Hrozně mě to mrzí, lituje chyby na trati kajakářka Hilgertová
Ani jedna česká loď nepostoupila do finálových jízd na mistrovství světa ve vodním slalomu ve slovenském Čunovu. Nejblíže k postupu měli deblkanoisté Jaroslav Volf s Ondřejem Štěpánkem a kajakářka Kateřina Kudějová, kteří skončili shodně jedenáctí, tedy jedinou pozici za účastí ve finále. Nedařilo se ani Štěpánce Hilgertové. Ta sice svou semifinálovou jízdu dobře začala, ale nakonec obsadila až sedmadvacátou příčku. S nejzkušenější českou slalomářkou mluvil v Čunovu Jan Suchan.
Štěpánko, vedla jste na všech mezičasech, až potom přišel záludný skok „niagára“. Co se tam přesně stalo?
„Pouštěla jsem si to na videu, protože jsem si nebyla jistá. Do posledního okamžiku jsem měla pocit, že to mám najeté dobře a že si musím pořádně shodit dolů špičku, abych nenadskočila protivodu. Ale asi jsem si tu špičku shodila moc, bohužel niagára je jedno z míst na této trati, kde už se chyba nedá naprosto napravit. Škoda, rezerva na desáté místo byla obrovská, kdybych udělala chybu jinde na trati, mohla bych ji napravit, ale tady už to nešlo.“
V semifinále MS ve vodním slalomu se českým posádkám nedařilo, výjimkou nebyla ani Štěpánka Hilgertová
Bylo hodně znát, že dnešní trať byla o dost náročnější než ta včerejší?
„Znát to bylo a já jsem byla svým způsobem i docela ráda, protože jsem si relativně věřila. Samozřejmě jsem měla v paměti všechna klíčová místa i všechny varianty, jestli jet napřímo nebo jinak, jak to otočit a tak dál. Při prohlídce trati jsem si myslela, že je adekvátní pro semifinále a semifinále, protože to se teprve ukáže, kdo vodu zvládá a kdo ne. V kvalifikaci to bylo tak, že v rozpětí několika málo vteřin sjelo dolů třicet holek, to se nedalo.“
Ve své kariéře jste zaznamenala spoustu špičkových výsledků, přesto vás ale neúčast ve finále letošního mistrovství světa mrzí, že?
„Dnes mě to mrzí asi nejvíc, co pamatuju za poslední léta. Podobně mě zkažený závod mrzel asi jen v Pekingu na olympiádě, protože stejně jako tam, i dnes jsem cítila tady, že na tu trať mám. Ve včerejší kvalifikaci jsem třeba měla spíš v hlavě, jestli mám taktizovat nebo jet naplno, jak si to hlídat a nehlídat. V semifinále už člověk ví, že taktizovat nemá smysl, že je to hop, nebo trop. Bylo krásné počasí, nefoukalo, tak jsem po docela dlouhé době šla do závodu s relativně velkou chutí a přiměřenou nervozitou. Do nějaké devatenácté branky jsem jela dobře, o to víc mě ta chyba, kterou jsem pak udělala, mrzí.“
Kvalifikace přitom výtečně vyšla všem českým lodím, které postoupily bez problémů – asi málokdo si připouštěl scénář, že by do finále nepostoupila ani jedna posádka, viďte?
„To je spíš otázka na šéftrenéra, já myslela jen sama za sebe. Doufala jsem, že o finálovou desítku zabojuju, protože v kvalifikaci jsem jela s rezervou a nervózní – a i tak to stačilo na deváté místo. Myslela jsem, že na této trati pojedu líp a že se v rámci finálové desítky představím. Mrzí mě to hodně.“
