Tak dlouhé volno jsem nikdy neměla, usmívá se basketbalistka Vítečková
Sobotním zápasem proti Bělorusku vstoupí české basketbalistky do mistrovství Evropy. Ve Francii vykročí za obhajobou čtvrtého místa ze šampionátu v Polsku. Trenér Lubor Blažek se ale musí obejít vedle Hany Horákové bez další tradiční opory Evy Vítečkové.
Eva Vítečková přerušila reprezentační kariéru. Žádnou senzaci ale v jejím rozhodnutí není třeba hledat, trojnásobná účastnice letních olympijských her potřebuje odpočinek.
„Asi to bude víc psychická než fyzická únava, je pravda, že příprava na mistrovství Evropy a šampionát samotný je v podstatě krátká záležitost. Přemýšlela jsem nad tím dlouho, ale z hlediska psychiky jsem potřebovala delší volno,“ vysvětlila důvod svého kroku rodačka ze Žďáru nad Sázavou.
Nedávno se v Praze přišla podívat na přípravné duely České republiky s Čínou v nezvyklé roli - jen jako divačka v hledišti. Do boje na palubovce nemohla zasáhnout.
S Evou Vítečkovou mluvil o jejím přerušení reprezentační kariéry reportér Pavel Petr
„S tím se určitě vyrovnám. Kdyby to nepřišlo teď, přišlo by to za rok nebo za dva. Tak jsem si to teď aspoň vyzkoušela a vyzkouším. Mrzet to nebude, spíš když holky začaly trénovat a začalo se o nich psát, bylo to zvláštní, že jsem mezi nimi po dlouhých letech nebyla. Ale balon mi zatím nechybí.“
O nudě ovšem nemůže být řeč. Život, to není pochopitelně jen basketbal.
„Neříkám, že se někde za něčím honím, ale užívám si rodiny a přítele, byla krátká dovolená a nějaká ještě bude, takže jsem ráda, že se zatím nenudím.“
Ve své sbírce má na křídle s číslem 15 hrající basketbalistka kromě trojnásobného startu na olympijských hrách i titul evropské šampionky a stříbro z domácího mistrovství světa v roce 2010. Jen těžko loví v paměti, kdy naposledy měla po klubové sezoně volno.
„Ono se to těžko počítá. První zápas za ženské jsem odehrála v roce 1999, to bylo kvalifikační utkání na Evropu, ale od svých čtrnácti let jsem hrála za českou reprezentaci v juniorských kategoriích, a jak jsem v nich postupně končila, přidávala jsem se do ženského týmu. K tomu přidám, že basket hraju od devíti let a nikdy jsem neměla dva měsíce prázdnin – takže tohle bude moje nejdelší volno.“
Nespokojenost se sezonou
Sezonu sice ozdobila jednatřicetiletá hráčka jubilejním desátým domácím titulem, nemá však z ní dobrý pocit.
„Letošní sezona byla prazvláštní v tom, jak se vyvíjela, i z mého hlediska – jak se mi hrálo, jak jsem se cítila a jaké jsem podávala výkony. To může být se vším spojené, jsem ráda, že jsem zvolila tuhle variantu. Uvidíme, jestli mi to pomůže, doufám, že ano.“
Tak špatné to ale nebylo. Vždyť česká reprezentantka získala ocenění pro druhou nejlepší basketbalistku Evropy.
„To bylo ale v podstatě za loňskou sezonu. Taky mi to nejde dohromady, že mě zvolili, ale proč to nepřijmout, je to pěkná odměna. A ještě k té sezoně – neměla jsem dobrý pocit ze svých výkonů, někdy byly lepší a někdy horší, a to i týmově. Prolínalo se to, já jsem nepomohla týmu, a naopak tým nepomohl někdy nejen mně, ale ani mezi sebou jsme si nepomáhali,“ uzavírá povídání Eva Vítečková.
A je přesvědčena, že i bez její přítomnosti mohou české basketbalistky na mistrovství Evropy ve Francii výrazně promluvit do pořadí na nejvyšších příčkách.
