Birnerová si na Wimbledonu vylepšuje, co může. Pomáhají místní i rituály
Na českou tenistku Evu Birnerovou mohli fanoušci jednu dobu už skoro zapomenout. Lepily se na ni zdravotní problémy a žebříčkem klesala až někam k deváté stovce světového pořadí. Časy se ale mění. A po Wimbledonu se může dostat i do nejlepší stovky. Na svůj dnešní zápas s Puigovou si ale bude muset počkat déle než čekala. Program v Londýně totiž zatím narušuje déšť. Od 14:00 se hraje pouze na centr kurtu.
Eva Birnerová si nepřečetla krásně zbytečnou knížku, co má lživý děj, jak se zpívá v jednom nesmrtelném hitu skupiny Olympic, ale přesto poslední dobou vzhůru létá. A je to pro ni mimořádně atraktivní cesta.
Kluzký Wimbledon trápí tenisty. Cetkovská při hře neriskuje zranění, Kvitová na něj nemyslí
Číst článek
Ve své sportovní kariéře už totiž zažila i tvrdý pád, to když jí překážely zdravotní problémy, kvůli kterým poznávala spíš nemocniční ordinace než tenisové kurty.
„Byla jsem dva roky zraněná nejprve se zápěstím, pak jsem byla na operaci s kolenem. Když začínáte a jste na žebříčku na 800. místě, tak jezdíte na malé turnaje nebo musíte hrát kvalifikace. Je hrozně těžký dostat se výš, protože konkurence se hodně zvedla. Rozdíl mezi hráčkami v páté stovce a druhé už zase není tak velký.“
Jenže zatímco výkonnostní rozdíl nemusí být až tak velký, úplně jiné jsou podmínky. A pokud je tenista daleko za hranicí nejlepší stovky světového žebříčku, může se snadno dostat do existenčních problémů.
Ubytování, cestování, trenéři, to všechno stojí peníze, které si ani sportovci kolikrát nemají šanci na menších turnajích nižší kategorie vydělat. Jde o psychicky velmi náročné období, kterému tenisté říkají bažina, a ne každý se z něj dokáže dostat.
Ondra vytáhl Evu z bažiny
Eva Birnerová prý těžké chvíle ustála hlavně díky pomoci přítele Ondřeje. „Držel mě nad vodou. Kvůli němu jsem tady,“ říká Eva Birnerová, která si v posledních měsících a týdnech svou žebříčkovou i finanční situaci výrazně vylepšila.
Teď už má jako účastnice třetího kola jistých 63 tisíc liber, což jsou v hrubém přepočtu necelé dva miliony korun.
A pokud by dnes vyhrála nad Monicou Puigovou z Portorika a dosáhla poprvé v kariéře na grandslamové osmifinále, byla by na tom, co se týče odměn, ještě skoro dvakrát tak lépe. Přemýšlet, čím by se mohla odměnit, už začala, i když ví, že velkou částku zase vrátí do tenisu.
„Asi nějaká bude,“ usmívá se Eva Birnerová, která svým nečekaným výsledkem dělá v Londýně radost fanouškům, kteří za ní z České republiky přijeli. A nejen jim.
Londýnská rodina
„Pak tam mám sestru a rodinu, u které už 11 let spím,“ vypráví pro změnu Eva Birnerová o čtyřčlenné rodině Bruntových, díky které se ve Wimbledonu už několik let cítí jako doma.
„Mám pocit, jako bych byla doma, protože tam mám zázemí. Starají se o mě jako v bavlnce. Jsou tady na každý zápas, povzbuzují, máme svoje rituály, které děláme každý den. Třeba jejich synovi jsme koupili trenky, které teď nosí, protože jsou vyhrávací, každý den je musíme prát a on je má každý den na sobě.“
