Historička: První republika stála na velkých tématech. Teď jsou politické strany byznysové projekty
První republiku Češi obecně považují za vzor demokratického státu a odvolávají se k němu i současní politici. Někteří komentátoři a politologové ale poukazují na absenci idejí i osobností, které by je zastávaly. „V prvorepublikové politice byly osobnosti, které hájily principy, dnes politici opakují fráze,“ komentuje rozdíl pro Český rozhlas Plus historička ekonomie Antonie Doležalová, která působí na Univerzitě Karlově a v Cambridge.
„Tehdy byla politika opravdovější,“ souhlasí historik a komentátor Petr Nováček. „Ale zase nemějme představu, že první republika byla jen soubor zakotvených idejí, které hledaly odpověď na otázku, co je tento národ, kam směřuje a kam by směřovat měl,“ dodává.
Pro Čechy i české politiky je i po sto letech vzorem první republika a její politici
První republika podle něj byla státem politických stran. Ty si ale tehdy stát rozparcelovaly způsobem, který odpovídal zájmům jednotlivých politiků spíše než politickému programu, doplňuje komentátora Doležalová.
„V žádném případě tady nebudu sloužit jako někdo, kdo idealizuje první republiku. Programy politických stran byly historicko-filozofickým konceptem v preambuli, v první části. Potom samozřejmě sloužily k tomu, k čemu programy politických stran slouží – získat politickou moc,“ zdůrazňuje historička ekonomie.
Mávat idejemi
V době po vzniku Československa bylo pro společnost logické, že se muselo investovat do vybudování armády. Shodly se na tom i všechny tehdejší politické strany, byť se rozcházely v názorech, jak výdaje na zbrojení kontrolovat.
3:40
Ekologickou Prvorepublikovou zahradu v Janovicích nad Úhlavou nominovali na evropskou cenu
Číst článek
„V revolučních dobách to vždy mají politici mnohem jednodušší, protože těmi velkými idejemi můžete mávat, jako když večerníček rozhazuje kartičky – některé se uchytí a skoro vždy na něčí slova dojde,“ přirovnává historička ekonomie.
Zatímco za první republiky byla investice do armády samozřejmá, Václav Havel hájil v 90. letech vizi, že vstupujeme do Evropy, ve které už nikdy nebude válka a zbrojní průmysl nebude tak potřebný, připomíná Doležalová.
Bezpečnostní situace se ale změnila. V současnosti se začíná mluvit o válečné ekonomice a očekávají se vysoké investice do obrany kolem pěti procent HDP.
„Politické strany a hnutí jsou strašně nedisciplinované. Proto u nás neexistuje podstatný diskurs o čemkoli podstatném,“ všímá si Nováček. „Armáda ale žádá ještě něco jiného,“ upozorňuje. „Žádá kus přirozeného vlastenectví – a ten první republika měla, protože byla hrdá na to, že vznikla jako samostatný stát.“
Dnešní politika
Podle Doležalové byly v prvorepublikové politice osobnosti, které hájily principy. V jedné straně se tak mohli potkat silní politici s odlišnými názory, o kterých přesto veřejně diskutovali, poznamenává historička ekonomie a připomíná Aloise Rašína a Karla Engliše.
Když kukačka zakukala aneb Byla jsem tam a bylo to krásné. Příběh Drahomíry Pazdírkové
Číst článek
„První republika, i když ji kritizuji, stála na velkých tématech,“ vyzdvihuje Doležalová. „Pořád tam zůstávala ta jedna idea od Přemysla Oráče až do dnešní doby – tento národ je národem, který bojuje o svoje místo na slunci, na politické mapě Evropy, a naším úkolem je posunout ho dál,“ popisuje.
Dnešní politici ale spíše opakují fráze a zkouší, co jim vyjde, všímá si historička ekonomie: „Vznikají politické strany jako one man show projekty, kde je opravdu jen nějaké marketingové ‚Pojďme to zkusit‘ – to ani není marketing, to je urážka marketingu.“
Klíčový problém je pak podle ní v tom, že pokud strana dosáhne na určitý počet procent voličských hlasů, získá peníze ze státního rozpočtu.
„To je vlastně byznysový projekt,“ upozorňuje Doležalová a na závěr navrhuje: „Možná pojďme zrušit to pravidlo, že se politickým stranám platí z peněz nás všech, a uvidíme, komu to za to opravdu stojí, dělat něco pro společnost – i když to nepřináší bezprostřední zisk. Budou si muset počkat, až stromy, které zasadí, vyrostou v příští generaci.“
Proč si myslíme, že politici první republiky ustáli kauzy lépe než ti dnešní? Čemu máme rozumět při čtení politických programů? A skutečně žijeme v době, kdy se mění svět? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.
