stejné úrovni jako loňské mistrovství světa mužů v Praze. Policie České republiky a všechny ostatní složky k tomu přistupují zodpovědně, týmy budou pod naprostým drobnohledem. Myslím, že nic neponecháme náhodě. 

Do Českých Budějovic se sjede 250 hokejistek a nemůžeme si dovolit, aby se něco v tomto smyslu pokazilo. Musíme zaručit, že akce bude na světové úrovni. Máme hotové zónování arény, což je zabezpečovací systém provázaný s akreditacemi. 

Proč České Budějovice?

Můžete připomenout, jak probíhal proces přidělení pořadatelství Českým Budějovicím?
Zhruba jsme o tom věděli už asi čtyři roky, protože IIHF alokuje pořadatelství s poměrně velkým předstihem, nicméně oficiálně jsme se o něj přihlásili před necelými dvěma roky. Přihlašování probíhá vždy na kongresu IIHF, který se koná při mistrovství světa mužů. Takže intenzivní řešení a přípravy na akci začaly už tehdy v roce 2023.

Začalo se výběrem termínu. Kdo se pohybuje v hokeji, ihned mu dojde, že turnaj koliduje s play-off mužské extraligy, tou dobou se blíží semifinále a finále. Zároveň v březnu končí švédská liga žen, takže jsme si nemohli dovolit, aby měly hráčky z tamní soutěže příliš dlouhé volno.

Dále jsme se potřebovali rozhodnout, jestli se pořadatelství ujme jedno město, nebo dvě. Obě varianty mají pro i proti. Jedna věc jsou náklady, protože když pořádáte v jednom městě, všechno alokujete tam. To znamená, že nemusíte třeba dublovat produkci, televizní signál. Na druhou stranu musíte najít místo, které zvládne pojmout všech deset reprezentačních týmů a unese tíhu celého turnaje. Výběr se tak velmi rychle zúžil na dvě města, přičemž České Budějovice i celý Jihočeský kraj o pořadatelství hodně stály.

Proběhla také návštěva ze strany IIHF, prošli s námi zimní stadion a všechny prostory, a teprve když oni dali zelenou, mohlo být o pořadatelství oficiálně rozhodnuto.

Zvládne led v českobudějovické Budvar aréně 29 zápasů ve dvanácti dnech?
Tréninky budou probíhat ve vedlejší tréninkové hale, což ledu trochu uleví, ale stále jsou to tři zápasy denně, což je velký nápor. Ale věřím, že je vše dostatečně dobře vykomunikované a vypracované do detailu, aby nás nic nepřekvapilo.

Kolik lidí se zapojí do pořádání?
Poslední číslo, se kterým pracujeme, je zhruba 350 lidí, což je krásné. Máme velkou radost, že je takový zájem. Přihlásilo se hodně lidí, kteří pomáhali už na mistrovství světa mužů loni v Praze. Bude tam i plno místních, zejména mladých lidí, které sportovní sféra zajímá, což je pro nás také důležité. Věříme, že si to užijí a ženský hokej je zase o něco víc vtáhne.

Co můžou například dostat dobrovolníci za úkol?
Velkým úkolem je stěhování týmů. Na to budou potřeba ti nejspolehlivější a nejsilnější lidé, protože to je vždycky takový „malý cirkus“. Ti, kteří u toho budou, budou v kontaktu s týmem, managementem a kustody, pomůžou jim s nastěhováním do nového hokejového domova. Dalším úkolem může být příprava a roznášení ovoce do kabin nebo třeba odvádění na dopingové kontroly.

Přiletí týmy přímo do Českých Budějovic?
V Budějovicích je letiště pouze pro privátní lety. Takže týmy budou létat do Prahy nebo Vídně, kde už na ně bude čekat jejich autobus.

Kdo bude koordinovat přesuny týmů do dějiště šampionátu?
Každá reprezentace bude mít svého člověka, který se o ně bude celou dobu starat a bude spojkou mezi týmem a organizačním výborem. Jsou to lidé, kteří s tím už mají zkušenosti třeba z mistrovství světa mužů. Troufnu si říct, že takový servis ještě na žádném předchozím ženském šampionátu nebyl. A jak už jsem zmínila, snažíme se pozvednout úroveň, přiblížit se stylu a způsobu organizace mistrovství světa mužů.

Mistrovství světa žen se koná v České republice poprvé v rámci elitní divize. Cítíte na týmu nebo na sobě velký tlak?
Z týmu jsem žádnou nervozitu zatím necítila. Ale musím říct, že na sobě cítím obrovský tlak. Ne zvenku, ale spíše zevnitř. Myslím ale, že je to zdravé, vytvořit si na sebe tlak, který vás nutí ráno vstát a dát do toho zase maximum.

Cítím také zodpovědnost směrem k federaci, ženskému hokeji a sportu v Česku obecně. Všichni vnímáme, že by to mohl být přelomový moment. Něco, co konečně trošku uleví ženskému hokeji ve smyslu, že bude moct fungovat dál, rozvíjet se a nebude muset řešit, že to není sport pro holky, jak se často říká. Doufám, že se tyhle myšlenky podaří odbourat. Nemůžu ovlivnit, co se stane na ledě, ale můžu se postarat o to, aby bylo po organizační stránce vše perfektní.

