Pointou bylo relativizovat téměř všechny základní údaje o VŘSR. Dodejme k nim ještě jednu změnu, možná tu nejdůležitější - totiž že podle klasických definic nešlo rozhodně o revoluci, ale o puč.

První světová válka představovala po třech letech pro ruskou říši neudržitelnou tíhu. Únorová revoluce (díky posunu v kalendáři proběhla v březnu) v roce 1917 svrhla cara, moci se ujala poměrně slabá Prozatímní vláda a stále ještě válčící země se zrychleně posouvala k totálnímu rozkladu.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Lenin, který se do země vrátil s pomocí nepřátelských Němců ze švýcarského exilu, dodal skomírajícím bolševikům novou energii a převrat, který chystal, lze díky poměrně malému okruhu spiklenců jen velmi těžko nazvat revolucí.

Události ze závěru sedmnáctého roku byly mnohokrát zpracovány – historicky, politologicky, literárně i filmově. Rozhodli jsme se proto tentokrát pro jakousi mozaiku sestavenou z několika druhů kamenů a zatmelenou ukázkami z řady revolučních písní. Jde o většinou méně známé vzpomínky či deníkové záznamy přímých aktérů z nejvyšších míst i takříkajíc z terénu.

Sedm svědků

Naděžda Konstantinovna Krupská, manželka vůdce světového proletariátu, vzpomíná s hrdostí na Leninovu roli v říjnových událostech. Tato strážkyně Leninova odkazu zemřela v roce 1939 a v době Stalinovy vlády stála poněkud stranou tehdejšího mocenského centra.

Lev Davidovič Trockij, fakticky hlavní organizátor převratu, zachycuje ve svých vzpomínkách napsaných v exilu některé až intimní momenty svého vztahu s Leninem. Tento charismatický politik a řečník (a v době občanské války vrchní bolševický vojenský velitel) se po Leninově smrti dostal do konfliktu se Stalinem, kterým byl postupně vytlačen z mocenských pozic, poté poslán do vyhnanství a nakonec deportován ze Sovětského svazu.

I to však bylo vožďovi (rusky vůdci, tento titul používal Stalin hojně ve 30. letech) málo a tak byl Trockij v mexickém exilu v roce 1940 na jeho příkaz zavražděn.

Alexandr Fjodorovič Kerenskij - předseda Prozatímní vlády v době puče - vzpomíná na svou neúspěšnou snahu puč zastavit i na svůj definitivní mocenský pád. Jeho velmi pozoruhodné vzpomínky v češtině nevyšly, ale Československý rozhlas z nich čerpal v jednom z retrospektivních pořadů z druhé poloviny 60. let. Kerenskij zemřel v exilu v roce 1970.

Deníkové zápisky a vzpomínky československého legionáře Františka Vondráčka a bolševika Raskolnikova (také ty pocházejí z rozhlasového archivu, jméno je samozřejmě původní) evokují říjnové a listopadové události takříkajíc zdola a to z obou stran pomyslné linie dělící bolševiky a demokraty.

Kromě Vondráčka si připomeneme ještě dva další přímé zahraniční svědky. Prvním z nich je britský diplomat se zvláštním posláním Bruce Lockhart (v pozdějších dobách velký přítel Československa), který hodnotí bolševický převrat i jeho protagonisty s chladným odstupem. V roce 1918 tento muž mimochodem pomohl ukrývajícímu se Kerenskému opustit Rusko.

Posledním svědkem je americký komunistický novinář John Reed. Jeho reportážní kniha „Deset dnů, které otřásly světem“ se stala jedním z hlavních kanonických děl zpodobňujících Velkou říjnovou socialistickou revoluci.

Asi hlavním důvodem, proč tohoto postavení dosáhla právě tato čtivě napsaná publikace, byl fakt, že Reed v roce 1920 v Rusku zemřel a je tam i pochován. Neměl tedy už možnost ztratit později svůj kredit v některé z následných sovětských ideologických strkanic. Kniha byla v roce 1927 zfilmována skvělým sovětským režisérem (de facto esem sovětské filmové propagandy) Sergejem Ejzenštejnem.

Sedm námi vybraných svědků nahlíželo VŘSR z velmi různých úhlů, a to jak z hlediska své účasti v událostech, tak při jejich hodnocení.

Pavel Hlavatý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít