Genetici ‚vzkřísili zlovlka‘ ze Hry o trůny. Chtějí i návrat mamuta a tasmánského tygra

Praha 14. dubna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Viděl jste Hru o trůny?
Přiznám se, že tohle mě míjí.

Je to velmi populární seriál, kde pobíhají zlovlci, takový velcí pravěcí vlci. A já jsem teď po hodně dlouhé době takového zlovlka, pravlka, viděl na titulce amerického magazínu Time. V titulku bylo „Vyhynul“, to ale bylo přeškrtnuté. Znamená to, že už není?
Je to trochu složitější. Americké biotechnologické firmě Colossal Biosciences se teď povedlo vyprodukovat tři zvířata, která se na první pohled pravlkům obrovským podobají. To je vyhynulý druh, který se objevil před dvěma a půl miliony let a žil na americkém kontinentě, zhruba na rozmezí mezi Kanadou a Venezuelou. Posledních deset tisíc let se tu už nevyskytuje, prostě vyhynul. A vědci se teď pokusili vytvořit zvíře, které by vypadalo jako tento pravlk obrovský. Vizuálně se jim to podařilo. Když to vezmeme geneticky, tak je to trochu složitější. I samotný postup byl složitý. Když chcete sestavit nové zvíře, tak musíte znát jeho dědičnou informaci. Ale když ta zvířata nemáme, tak se musíme uchýlit k fosiliím. Konkrétně využili fosilie, které se nacházejí v lokalitě La Brea v Kalifornii, to jsou vývěry přírodního asfaltu…

… To byly zachovalé zbytky DNA?
Právě že nebyly, protože ten asfalt je poměrně teplý. Zvířata tam uvíznou, uhynou a propadnou se do tohoto asfaltu, ale dědičná informace se poměrně rychle rozkládá. Jim se povedlo izolovat DNA ze zubu zvířete, které uhynulo před 13 tisíci lety, pak ještě DNA z lebky jiného zvířete, které uhynulo před 72 tisíci lety. Můžete si představit, že máte tisíc výtisků knihy, jako je třeba Bible nebo Dobrý voják Švejk – roztrháte ji na malé kousky, to promícháte a ještě se vám z toho většina ztratí. A teď vám někdo řekne, ať z toho sestavíte kompletní knihu. Tohle je ten úkol. Jim se to ale povedlo. Řekli, že přečetli dědičnou informaci, ale co se dá vyčíst z údajů, které máme, tak z ní získali sedm procent. To je pořád hodně. Celá dědičná informace má kolem tří miliard písmen genetického kódu, takže to je opravdu hodně, ale ve srovnání s celkem je to málo.

Dívali se hlavně na geny, které určovaly jeho vzhled, to znamená velké tělo a bílou barvu srsti. A zjistili, že vzrůst určoval jeden gen, který mají i dnešní vlci a psi. Je zajímavé, že třeba velká plemena, jako je dánská doga, mají tenhle gen zkrácený a podle toho vyrábí protein, který je taky zkrácený. To zřejmě startuje enormní růst. Takže se podívali do dědičné informace a zjistili, že to, co velkým psům chybí, má pravlk poškozené. V laboratoři tedy vytvořili úplně nový gen – znovu ho napsali – a vnesli ho do buněk obyčejného vlka. Takového, jakého můžeme potkat i tady u nás.

Romulus, Remus a Khaleesi

Narodila se jim tři vlčata, takže museli ještě najít náhradní matku…?
Náhradní matka není problém, protože pes je vlk. I když to na některých psech není moc vidět, třeba na takové čivavě, tak je to pořád vlk. Vzali si na to „voříšky“, křížence – protože ti jsou velmi životní, na rozdíl od těch čistokrevných – a to byly náhradní matky. Ale z těchto vlčích buněk ještě zajišťovali bílou barvu. U pravěkého vlka určovaly barvu tři geny. A vědci zjistili, že kdyby tyhle tři geny přenesli do dědičné informace vlka, tak se vlci budou rodit buď slepí, nebo hluší. Bílou barvu tedy nakonec zařídili úplně jiným způsobem, než to měl ten pravěký vlk. Je to zhruba stejné, jako to mají bílá plemena psů. Z těchto buněk potom naklonovali – to znamená stejnou metodou, kterou přišla na svět ovce Dolly v roce 1996 – embrya, která pak přenášeli náhradním fenám. Každé feně ale museli dát 45 embryí, protože embrya jsou málo životaschopná. Pak se museli jenom modlit, aby se některé z nich chytilo.  