Silné příběhy i světové hvězdy

Co by mělo přimět fanoušky, aby dorazili na ženský hokejový šampionát do Českých Budějovic?
Myslím, že lidé, kteří ženský hokej vnímají negativně, ho reálně nikdy neviděli. Nebo viděli, ale bylo to třeba před deseti lety, což už vůbec není srovnatelné s dneškem. Ženský hokej je extrémně rychlý a troufnu si říct, že produkt, který bude k vidění letos v Budějovicích, bude kvalitní. Když se lidé podívají na zápas Ameriky s Kanadou, uvidí hokej světové úrovně s rivalitou a se vším všudy, nebudou odcházet zklamaní.

A druhá důležitá věc je, že každá hráčka má svůj příběh. Makaly, aby se dostaly na současnou pozici, mají za sebou dlouhou cestu. Bojovaly o to, aby měly kde hrát a mohly hrát kvalitní ligu. To je něco, co na mužském šampionátu nezažijete. Pýcha, hrdost, že můžou hrát na nejvyšší úrovni, i vděk směrem k fanouškům, je obrovský.

Kdo jsou největší hvězdy, na které by se měli fanoušci zaměřit?
Musím určitě zmínit kapitánku kanadského národního týmu Marie-Philip Poulinovou. Obrovská ikona kanadského hokeje, hrála i se současnou trenérkou českého národního týmu Carlou MacLeodovou na olympiádě ve Vancouveru 2010. Poulinová je takový ženský Wayne Gretzky, je jí 33 let a to, co dodnes předvádí na ledě, je neskutečné. Dokáže rozhodnout zápas, je u důležitých momentů. Pak musím upozornit na Hilary Knightovou. Americká kapitánka, stejný případ jako její největší rivalka na druhé straně. Obrovská ikona, osobnost.

Český tým sice ještě neoznámil nominaci, ale určitě bych zmínila Natálii Mlýnkovou a Adélu Šapovalivovou, což jsou velmi šikovné hráčky. Je možné, že se představí i Kristýna Kaltounková, která oznámila návrat do národního týmu. Je to velice talentovaná hráčka, patří mezi nejlepší univerzitní hokejistky v Americe. Může být naší tajnou zbraní, její styl navíc hodně připomíná klučičí hokej.

Funkce generální manažerky

Jak se cítíte v pozici generální manažerky ženské reprezentace, když hokejový svaz je převážně mužské prostředí?
Na půdě svazu je dlouhodobě zaškatulkované, že ženy mají určité funkce a jiné dělat nemohou, můžou dostat určité peníze a jiné ne. Postupně se sice dostáváme z tohoto bodu dál, ale stále jsou momenty, kdy se na mě nahlíží s despektem. A když se dělají nějaká rozhodnutí, můj hlas není slyšet tolik, jak bych si představovala.

Český sport je obecně plný starých kultur. Lidé sedí na svých židlích a nechtějí mezi sebe pustit mladé, kteří by přinesli svěží vítr. Neříkám, že vše nové je zároveň i dobré, ale někdy je důležité se na věci podívat „mladším pohledem“. Boj v tomto ohledu v dohledné době určitě neskončí a upřímně nevím, jak dlouho budu schopná tohle vydržet, protože někdy je to opravdu vysilující. Ale vždycky, když vidím, jak malé holčičky hrají hokej a baví je to, dává mi moje práce smysl. Člověk se v tom nemůže utápět, musí každý den vstát a dělat znovu maximum.

Mým přáním je, aby ti, kteří přijdou po nás, to měli jednodušší. Neříkám, že to bude snadné, to asi na svazové půdě nebude nikdy. Ale budou aspoň schopni trochu víc tvořit, nebudou se muset zaobírat banalitami a nebudou vždycky poslední na řadě.

Před vámi nikdo v této funkci nebyl?
Ne. Funkce generálního manažera nebo manažerky ženského hokeje neexistovala, nebyl nikdo, kdo by se věnoval čistě ženskému hokeji. Původně jsem na svaz přišla kvůli juniorskému mistrovství světa v Ostravě a Třinci 2020. Pracovala jsem v roli koordinátorky, nicméně poté jsem se měla vracet do Kanady, kde jsem studovala, ale tou dobou byl covid, takže se veškeré plány sesypaly a hledala jsem něco, co mě bude naplňovat.

Viděla jsem možnost tvořit něco nového mimo zajeté struktury mužského hokeje. Nějakou dobu jsem s reprezentací jezdila na akce. A když skončil Martin Loukota, který se o ženskou reprezentaci staral předtím, ale přesunul se do pozice ředitele extraligy, začalo se to překlápět a nabídli mi tuto funkci.

Jaké máte vztahy s manažery ostatních reprezentací? Převážně se totiž jedná o muže středního věku.
Nikdy v životě jsem neměla problém s nedostatkem respektu od lidí z ženského hokeje. Můžu říct, že to jsou nejlepší a mně nejbližší lidi, které znám. Protože všichni bojujeme za stejný cíl. Na ledě je samozřejmě rivalita, ale ve chvíli, kdy zápas skončí, jdeme zase vymýšlet, jak bychom ženský hokej mohli posunout.

Upřímně se cítím mnohem lépe mezi lidmi ze zahraničí, na mezinárodní scéně. V Česku jsem se v mnoha případech setkala s nedostatkem respektu, mám nepříjemné zkušenosti směrem k mému věku nebo pohlaví. Na mezinárodní scéně se tohle nestane.

Karolína Laura Hornová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít