I Trump poznal, že je Orbán za zenitem. Nový lídr radikální pravice bude někdo jiný, předpovídá Guasti
Režim maďarského premiéra Viktora Orbána je v ohrožení. Může za to mizerná ekonomická situace i dosud nejsilnější vyzyvatel: „napravený hříšník“ Péter Magyar, který nenabízí změnu všeho. „Chce vládnout stejně konzervativně jako Orbán, ale nebude u toho krást a zavede vládu práva,“ popisuje v první části rozhovoru pro iROZHLAS.cz politoložka Petra Guasti. Orbánovu pozici lídra radikální pravice dle ní zabere italská premiérka Giorgia Meloniová.
Profesně se věnujete erozi demokracie nebo iliberalismu, i proto zkoumáte i režim Viktora Orbána v Maďarsku, tedy zemi, která se od demokracie přesunula k autoritářství. Orbánův Fidesz vládne s ústavní většinou nepřetržitě od roku 2010 a na první pohled může vypadat neohroženě. V poslední době má ale výrazného vyzyvatele ve formě strany Tisza Pétera Magyara. Blíží se podle vás Orbánův konec?
Ekonomická a sociální situace v Maďarsku není dobrá – ekonomický růst je nízký, inflace relativně vysoká a podle indikátoru skutečné individuální spotřeby je Maďarsko nejchudší zemí EU.
petra guasti
Docentka demokratické teorie z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a vědecká pracovnice Sociologického ústavu Akademie věd České republiky, působí i v rámci Národního institutu SYRI. Zaměřuje se na politickou polarizaci, populismus či neliberální tendence.
K režimní změně vždy dochází v ekonomicky špatné situaci. Voliči si vždy vybírají uvěřitelnější vizi toho, že se budou mít lépe. Sliby Viktora Orbána se nenaplnily, Maďarsko zažívá obrovský exodus vlastních obyvatel především do EU, protože tam za Orbánovy vlády dostoupila korupce a chudoba takové míry, že je dnes velmi reálné, že to, co nabízí Orbán, už Maďaři nebudou chtít.
Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslawa Kaczynského, když ještě v Polsku vládlo, se velmi lišilo od Orbánova Maďarska. A to především v míře ekonomické redistribuce. Polsko má podobně jako Česko jeden z lepších sociálních států v Evropě. I tady máme chudobu, hodně jsou jí vystavené matky samoživitelky nebo ovdovělé důchodkyně, ale jen málokdo se kvůli tomu propadne na ulici. Máme funkční sociální stát, není dokonalý, ale je vysoce funkční.
To ale vůbec není případ Maďarska. Orbán byl v ekonomice vždy neoliberální, kromě těch tolik viditelných nefunkčních daňových výjimek na třetí a další dítě, reálně tam téměř neexistuje sociální síť proti chudobě.
O stavu, v jakém dnes Maďarsko je, vypovídá například dokument Demokracie Noir, který nabídl i festival Jeden svět. Je tam třeba vidět stav maďarských nemocnic. To je něco, co si v Česku neumíme vůbec představit, má to srovnání možná tak s některými zapadlými kouty Slovenska. Je tam ale ukázáno, že jde o naprosto podfinancované prostředí, kdy musí třeba zdravotní sestry ze svého platu kupovat pacientům léky.
Začíná to být vidět i v průzkumech veřejného mínění, kde se Magyarova Tisza už několik měsíců pohybuje před Orbánovým Fideszem, když dosahuje zhruba 45procentní podpory, zatímco Fidesz je pod 40 procenty a vede pouze u agentur, které jsou placené státem nebo navázané na politiky Fideszu.
Mobilizace za Magyarem je v Maďarsku opravdu autentická i na základě zmíněných ekonomických potíží. Zároveň je ale část společnosti, která má blízko k vládnoucí elitě, mimořádně bohatá.
Maďarsko je hrozně zajímavý příklad i z toho pohledu, že proti Orbánovi tamní opozice zkouší už třetí způsob, jak s ním a s jeho iliberalismem bojovat. Vidíme, co funguje a co ne.
Dříve proti němu bojovaly menší roztříštěné strany, ve volbách 2022 se proti němu spojily do široké koalice od liberálů přes konzervativce až k Jobbiku, což bývala krajně pravicová antisemitská strana. Jenže ani to nezafungovalo.
