Tvrdá práce wimbledonských tenisových sběračů
Uhýbají před dělovým podáním, nosí ručníky a drží při výměně stran slunečníky. Ale pochopitelně především podávají hráčům míčky. To všechno mají v popisu práce tenisoví sběrači. Chlapci a dívky na Wimbledonu jsou ve svém oboru naprostá špička.
„Ti hodnější tenisté nám třeba poděkují za podaný ručník, ale někteří jsou na nás pořádně hrubí. Ale já je chápu, jsou stresovaní a chtějí svůj zápas vyhrát," poodkrývá čtrnáctiletý Richard, pocházející přímo z Wimbledonu, mikrovztah mezi hráči a sběrači, který nezachytí ani ten nejcitlivější mikrofon.
„Vždycky říkáme, že když hráč sběrače nevnímá, odvádějí chlapci a dívky dobrou práci. Dobrý sběrač se musí umět rozhodnout. Je to taky hodně o týmové práci. A že musejí umět běhat a přesně kutálet míč se rozumí samo sebou. Hodně sběračů tenis vůbec nehraje, ale po téhle zkušenosti často začnou," říká bývalá učitelka Anne Rundleová, která je hlavní trenérkou sběračů.
Paní Rundleová je ztělesněním přísnosti. Osoba, jako vystřižená z románů P.D.Jamesové, driluje 250 vybraných chlapců a dívek na neplacenou a zatraceně tvrdou práci. Kdo, byť jen na sběračský trénink, přijde se žvýkačkou v ústech, má utrum.
„U samotného výběru sběračů musí každý uchazeč vyplnit test týkající se pravidel tenisu. Velmi pečlivě testujeme jejich schopnosti, třeba co se týče kutálení míče na dlouhou vzdálenost. Prověřujeme taky jejich fyzickou výdrž a schopnost se koncentrovat," popisuje Anne.
„Je to občas docela děsivé, protože člověk stojí hodně blízko za přijímajícím hráčem. Někteří tenisté servírují zatraceně rychle. Musíte mít dobrou reakci a bleskově uskočit, když na vás míček míří," svěřuje se svými pocity šestnáctiletá Ellie.
Co prožívá na kurtu, zhodnotil po Ellie i Richard. „Vždycky se snažím vžít do pocitů hráčů a předvídat, co se stane, aby člověk věděl, co bude mít za úkol udělat. Někdy je to složité, protože se na kurtu dějí divné věci. Ale snažím si taky představit, že jsem v kůži tenistů já sám."
