Zájem dětí o sport a pohyb výrazně klesá
Sociální rozdíly se v tuzemsku zvětšují. Jsou rodiny, pro které je samozřejmostí dopřávat dětem lyžování v Alpách, lekce tenisu nebo golfu, pravidelně vydávat nemalé částky za nejrůznější sportovní rekvizity.
Ale pak je tu také - podle průzkumů z poslední doby - přibližně 40 procent rodin, které si o něčem podobném mohou nechat jenom zdát. A rozhodně to nevypadá, že by se alespoň mohly utěšovat pohledem do blízké budoucnosti.
"Měl jsem pod postelí, mám totiž palandu, chvilku vylepenýho Petra Čecha. Teď jsem tam dal jiný plakát. Harryho Pottera," říká dvanáctiletý školák, který ale stále ještě stíhá také pravidelně sportovat. Na rozdíl od přibližně osmdesáti procent dětí z tuzemských základních škol.
Pro ty je sport v jakékoliv podobě buď jen náhodnou, nebo přímo nežádoucí zábavou. "Trošičku se toho děsím, protože dětem se moc nechce," komentuje aktuální situaci na tuzemských školách bývalá vynikající běžkyně Jarmila Kratochvílová. A se stejnými obavami pozorovala už před pár lety svoje okolí také její svěřenkyně Ludmila Formanová.
"Vidíme v Čáslavi tělocviky, takže vidíme, že dětí moc necvičí a hlavně je to nebaví. Když učitelé vidí tu nechuť dětí, je pak nechuť je přemlouvat a do něčeho nutit i u nich." A to bylo řečeno před několika lety. Od té doby se situace evidentně změnila k horšímu. Soudě například i podle zkušeností Informačního centra Sportu pro všechny při Českém olympijském výboru.
Jeho činnost sestává totiž kromě jiného z toho, že nabízí školám a dalším subjektům zaobírajícím se prací s dětmi, republikové korespondenční soutěže, které dávají možnost vyzkoušet si zábavnou formou nejrůznější sportovní disciplíny.
To slovíčko 'korespondenční' má znamenat, že každý zájemce má takto šanci poměřovat se s ostatními, aniž by musel vydávat čas a peníze na cestování někam. Tedy - ideální příležitost i pro ty chudší školy a pro žáky z rodin majících hluboko do kapsy. A odezva na takto nabídnutou pomoc?
Před pár lety dost chabá - dnes už jednoznačně žalostná. Což opravdu o mnohém vypovídá. "Myslím si, že první vítězství v něčem, ať je to v čemkoliv, ale hlavně v pohybu, je nakopne trošku dopředu," argumentuje Jarmila Kratochvílová.
Ale těch, kteří mají potřebu uplatnit tuhle sportovní poučku v praxi a podstupovat každodenní nevděčnou a nikdy nekončící bitvu se všemi výdobytky civilizace podporujícími pohodlnost a lenost, v posledních letech ubývá.
Na školách, mezi rodiči majícími teď docela jiné starosti, ale i mezi těmi, kteří by mohli a měli jakkoliv podpořit sportovní aktivity pro děti z pozice hodných strýčků. A to je opravdový luxus i z pohledu trojnásobného olympijského vítěze Jana Železného.
"Když v současné době, když máme problémy s obezitou, s kriminalitou, s drogami, tak je to přínosné pro tento stát a nestojí to ani moc peněz." Ale nějaké ty penízky to přece stojí. A také trpělivosti a dobré vůle je zapotřebí. I to je ovšem v dnešní době silně nedostatkový artikl.
