Při každém hraní dostane uživatel trochu jiný výsledek. „Nedá se říct, jak na vás ta postava zareaguje. Co je ještě lepší, protože i my jako lidi jsme nepředvídatelní, tak pokaždé, když hrajeme, tak nás napadne nějaký jiný způsob, jak interagovat s postavami, co jiného jim říct a najednou se příběh začne vyvíjet úplně jiným směrem než předtím,“ říká Poliak.

Cílem hry je podle něj hlavně „mít zábavu a zažít jinou herní mechaniku, než byla doposud k dispozici“. Člověk si při hraní nevybírá pouze z připravených možností, ale dostává se do interakce s počítačem. „Hráč má volnost v tom, co zadá, a počítač v tom, co odpoví,“ popisuje vývojář.

Hra samozřejmě neumí vše, ale pouze to, co autoři připravili. „Já vidím třeba slunečnici, tu postava může utrhnout, ale už třeba nemáme implementováno, že by jiná postava tady uprostřed vykopala jámu,“ vysvětluje dále herní vývojář.

U hry byl použit úplně jiný styl programování, než bývá běžné. „Normálně, když programujete, tak se vám nestává, že jedna věc souvisí s druhou, nebo jste schopní limitovat dosah. Je to trochu takové sci-fi, že vy si povídáte s počítačem. Občas vás počítač poslouchá a občas ne, což není něco, na co bychom byli zvyklí. Programátor je zvyklý na to, že přesně to, co počítači řekne, ten počítač udělá,“ říká Poliak.

Typy scénářů, které může hráč vytvořit, řešilo studio s právníky. Do hry tak byl zakomponován filtr, který zjistí, jestli není text, který hráči chtějí vložit, nějakým způsobem problémový. V takovém případě ho nedovolí nahrát.

„Když se to hráč rozhodne obejít, vypne filtr a nahraje si scénář nějakým jiným způsobem, ne na naše oficiální místo, ale někam jinam, tak může. Nechtěl bych lidem diktovat, co můžou a nemůžou dělat,“ vysvětluje zakladatel studia Keen Software House Marek Rosa.

Českou videohru AI People s prvky umělé inteligence si první hráči vyzkouší již za několik měsíců.

Martin Hrnčíř Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít