Rusko začíná válku prohrávat. Putinovi docházejí síly, ale bude se dál chovat jako vítěz, míní odborník
Proti Vladimiru Putinovi se dost možná obrátila jeho vlastní válka. Ruský prezident ale umí porážku skrývat jako nikdo jiný, píše pro magazín Foreign Policy odborník na mezinárodní vztahy Michael Kimmage. Na rozdíl od předchozích válek, jichž se Rusko účastnilo, má podle něj ta na Ukrajině obrovský dopad také na něj. „Putin se vždy bude chovat jako vítěz, ale nakonec bude muset přiznat prohru,“ míní Kimmage.
„Válka v Čečensku (2000), Gruzii (2008), Sýrii (2015) i anexe Krymu v roce 2014. Žádný z těchto kousků pro Vladimira Putina neznamenal déletrvající úspěch,“ uvedl pro časopis Foreign Policy expert, který se specializuje na období studené války a rusko-americké vztahy.
I přes ochabující úspěchy to na sobě Putin nikdy nedal znát. „Vždy se bude chovat jako vítěz,“ domnívá se Kimmage.
Podle něj ruskému prezidentovi nezbývá už nic jiného než přiznat porážku. „Nemůže z války ven, aniž by přiznal nějakou verzi prohry,“ dodal Kimmage, podle nějž bude taková kapitulace buď politická, nebo vojenská.
Ukrajina je nezdar
„Ruská invaze je katastrofou, vyžádala si vysoká čísla obětí. Kremlu se sice daří kontrolovat válečný narativ a režim se před Rusy snaží válečné hrůzy schovávat, skomírající ekonomiku už ale tak lehce neskryje,“ uvedl Kimmage.
Schůzka Putina a Zelenského je ve hře, tvrdí Kreml po telefonu Trumpa s ruským prezidentem
Číst článek
Z původních pěti procent před začátkem invaze spadl ekonomický růst Ruska k nule. Kvůli kolabujícímu pracovnímu trhu se inflace pohybuje okolo 10 procent. Kimmage tak dochází k tomu, že Putin již Rusům nemůže nabídnout o moc víc dalšího než nikdy nekončící putinismus.
Kremlu se zatím stále daří vykreslovat scény, ve kterých režim vypadá úspěšně. Důkazem toho jsou oslavy 80. výročí porážky nacistického Německa.
Na Rudém náměstí stál 9. května po Putinově boku čínský prezident Si Ťin-pching i slovenský premiér Robert Fico.
Posílená morálka
„Poté, co se Rusku v roce 2022 nepodařilo Ukrajinu bleskově porazit, stály před Putinem dvě možnosti. Mohl vést zredukovanou válku, anebo válku proti civilistům. Vybral si druhou možnost, což se mu nakonec vymstilo. Nechtěl být viděn jako někdo, kdo couvá, a doufal, že tím přinutí Ukrajince se vzdát. Dodal jim ale spíš obrovskou dávku motivace,“ podotkl Kimmage.
Ruská společnost se vrátila v čase. Sovětské myšlení nyní mají i mladí, míní odborník Galeotti
Číst článek
„Právě brutalita ruské války, která nešetří ani civilní terče, totiž Ukrajince přesvědčila, že je třeba bojovat. Ukrajina je menší a chudší zemí než Rusko, přesto se už čtvrtým rokem ruské agresi brání. Vpřed ji pohání morálka, kterou Putin sám posílil,“ dodal.
Historik přitom zdůrazňuje, že tu pro Rusko byly momenty, kterých mohlo ve svůj prospěch využít. V prvních měsících mu byla otevřeně nakloněná nová Trumpova administrativa, když ale Rusko přes několik údajných příměří nepřestalo s bombardováním, svoji šanci tím promarnilo.
Nevyužitá výhoda
„Trump se posunul směrem k Evropě a Moskvě se zase jednou nesplnil její sen o znovuzískání vlastní sféry vlivu v Evropě i rozhození transatlantických vztahů. Režimu nenahrálo ani zvolení nového německého kancléře Friedricha Merze,“ upozornil Kimmage.
Přemýšlím o svém nástupci, nastínil Putin v ruském filmu. Musí si ale podle něj získat ‚důvěru lidu‘
Číst článek
Rusko podle Kimmageho není totalitou – tamější klima popisuje jako pozorohudného hybrida mezi proválečným smýšlením (v částech země) a nezájmem o politiku (v celé zemi). V Rusku tak vidí především apolitickou společnost, která na Ukrajině vede svatou válku.
„Opravdová politická moc je soustředěna do rukou Putina. Je to pro něj síla i slabost zároveň – a to do té míry, do jaké je schopen vyhrát tuto svou válku. Možná také z toho důvodu začal teď ruský prezident po letech mlčení opět hovořit o svém nástupci,“ podotkl.
„Sám si je pravděpodobně vědom toho, že jeho válčení na Ukrajině není o moc víc než vzdušný zámek. A za prohru nechce nést odpovědnost,“ dodal Kimmage.
