O tom, že bych nehrála, jsme vůbec nemluvili, říká Petra Kvitová
Trénovala poprvé až ve čtvrtek, do té doby spíš jen odpočívala a léčila zánět nosohltanu. Zítra ale ve finále Fed Cupu proti Srbkám Petra Kvitová nastoupí. Konkrétně proti Jeleně Jankovičové a jako druhá v pořadí. Rozhodl o tom los na Staroměstské radnici.
Petro, stále se usmíváte, ale jak moc vám opravdu je do smíchu?
„Je mi dobře, jsem ráda, že můžu být v týmu a hrát, že mi dal kapitán důvěru. To je to, o co mi celou dobu šlo, chtěl jsem strašně moc hrát a doufám, že to zítra ukážu.“
Dala jste kapitánovi vůbec na vybranou?
„My jsme spolu vůbec nemluvili o možnosti, že bych nehrála. Možná o tom sám přemýšlel, ale že by se zeptal mě, jestli chci hrát nebo ne, tak to opravdu nebylo.“
Rozhovor Jaroslava Plašila s tenistkou Petrou Kvitovou po losu finále Fed Cupu
Jak jste se cítila po těch ostřejších trénincích, zejména po tom čtvrtečním, kdy jste byla na kurtu hodinu a čtvrt s Klárou Zakopalovou?
„Když jsem včera hrála, bylo to docela v pořádku, měla jsem jenom trochu problémy s dýcháním, mám rýmu a ještě k tomu jsem astmatik. Z tohohle pohledu je to těžké, ale co se týká tenisu, tam by neměl být velký problém. Musí to samozřejmě posoudit kapitán nebo můj trenér David Kotyza, ale po tréninku jsem se cítila v pořádku, nebyla jsem ani extra unavená. A ráno jsem se cítila taky dobře, jen trochu kašlu.“
David Kotyza říkal, že máte ráda výzvy – je tohle pro vás možná zatím největší výzva?
„Výzev mě v kariéře potkalo už hodně, myslím, že tohle je jedna z těch velkých. V porovnání třeba s loňským rokem je to podobné, ale vlastně docela jiné, protože hrajeme doma, je vyprodáno, bude nám fandit spousta lidí. To mě hrozně těší, věřím, že nás podpora požene dopředu a že tu mísu zase můžeme vyhrát.“
Finále Fed Cupu zahájí Šafářová se srbskou jedničkou Ivanovičovou
Číst článek
Neubere síly to, že určitě budete chtít být u toho, když bude Lucie Šafářová jako první hrát na kurtu?
„Mám v tom praxi, na Lucčiny zápasy chodím jen na chvíli, a když se blíží třeba konec prvního setu, zase přijdu a pak zase zmizím. Je to takové pendlování, ale podle mě je důležité tak aspoň chvíli sedět, protože musíte trochu nasát tu atmosféru a vidět pohyb na kurtu. Na druhé straně jsem víc nervózní, když hraju až jako druhá, protože sledovat to v šatně, to je něco! To se ani nedá moc popsat.
Jsou to nervy?
„To jsou. Z tohoto pohledu je to možná o něco horší, ale jinak si nemyslím, že by mi to mělo dělat nějaký problém, protože v Ostravě i ve Stuttgartu jsem začínala jako druhá – a jak to dopadlo!“