A to se povedlo. Narodili se dva samci pravlka… I když je to spíš geneticky modifikovaný vlk, protože má 14 genů upravených na 20 místech. Zbytek genomu je prostě vlčí, takže je to mírně geneticky upravený vlk. Narodili se dva samci a dvě samice, jedna ale uhynula asi po deseti dnech na střevní infekci. Takže dneska máme tři vlky, kteří rostou díky genu, který tam byl vnesený, jako z vody a jsou bílí. Beth Shapirová, vědecká ředitelka firmy Colossal Biosensis, říká, že když vypadá jako pravlk obrovský, takže to je pravlk obrovský. Ale řekněme si na rovinu, že není.

Kluci se jmenují Romulus a Remus a děvče Khaleesi. A kdybychom je pustili ven, tak by se mohli normálně křížit s divokými vlky a vnášeli by do populace jejich geny pro velký růst a bílou barvu. Řekněme si, že když se vědci podívali do genomu pravlka obrovského, do těch sedmi procent, tak tam nenašli stopy, že by se tohle zvíře někdy křížilo s divokými vlky, jak je známe. Je tam tedy přeci jenom velký rozdíl v dědičné informaci. Třeba vlk se dobře kříží s kojotem. Mezidruhoví hybridi dokonce dali v Americe vzniknout novému druhu vlka rudohnědého, který je taky ohrožený. Ale pravlk obrovský a vlk, tak jak ho známe, se nekřížili. Asi to nešlo, jedinci třeba byli neplodní. To nevíme.

Říkal jste, že se narodila čtyři vlčata a žijí tři – Romulus, Remus a Khaleesi. Už je jim asi půl roku. V magazínu Time jsem se dočetl, že už váží přes pětatřicet kilo a mají asi 120 centimetrů, můžou ale mít asi dvojnásobek. To jsou opravdu velká zvířata. Mají chování podobné psům a vlkům? Jak s nimi zacházejí chovatelé, kteří se o ně starají?
Tělesný rozměr je v porovnání třeba s americkými vlky. Když se ale podíváte do evropské populace vlka, třeba do evropské části Ruska, tak tam se uvádí, že maximální hmotnost vlka je 80 kilogramů. Takže to není úplně mimo rámec toho, co zvládne obyčejný vlk. A samozřejmě, že tam převládá vlčí dědičná informace, takže se chovají skutečně jako mladí vlci. Nemají to, co známe u psů. Pes žije minimálně 15 tisíc let s člověkem, někteří vědci říkají, že 30 tisíc let. Člověk si po tisíciletí vybíral zvířata, se kterými si rozuměl, která byla přívětivá, dokázala třeba číst nálady nebo i němé pokyny. Psovi můžete ukázat pohledem, kouknete někam a ten pes to pochopí. Vlk to prostě nemá, ani nemůže mít.

Štěně psa, i když nebude ve styku s lidmi, bude člověka číst a bude k němu přátelský. A i když budete vlče odchovávat, tak tyhle vlastnosti nezíská, protože jsou to vlastnosti psa, které jsou získané desetitisíci lety chovu a šlechtění. Jsou to zvířata, která jsou nekontaktní a žijí ve společenství. Nevíme, jestli tihle pravlci žili ve smečkách a jaká tam byla organizace. Tahle zvířata by zřejmě tíhla k uspořádání, jako má vlčí smečka, a vlčí smečka je vlastně rodina. Sem tam se k nim někdo může ještě přidat, ale když mláďata dospějí, tak jdou po svých. Pak přijdou další sourozenci, ale s těmi oni už se tam vůbec nemusí potkat. Tahle ta tři zvířata asi smečku nevytvoří.

Vzkříšení

Říkal jste, že cesta k tomu, aby se na svět dostala tato tři vlčata, byla poměrně komplikovaná. Vědci z genetické informace nevěděli mnoho, navíc ani o pravlcích toho tolik nevíme. Jak daleko je vývoj technologií obnovování vyhynulých druhů?
Myslím, že zatím nejsme schopni genom vlka přepsat tak, aby to byl kompletní pravlk obrovský. To je pro nás nepředstavitelný úkol a nemáme na to ani technicky. To, co se na pravlcích odehrálo, nevybočuje z toho, kde jsou dnes biotechnologie. Když se podíváme na počet 14 genů, na kterých byly provedeny manipulace, tak je to běžné, když se třeba upravuje dědičná informace prasat pro to, aby mohly být jejich orgány transplantovány lidem. Tam je od deseti do pětašedesáti zásahů do dědičné informace.

A zrovna tak klonování. Co se týče psovitých šelem, tak první pes byl tuším naklonován v roce 2005, v roce 2007 byl naklonován vlk a 2013 byl naklonovaný kojot. Zase tedy víceméně šli po vyšlapané stezce. Dneska jsou komerční biotechnologické firmy, které vám – když máte dost peněz – naklonují vašeho psa. Tohle všechno jsou věci, které jsou v biotechnologiích zvládnuté. Neumí to zdaleka každý a zdaleka každý na to nemá ani technické zázemí, ale není to nic, co by šlo za hranice toho, co současná biotechnologie umí.

