Rozhlasový guru Josef Laufer se narodil před 120 lety
Sportovní reportér Československého rozhlasu Josef Laufer by dnes oslavil 120. narozeniny a byl by tedy nejstarším obyvatelem planety Země. Rozhodně by tedy patřil mezi celebrity. Byť trochu jinak než v době své největší slávy, tedy v první polovině minulého století.
„Haló, haló! Tady je hřiště Hohe Warte ve Vídni, odkud vysíláme průběh fotbalového utkání Vienna-Slavia. Zápas je hrán v rámci soutěže o Středoevropský pohár a přihlíží mu asi 30 tisíc diváků.“
Line se z rozhlasového přijímače, u kterého má nastavené ucho pan Načeradec. Ano, rozhlas a jeho slavný reportér to byl, kdo dokresloval atmosféru Mužů v ofsajdu, jak těch knižních, tak neméně půvabné filmové verze.
„Svoboda přejímá míč, dlouhým odkopem sehrává Junkovi na pravé křídlo, ten se srazil s Rainerem, oba padají. Ticho Vídeňáci! Haló, hned vám povím, co z toho bude,“ komentoval svým osobitým způsobem Josef Laufer.
Byl to právě Laufer, díky němuž vysílal Radiojournal jako první v Evropě přímou reportáž ze sportovního utkání. Svou práci uměl Josef Laufer dokonale: říká se, že dával posluchačům u přijímačů oči. A větší sporťácké celebrity už v rozhlase nikdy nebude. Snad jen kdyby někdo z kolegů průběžně komentoval vlastní olympijské vítězství.
Co by při své tehdejší popularitě asi snášel Josef Laufer, kdyby byl na vrcholu sil v naší době? Třeba by se učil tančit v zábavném pořadu a měl by vlastní talkshow.
Stejně jako tehdy by si ale při přenosu musel dávat pozor na ústa, zvlášť proto, že by sledoval asi horší ligový fotbal než ve své době. Nebo by třeba jako bývalý funkcionář Slavie bojoval za její záchranu.
Laufer byl první a zároveň i nejlepší
Mluví za něj jeho práce. Asi nenajdete moc profesí, kde to platí skutečně doslova, ale rozhodně mezi ně patří povolání rozhlasového redaktora a toho sportovní nevyjímaje. Josef Laufer se stal prvním v Evropě, kdo reportoval přímý sportovního přenos.
Sám Josef Laufer říkával, že jeho život osudově ovlivnily náhody. Zřejmě ta největší se přihodila 3. října 1926 a stal se díky ní prvním sportovním reportérem evropského éteru. Na připravovanou reportáž fotbalu Slavia Praha - Hungaria Budapešť nepřišel pozvaný hlasatel Horáček.
A ani sám ředitel Radiojournalu nepřemluvil na záskok nikoho z píšících novinářů, ani z funkcionářů. A tak nebohého jednatele Slavie Laufera, vytáhl z kabiny hostí, aby zachránil přenos.
Kterak se z jednatele Slavie Josefa Laufera stal první a zároveň nejúctívanejší komentétor všech dob
„Nakonec se mnou už nejednali. Společně s Ředitelem Radiojournalu mě přemluvili, že by ostudu měl nejen Rozhlas, ale také Slavia a už mě vlekli nahoru na tribunu,“ vzpomínal později Josef Laufer.
Sportovním reportérem se stal bez jakékoliv předchozí přípravy. Hráče znal dobře, ale jak komentovat, to nevěděl. Začal přivítáním a sestavami týmů.
„Načež jsem se odmlčel, abych nabral dechu. Ale už jsem cítil mírný šťouch do žeber a slyšel pana ředitele, jak mi zašeptal, abych nedělal žádné přestávky a mluvil furt,“ dozvěděl se základní pravidlo rozhlasového reportéra Josef Laufer.
A tak tedy mluvil a popisoval, co vidí. Toto další základní pravidlo dokázal ale naplnit tak barvitě, že platilo. Vyprávět o tom, když se na hřišti hraje, to vlastně není žádné umění, ale mluvit o tom, když se tam nic neděje, to umí jenom pan Laufer. Jak před časem napsal kolega Tamchyna.
Josef Laufer květnatě komentoval všechny velké a nejen sportovní události své doby
Posuďte sami na vsuvce při reportáži o boxu, uspořádaném na fotbalovém stadiónu Sparty, aby se vešli všichni zájemci. Nakonec jich oproti předpokladům přišlo méně:
„Vinou je ovšem počasí, zatím sice ještě neprší, spadlo jen několik kapek, ale jak znáte Pražáky, ti se přece jenom deště bojí,“ komentoval tehdy Laufer.
„Aut poskytuje tentokráte velmi pěkný obrázek, neboť veškerá mládež, které je kolem dokola, řekl bych, tak dva tisíce hochů a kluků, leží kolem pomezních čar. Poněvadž za bariérami by malí kluci nic neviděli,“ nechal se slyšet Laufer při fotbalovém derby Sparty se Slavií v květnu 1931.
Zkuste si to představit dnes. Mimochodem, Josef Laufer potvrdil i další pravidlo. Sportovní reportéři klidně okomentují cokoliv i dění na tramvajové zastávce a snad to nebude znít neskromně, udělají to lépe než jiní.
Takové zkušenosti s živými vstupy totiž jiní nemají. A Josef Laufer byl taková persona, že mu svěřili reportování velevýznamné události příjezdu rumunského krále Carola II. 28. října 1936.
„Povely již letí. Vše se připravuje a teď vidíme, kterak v průvodu prezidenta republiky jeho veličenstvo rumunský král Carol vyšel před Wilsonovo nádraží a usedá do otevřeného automobilu osmiválcové Pragy,“ a Josef Laufer pak pokračoval v barvité reportáži, která byla v jeho podání spíše uměleckou, než sportovní disciplínou.