Taktika v rozjížďkách na MS rychlostních kanoistů je důležitá, někdy je lepší dojet druhý
Zdálo by se, že taktika je výsadou hlavně kolektivních sportů. Ale třeba i v rychlostní kanoistice se dá popřemýšlet o tom, na jakého soupeře můžete narazit. Na právě probíhajícím mistrovství světa v italském Miláně podobou taktiku praktikuje třeba i český výběr.
„Celé závody se řídí nějakým předem daným postupovým klíčem. Rozjížďky, semifinále a pak finále. A je dáno při určitém počtu rozjížděk do jakého kdo půjde semifinále a pak zase, jaké třeba budou dráhy ve finále. Tohle všechno je dané,“ vysvětluje trenér rychlostních kanoistů Jan Souček.
Drobný problém ale může být v tom, že postupové klíče jsou dva. Dá se v nich však vysledovat jistá pravidelnost. A v případě deblkajaku ve složení Jakub Špicar a Jakub Zavřel se to v rozjížďce povedlo.
Někdy je lepší dojet do cíle druhý než první. Tato taktika někdy platí i u rozjížděk na mistrovství světa rychlostních kanoistů v Miláně.
„Bylo to takové už jistější a fakt to vyšlo, že byli druzí a mají poměrně dobré semifinále,“ přiznává Souček.
Taktizuje se ale nejen s tím, proti komu se bude závodit, ale také v jaké dráze. Tam mohou totiž vznikat třeba vinou větru velké rozdíly. Někdy pak při rozjížďkách dochází až ke kuriózním situacím.
„Někteří opravdu brzdí i před cílem. Třeba byli první a evidentně si spočítali, že je dobré být až druzí, protože pak půjde na tu správnou stranu. Výhodu už měl ten, který byl v tu chvíli druhý, ale ten první začal trochu dřív zpomalovat a ti druzí ho najednou předjeli,“ popisuje Souček.
„Je to takové umění na těch deblech a hlavně na čtyřákách brzdit 20 metrů před cílem už nemá moc účinnost. Aby to pak nebylo úplně trapné,“ směje se trenér kanoistů Jan Souček
Zároveň ale ví, že takhle taktika už půjde v semifinále a finále stranou.