24:57
Orbán je pod obrovským tlakem, protiukrajinská karta na Magyara nestačí, míní exdiplomat Varga
Číst článek
I proto ale teď vidíme ještě úplně novou cestu. Magyar jako bývalý důležitý člen Fideszu, exmanžel jedné z čelných představitelek Orbánova režimu Judit Vargy, nabízí maďarským voličům a voličkám sebe jako někoho, kdo dokáže zkorumpovaný systém Orbána porazit, protože ho zná zevnitř a přesně ví, jak funguje. Tomuto pokusu říkám „napravený hříšník“, kdy toho autokrata v čele nové strany vyzve bývalý člen jeho suity.
Plán B pro Maďary
A není jeho kouzlo založené i na tom, že vlastně nabízí de facto jen to, co teď dělá Orbán, akorát bez Orbána jako osoby?
Částečně ano, Magyar slibuje společenskou smlouvu založenou na tom, že chce vládnout stejně konzervativně jako Orbán, ale nebude u toho krást a zavede zpět vládu práva, což obnoví podporu EU především ze strukturálních fondů pro nejchudší regiony.
Europoslanci jeho strany Tisza se stali členy největší europarlamentní frakce Evropské lidové strany (EPP), což je nejvlivnější evropská rodina, zatímco Orbánův Fidesz je v opozičních Patriotech pro Evropu a v izolaci, takže Magyar může voličům říkat, že když ho zvolí, splní podmínky EU na boj s korupcí a nezávislost soudnictví a EU odblokuje fondy pro Maďarsko.
Magyarova podpora je opravdu velká, což ukazuje i na to, jak je důležité mít při snaze porazit iliberálního autokrata vhodného kandidáta. A dokud ho nemáme, tak nevíme, jak vypadá.
Zároveň bych nerada, aby to vypadalo, že Orbána odepisuji. Konstatuji pouze, že je teď v nejhorší situaci od svého nástupu k moci.
Jedním docela banálním, byť o mnohém vypovídající detail je to, že se jeho dcera, Rachel Orbánová, stěhuje s rodinou do USA. To je znamení, že i oni mají pocit, že se musí nějakým způsobem pojistit, kdyby přišli o moc.
‚Dokud nezískáme zmrazené peníze z fondů, nebude nový rozpočet EU.‘ Orbán opět hrozí vetem v hlasování
Číst článek
Když ale autokratovi jde o udržení moci, neštítí se ničeho. Proto si myslím, že ty nadcházející volby v Maďarsku budou z Orbánovy strany brutální. Bojuje o všechno, především aby nestrávil zbytek života před soudy nebo ve vězení.
Na konci června Budapeští prošel Pride. Když bylo jasné, že přijde tolik lidí, že účastníky nezastraší ani čínské kamery na rozpoznávání obličejů, dorazilo nakonec podle organizátorů až 200 tisíc lidí a možná víc než pochod na podporu menšinových sexuálních orientací se celá věc natolik zpolitizovala, že se z toho stal pochod proti Orbánovi…
Když se zpochybní absolutní moc vůdce, tak lidé v nižších vrstvách režimu začnou hledat plán B. Stejně, jako se to stalo na konci 80. let. Možná jsme první zárodky viděli právě na nedávném budapešťském pochodu hrdosti, kde policie navzdory původním varováním proti účastníkům nijak nezasáhla.
Může to začít Orbánův režim postupně drolit odspodu. Na druhou stranu, zase si to ale nemalujme na růžovo – lidé loajalitu k režimu neztratí z ideologických důvodů – tedy protože Orbán pronásleduje LGBTQ komunitu, ale z pragmatických, protože se jim daří velmi špatně.
Spousta lidí si prostě řekla, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel, a přišla. Včetně těch, kteří často vůbec diverzitu nepodporují, ale chtěli se zúčastnit manifestace proti Orbánově vládě. Zároveň je Budapešť jako město specifické, protože jde celou dobu Orbánovy vlády o baštu opozice, která zde moc přes řadu Orbánových pokusů nikdy neztratila.
A Orbánovu slábnoucí pozici naznačily i prezidentské volby v Rumunsku, kde žije milionová maďarská menšina, na kterou měl vždy velký politický vliv. Tentokrát jí doporučil, ať volí rumunského nacionalistu George Simiona, jenže asi 90 procent z nich volilo navzdory tomuto doporučení Simionova protikandidáta a nakonec vítězného Nicușora Dana.
