• Další fotografie (10)

V první polovině roku 1937 byl zdravotní stav Tomáše Garrigua Masaryka až na nepatrnou bronchitidu stabilizovaný. Obrat přišel v září, kdy prodělal mozkovou mrtvici a 14. září zemřel. Následně se začal připravovat rozsáhlý smuteční obřad. Kvůli náporu lidí se musela v Praze posilovat doprava, hotely byly přeplněné a spalo se v tělocvičnách i venku.

Praha 10:00 5. září 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Mozkovou mrtvici prodělal Tomáš Garrigue Masaryk v noci z 1. na 2. září 1937. V Lánech, kde žil v ústraní po své abdikaci v roce 1935, si napjatého těla a strnulých očí všímá ošetřující sestra. Silný záchvat mozkové mrtvice způsobil bezvědomí, ze kterého se ale následující ráno Masaryk probral a komunikoval s dcerou Alicí, stejně jako s lékaři a ošetřovatelkami.

Masarykovy zápisky v diáři: Churav. Už nemocen chřipkou zase

Číst článek

Po studených obkladech a injekcích dostává po lžičkách vodu. Lůžko ve své ložnici v lánském zámku neopouští. Lékaři vydávali následující dny zprávy o kolísavé teplotě a neklidu pacienta. V dalších dnech je mu lépe. Má jasné vědomí, vypadá svěže, okolí vnímá a komunikuje kratšími větami. Začíná přijímat potravu.

Přání ‚udělat pořádek‘

Lékaři mluví o pozvolném pokroku k lepšímu. V neděli 5. září večer vyjádřil první československý prezident přání, aby ho navštívil syn Jan. Prezident chtěl, aby „udělal pořádek“. Při této návštěvě tak mohl Masarykův syn zaznamenat jeho údajná poslední slova, která se rozpečetí a přečtou letos 19. září. 

Výraznější změna k horšímu přišla 11. září, kdy začal mít T. G. Masaryk horečky a další den lékař potvrdil začínající zánět plic.

Podle lékařů je pravá plíce postižená zánětlivým ložiskem velikosti dlaně. Prezident upadá do hlubokého bezvědomí. V noci ze 13. na 14. září 1937 se v Masarykově ložnici ve věži lánského zámku shromáždili členové rodiny, prezident Edvard Beneš s manželkou a nejbližší spolupracovníci. Podle lékařské zprávy zemřel ve 3 hodiny, 29 minut. Československo začalo truchlit.

Komorník, dveřník, stolník, archivářka nebo typistka. Věrné osoby po boku Tomáše Garrigua Masaryka

Číst článek

V rozhlase zněly při ohlašování úmrtí Tomáše Garrigua Masaryka smuteční tóny hudby Josefa Suka k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena. Až do 21. září se vysílala vedle zpráv jen smuteční hudba, verše, citáty nebo vzpomínky na zesnulého. Veškerý československý tisk byl zaplavený množstvím nejrůznějších nekrologů, které psali vedle novinářů také politici a vědci. Lidé nosili na oblečení černé stužky a trikolóry. 

Černé pásky, zavřené školy i divadla

15. září 1937 rozhodla vláda o státním pohřbu a vyhlásila státní smutek. Vlajky musí být na státních budovách na půl žerdi, státní zaměstnanci mají nosit černou pásku na rukávu a v den pohřbu mají zůstat zavřené školy nebo divadla. Na úřadech mají být vystaveny kondolenční archy.

Rakev byla nejdřív veřejně umístěna na zámku v Lánech, drželi u ní čestnou stráž rotmistři Hradní stráže. Před vchodem se střídala stráž sokolů. Do Lán začali přijíždět první oficiální kondolující. Přicházeli lidé z diplomatických nebo politických kruhů, ale i zarmoucení řadoví občané z blízkého lánského okolí, z Prahy i z dalších míst republiky. Celkem se T. G. Masarykovi přišlo v Lánech za dva dny poklonit na 60 tisíc lidí.

Přeplněné hotely a spaní venku

Až 700 tisíc truchlících lidí pak postupně dorazilo k rakvi ve Sloupové síni Pražského hradu.

3:24

V tělocviku se vychovává láska k poctivosti a čestnosti, hlásal Masaryk. Sám ‚sokoloval‘ a rád jezdil na koni

Číst článek

V zástupech se čekalo i šest hodin. Následující státní pohřeb 21. 9. se pak stal jednou z největších kolektivních událostí první republiky. Byl velkou národní manifestací za svobodu a demokracii. Do Prahy proudily tisíce lidí. Hotely byly přeplněné, takže lidé trávili noci na slamnících v sokolovnách nebo přímo na ulicích. Kvůli přístřeší měly některé restaurace a kavárny otevřeno i přes noc. Zároveň bylo vydáno varování před zdražováním potravin.

Kvůli náporu lidí se musela posilovat tramvajová a vlaková doprava. Československé dráhy si půjčovaly vozy z Rakouska a Maďarska. Státní zaměstnanci dostali volno, školy zůstaly zavřené.

Rakev na lafetě děla byla při státním pohřbu zahalená státní vlajkou. Smuteční ceremonie zahájil na prvním hradním nádvoří prezident Edvard Beneš. Rakev následně táhlo městem šestispřežení, cílem smutečního průvodu bylo Wilsonovo nádraží.

Trasu průvodu lemovaly desetitisíce lidí ve svátečním oblečení, v krojích nebo v profesních uniformách. Kolovaly historky, že se za místa u oken v kavárnách a hotelích v místech trasy platí ohromné částky. Nad průvodem kroužila letadla.

3 hodiny 29 minut ráno, umřel pan prezident, zapsal si Masarykův sekretář. Podívejte se do jeho diáře

Číst článek

Ceremoniál byl přenášený československým rozhlasem. Přímý přenos začal před desátou dopoledne, skončil po pěti hodinách a 20 minutách. Hlasatelé mluvili nejen česky a slovensky, ale také německy nebo maďarsky.

Ach synku, synku

Rakev se na Wilsonově nádraží přesunula na katafalk zvláštního vozu smutečního vlaku, který směřoval přes Smíchov, Řepy, Hostivice a Kladno do Lán. Všechny zastávky i strážní domky měly pietní výzdobu. Podél celé trasy stáli železničáři a lidé z přilehlých obcí. Při přesunu rakve na máry zněla prezidentova oblíbená píseň Ach synku, synku. Zpíval ji lánský pěvecký sbor.

Na hřbitově v Lánech pak následoval smuteční obřad, který si přál Tomáš Garrigue Masaryk už neoficiální. Účastnila se ho rodina, místní obyvatelé, někteří pracovníci prezidentské kanceláře, prezident Edvard Beneš nebo členové vlády. Rakev smuteční hosté zasypali květy rudých růží z lánského zámeckého parku.

Veronika Hlaváčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít