Amerického reportéra odsoudili v roce 1951 za špionáž v Československu. Mučili ho, aby se přiznal
Americký reportér Associated Press William Nathan Oatis stanul v červenci 1951 před soudem v Praze. Důvodem bylo vykonstruované obvinění, že on a jeho čeští kolegové z pražské pobočky tiskové agentury prováděli špionáž v tehdejším Československu. Jejich případu se věnuje další díl seriálu, který vychází z dochovaných a zdigitalizovaných nahrávek procesů a který připravil Radiožurnál.
„Táži se vás, obžalovaný Oatisi, cítíte se vinným?“ ptá se prokurátor Josef Urválek v jedné z dochovaných nahrávek amerického novináře agentury Associated Press (AP).
„Yes,“ zní stručná odpověď, kterou ihned překládá do češtiny tlumočnice. Tomuto přiznání ale předcházelo dlouhé mučení.
Oatise vyšetřovatelé vyslýchali několik dní. Ve vazbě byl na samotce bez jídla a bez spánku. Ve skutečnosti žádným špionem nebyl, stejně jako jeho čeští kolegové z pražské pobočky AP.
Urválek, jehož jméno je nechvalně proslulé i kvůli procesu s Miladou Horákovou či Rudolfem Slánským, neváhal své dotazy formulovat tak, aby obžalovaným popsal jejich údajný skutek v co nejhorším světle.
„Vaše nenávist byla tak hluboká, k našemu zřízení, naší republice, naší vlasti, že jste byl ochotnej se spojit a stýkat s každým, i kdyby to byl vrah?“ ptal se například dalšího z obžalovaných. „Musím to doznat, pane prokurátore,“ odpověděl mu Oatisův spolupracovník.
Dokonale zmanipulovaný proces
„Byl to proces, který byl dokonale zmanipulován. Prakticky všichni vypovídali podle předem stanoveného scénáře, a podle toho také dostali tresty,“ uvádí Miroslav Turek z archivu Českého rozhlasu, který s nahrávkami pracoval a digitalizoval je. Je podle něj zajímavé, že Oatis nakonec dostal nižší trest, než jeho čeští spolupracovníci.
Klatovští skauti převedli v 50. letech přes hranice desítky lidí. Byli za to odsouzeni až na 25 let
Číst článek
Spolu s americkým novinářem byli odsouzeni také Tomáš Svoboda, Pavel Woydinek a Petr Münz. Podle Urválka poskytovali do zahraničí významné zprávy vojenského a hospodářského charakteru.
Oatis dostal desetiletý trest, který mu o tři roky později, v roce 1953, prominul prezident Antonín Zápotocký. Spolu s milostí byl z Československa vyhoštěn. Ostatní odsouzení se dostali na svobodu až v rámci amnestií počátkem 60. let. Režim považoval jejich činnost za napomáhání vyzvědačství.
Procesy s cizinci
Politické procesy s některými cizinci probíhaly již na konci 40. let. Některé sledovala zpravodajská část Státní bezpečnosti od roku 1945. Šlo například o Brity a Američany.
„Po roce 1948 to dostalo ještě sofistikovanější styl. Byly proti nim sháněny důkazy, nesmyslná obvinění,“ říká historik Jan Kalous z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Týkalo se to také Francouzů, obyvatel židovského původu a dokonce i Jugoslávců, když byla Jugoslávie vyčleněna z bratrského tábora sovětských států. Podobně to bylo i s Řeky, kteří se sem dostali kvůli tamní občanské válce. Režim souzeným cizincům většinou přidělil roli špionů.
Cizí státy se často za své občany postavily a žádaly jejich vydání. Československo ale na tyto výzvy nereagovalo.
