Profesionální cyklisté mají potíže sehnat práci, větší šanci mají mladíci
Slova jako krize a nezaměstnanost se velice často používají ve všech možných oborech. I ve sportu, v cyklistice a v té silniční zvlášť. Ve vysílání Radiožurnálu vám její zákulisí dnes detailně rozkryjeme. A začneme na příkladu dvou českých cyklistů z jednoho velice silného týmu.
Malí kluci, kteří jezdí na kole, sní třeba o tom, že si zazávodí na Tour de France nebo na mistrovství světa. I ti dospělí, kteří už něco dokázali, ale teď bojují o živobytí. Letos je jejich pozice horší, protože končí hned dva velké týmy. Třeba František Raboň, mistr Evropy z roku 2005, také o smlouvě na další sezonu teprve jedná.
„Touhle dobou jsem měl už vždycky podepsáno, je to určitě nepříjemná situace.“
O to víc, že ve 30 letech nepatří mezi nejmladší závodníky. Že po sezoně skončí, věděl už déle, ale na rozdíl od jiných zaměstnání nemohl začít podávat nadlidské výkony, ani kdyby chtěl. V týmu má roli pomocníka a tu musel ctít.
„V den, kdy mi řekli, že mi nebude prodloužena smlouva v Omeze, jsem ve dvou lidech sjížděl čtrnáctiminutový únik sto kilometrů od cíle – a sjeli jsme to, jsme profíci. Nedá se to dělat na truc, že když nemám smlouvu, budu jezdit na sebe, to ne.“
Velmi těžko se tak bojuje o práci. Františku Raboňovi paradoxně uškodilo i to, že pamatuje lepší časy a posledních osm sezon odjel v nejlepších týmech světa, ať už T-Mobilu, jeho nástupnících nebo v Omeze. Pokud nechce jít brutálně pod cenu, je pro týmy drahý. Výhodnější mladíci, kteří by závodili i, jak se říká, ‚jen za triko‘.
„Myslím, že jo, šel bych za každou cenu – a pokud by to byla podmínka, i tak bych do toho šel,“ říká Petr Vakoč, letos na mistrovství Evropy druhý.
Jede tak ve stopě Františka Raboně a vlastně ho i střídá v týmu OmegaPharma-Quickstep. Zadarmo ale jezdit nebude, pravidla mu garantují minimální nováčkovský plat kolem 40 tisíc eur. A zatímco zkušení cyklisté včetně Chrise Hornera, vítěze Vuelty, marně shánějí místo, on se mohl dokonce vybírat. Co rozhodlo pro Omegu?
„Hlavně asi to, že tam jezdí Tom Boonen a Mark Cavendish, oba moje vzory. Taky jsem k tomu týmu měl blízko, nepůjdu úplně do neznáma. A pak, je to jeden z nejlepších týmů na světě,“ vysvětluje Petr Vakoč, proč si vybral ze čtyř nabídek velmi kvalitních týmů nejvyšší divize právě ten Zdeňka Bakaly.