Orbán přes palubu?
Co by pro narativ současné radikální pravice znamenala možná Orbánova prohra? Protože on se stal průkopníkem a vzorem pro mnohé jiné, v Evropě má nyní díky frakci Patrioti pro Evropu možná největší vliv, co kdy měl, v USA se navíc k moci vrátil Donald Trump, od kterého se jako jeden z mála nikdy neodchýlil a má velmi dobré vztahy s jeho MAGA republikány. Dokonce pořádá i evropskou podobu jejich konzervativní konference CPAC.
Je to paradoxní, protože Orbán se s americkými republikány možná nejvíce sblížil, když byli v opozici během Bidenovy vlády.
Je-li to cena obrany svobody, jsem hrdý, říká starosta Budapešti. Policie ho předvolala k výslechu
Číst článek
Orbán tomuto spojenectví věnoval mimořádné úsilí i prostředky, vsadil na Trumpa a vyhrál. Jenže – a teď přijde ten paradox – oni jeho republikánští spojenci ho teď již nepotřebují. V Bílém domě už Trump od začátku roku přivítal mnohé evropské státníky, ale Orbána stále ne.
Říká se, že pokud v něčem Donald Trump opravdu vyniká, je to jeho intuice, že dokáže poznat vítěze. Neodepsal tak Orbána i on?
Možná to tak může být, že i Trump poznal, že Orbán už je jen kleptokrat za zenitem. No a když jste se ptal, co to bude znamenat pro Orbánovy evropské spojence? Může proběhnout nějaké přeskupení mezi pravicovými skupinami v Evropském parlamentu. Máme tam středopravicové lidovce z EPP, konzervativce z ECR, Patrioty pro Evropu a nejradikálnější Evropu suverénních národů. Bez Orbána může dojít napříč tímto spektrem k nějaké konsolidaci.
Oni i ti Patrioti… Orbán je sice spolu s Andrejem Babišem (ANO) a rakouskými Svobodnými zakládal, hlavní slovo tam mají ale Francouzi Marine Le Penová a Jordan Bardella. Myslím, že novým lídrem evropské radikální pravice bude někdo úplně jiný.
Myslím, že tuším, kam míříte.
Bude to italská premiérka Giorgia Meloniová, protože je z nich úplně nejchytřejší a hraje strašně šikovnou dvouúrovňovou politickou hru. Doma je mimořádně radikální, v Itálii probíhá podobná bitva o kulturní instituce jako na Slovensku. Na muzea, galerie nebo divadla vyvíjí italská radikální pravice politický tlak, snaží se je dle jejich slov „dekomunizovat“.
Navenek je ale prozápadní, s výhradami prounijní a podporuje Ukrajinu v boji proti Rusku. Zároveň tato geopolitická orientace nezáleží jen na ní, ale i evropské špičky může uklidňovat, že je k nim přimknuta díky bídnému stavu italských veřejných rozpočtů. Když přestane Evropská centrální banka ručit za italské dluhopisy, nikdo už Římu nepůjčí. Oboustranná závislost je tak zárukou její prozápadní politiky.
Cukrování, osobní chemie a italský šarm. Meloniová ukázala, že na Trumpa racionalita tolik neplatí
Číst článek
A k tomu všemu má mimořádně dobré vztahy a vliv na zmíněného amerického prezidenta Trumpa, který na ni dá.
Je to tak, Meloniová se snaží být mostem nebo spojkou mezi Trumpem a Evropou. Zatím dokázala zpočátku těžko uvěřitelné věci. Notoricky nestabilní italskou domácí politiku nevídaně stabilizovala a své oponenty přehrává. Dřívějšího hegemona tamní krajní pravice Mattea Salviniho zkrotila a marginalizovala.
Orbán už má na Evropské radě jediného spojence v Robertu Ficovi, se kterým jsou v koutě a stranou od všeho důležitého. Meloniová v takové izolaci ani zdaleka není.
Zároveň abych to uzavřela, pokud by tak radikální věci, jaké dělá a občas říká, zaznívaly od vysokého muže v uniformě, tak bychom byli daleko více na pozoru. Jenže od drobné blondýny v rozevlátých kostýmech v pastelových barvách nám to možná přijde méně nebezpečné. Jenže to je mimo, mnohé její myšlenky jsou velmi radikální. Měli bychom italské politice věnovat větší pozornost.
