Ponocní měli roli policie, požární ostrahy i oznamovatele času. V Jilemnici troubí už jen v kostele
Ponocný se v běhu staletí zachoval už jen v pohádkách nebo na Ladových vánočních pohlednicích. Jedna výjimka je ale v Královéhradeckém kraji. V kostele svatého Vavřince v Jilemnici ohlásí i letos půlnoční mši troubení ponocného na opravdový roh z jilemnických muzejních sbírek.
Říká se: „Hraje jako ponocný.“ Po trojím zatroubení na roh ale „odbyla dvanáctá hodina, chval každý Hospodina.“
„Pamatuje to časy, kdy obcházeli ponocní a měli svůj prvotní úkol střežit město a oznamovat, kolik je hodin. O Vánocích k tomu ještě přibývala milá povinnost, že vytrubovali a zároveň koledovali, dostávali vždycky nějakou pozornost,“ vypráví historik Jan Luštinec.
Sám nemá ponocenský kožich, venku už totiž netroubí, pouze v kostele. V Jilemnici se troubilo asi do poloviny dvacátého století. Poté skončil zájem o udržování tradice. V roce 1968, kdy se rozvolnila doba, se podle historika Luštince začalo hovořit o obnovení starého zvyku.
„Chopil se toho můj prastrýc, byl taková velice rázovitá figura. Vzal si tenkrát roh, půjčil si ho z muzea a začal chodit po městě. Samozřejmě všude dostal nějakou koledu, všude dostal panáka. Když přišel k babičce, bylo to ve 23 hodin, tak už troubil pouze dvakrát,“ směje se Jan Luštinec.
Kombinace více rolí
Ponocný byla kombinace městské policie, požární ostrahy a časového znamení. A bylo čeho se obávat, protože Jilemnice na oheň doplatila mnohokrát.
Samotný ponocenský roh je opravdu z rohoviny. „Není to jen v tom, že člověk bere nástroj, který už má za sebou stovky let. Jde o to, že vykouzlíme něco, co už běžně neexistuje. Navíc pak následuje v kostele půlnoční mše a ta má velice hezkou atmosféru. Samozřejmě k tomu přispívá i zadumaná a krásná štědrovečerní nálada,“ dodává historik Luštinec.
