Roztrženou mapu jsem zažila poprvé, usmívá se běžkyně Brožková
V lesích v okolí Bečova nad Teplou se tento víkend koná Mistrovství České republiky v orientačním běhu na klasické trati. Dnes byly na programu kvalifikace, finále se uskuteční zítra. Největší favoritkou mezi ženami je dvojnásobná mistryně světa Dana Brožková. A právě držitelka dvou zlatých, jedné stříbrné a jedné bronzové medaile, která se k orientačnímu běhu dostala víceméně náhodou, si s Terezou Jelínkovou popovídala nejen o svých úspěších.
Co je u orientačního běhu nejdůležitější – fyzická kondice, nebo čtení v terénu?
„Obojí je stejně důležité, jedno bez druhého nejde. Je potřeba mít natrénováno, ale bez dostatečných mapových zkušeností a tréninku v podobných terénech úspěch nepřijde.“
Naši historicky nejlepší orientační běžkyni Danu Brožkovou si k mikrofonu pozvala Tereza Jelínková
Když jsem se dívala na výčet vašich úspěchů, je to pořádný seznam. Kterého z nich si nejvíce ceníte?
„Největší radost jsem měla z titulu mistryně světa v roce 2008, které pořádala Česká republika v Olomouci. Byl to pro mě první mistrovský titul, proto si ho nejvíce vážím.“
Teď jste byla na mistrovství světa stříbrná, jak probíhal závod? Bylo to hodně náročné?
„Dalo by se říct, že ve Francii to bylo opravdu hodně náročné mapově, terén byl hodně detailní a musela jsem si dávat velký pozor na mapu. Složitý byl už začátek, hodně závodnic zabloudilo hned na první kontrole. Chtělo to soustředit se celý závod, v každé části byl těžký trošku něčím jiným.“
Ve štafetovém závodě vás potkala jedna nepříjemnost hned po startu, byla to přetržená mapa. Co se s tím dá dělat?
„Mně se to stalo poprvé, byla jsem z toho také dost překvapená, protože jsem byla připravená, že na startu jdeme hromadně a potřebuju urvat co nejlepší místo. Najednou jsem zatáhla za mapu a měla jsem z ní dva kusy. Zkoušela jsem to dát k sobě, že se to třeba vyhnulo trati a nějak to budu schopná přečíst, ale nešlo to. Naštěstí byli organizátoři na něco takového připraveni, měli tam náhradní mapu i s mým číslem, takže jsem mohla v závodě pokračovat.“
Co je z vašeho pohledu na orientačním běhu nejkrásnějšího?
„Mně se líbí, že nestačí mít jenom natrénováno, ale taky je potřeba dobře pracovat s mapou. Když to potom všechno dobře sedí a člověk je solidně fyzicky připravený, krásně se naviguje v terénu a kontroly mu skáčou samy do cesty. To mě hrozně baví, když se vše podaří takto vyladit.“
Už byla řeč o tom, že na kontě máte spoustu úspěchů. Co váš ještě motivuje? Je něco, čeho jste ještě nedosáhla?
„Snažím se nedávat si cíle, jako třeba kolik chci mít medailí. Snažím se to dělat tak, aby mě to bavilo a měla jsem z toho radost. V okamžiku, kdy mě to bavit přestane, poznám, že už mi motivace chybí a že už to dál nepůjde.