Je to ale cesta? Protože tady nejde jenom o pravlka. Jak navrátit na planetu Zemi vyhynulé druhy?
To je otázka. Firma Colossal Biosciences třeba plánuje návrat mamuta tím, že upraví dědičnou informaci slona indického. To jsou zvířata, která vyhynula, a příroda se zařídila tak, že už tu to zvíře není. Prostor vyhynulého zvířete zaujali jiní živočichové. Takže je otázka, jestli zvířata přírody vracet. Je to velmi sporné a řada odborníků, kteří se zabývají třeba ekologií, jsou silně proti. Něco jiného jsou zvířata, která jsme poměrně nedávno vyhubili my. Takže třeba tahle firma, ve spolupráci s další australskou nebo americkou firmou, dávají dohromady projekt na návrat vakovlka tasmánského (také jinak tasmánského tygra, pozn. red.) Ten vyhynul v roce 1936 a vyhubili ho tasmánští chovatelé ovcí, protože měli strach, že jim bude dávit ovce.

Což ale nebyla pravda, ne? Neživil se ovcemi.
V žádném případě, ale ve chvíli, kdy se vyplácela odměna za každého uloveného vakovlka, tak si tím někdo i přivydělával. Takže tam bychom mohli napravit to, co jsme napáchali. Tam je to ale podstatně složitější, protože s těmito vačnatci biotechnologové pracovat neumějí. Můžeme ale uvést příklad, kdy klon zvířete pomůže záchraně ohroženého druhu, a to je tchoř černonohý. Americký tchoř černonohý byl velmi hojný, ale protože jejich kořist – psouni prérioví a další hlodavci – byla vyhubena, tak populace zkolabovala. Posledních pár tchořů černonohých bylo zachráněno v umělém odchovu a byli namnožení. Dneska už jsou jejich počty větší.

Nicméně ve chvíli, kdy se populace smrskne na takhle malý počet a pak se namnoží, tak se geneticky zjednobarevní, je prostě fádní. Tam pak musíte zkřížit blízce příbuzné jedince, čímž vám stoupá riziko degenerací, dědičných chorob a podobně. Vědci ale zjistili, že mají zamražené buňky jedné samičky tchoře černonohého z dávné minulosti, které jsou životaschopné a obsahují varianty genů, které už dnešní tchoři černonozí nenesou. Zmizely při kolapsu populace. Takže buňky rozmrazili, naklonovali novou samičku tchoře černonohého a její potomci dneska vnášejí do populace nové varianty genů. Dnešní populace bude tedy pestřejší a bude mít lepší šanci, že se vypořádá s některými problémy.

Tohle je tedy možná řešení, ale návrat vyhynulých druhů… Kam je dáme? Pravlky takhle vypustit nemůžeme. Už jsem říkal, že pro ně není místo. Navíc by se nám křížili s populací obyčejného vlka. A kdyby se nám podařilo dodat slonu indickému vzhled mamuta, aby měl rudou dlouhou srst a další nějaké znaky, tak kam ho pustíme? Tundra z doby ledové, ve které žili, je pryč. Samozřejmě je můžete vystavit v nějakém zooparku a vybírat tam vstupné, udělat si jakýsi Jurský park, ale jiné uplatnění asi nemá. Navracet druhy, které skutečně vyhynuly – byť se třeba vedou diskuze o tom, jestli pravěcí lovci k vyhynutí mamutů nepřispěli – asi není správné.

„Nikdo je ven nepustí“

Máte informace o tom, že by měla dallaská společnost v plánu nechat oživit další sourozence vlčat, aby třeba vznikla celá smečka?
Z pokusu firmy získat další samice je zřejmý plán, že teď budou křížit. Vlci budou plodit potomstvo, a tím vznikne smečka, kterou tvoří táta, máma a děti. Takže si myslím, že se tímto způsobem pokusí vytvořit smečku, která asi bude fungovat. Jak jsme si říkali, tohle jsou trochu zvětšení vlci nabarvení na bílo, takže se budou chtít chovat tímhle způsobem.

Teď žijí ve velmi přísně střežené rezervaci a vykazují znaky divokého chování. Co s nimi bude dál?
Myslím, že zůstanou za plotem, že je nikdo ven nepustí. Tato společnost je velmi úspěšná. Dnes má hodnotu 10 miliard dolarů, což se málokterému startupu povede. Navíc za projektem stojí skutečně vynikající vědci, jako je George Church z Harvardu a z Massachusetts Institute of Technology. A nedělejme si iluzi, že to jsou lidumilové. Tihle lidé jsou i velmi dobří obchodníci. I třeba to, že si vybrali druh, který můžou prodávat – navrátili se vlci ze Hry o trůny – je skvělé PR a přivede to další investory, kteří budou ochotní do toho strčit peníze. Podle mě to bude jednou sloužit jako zoopark, ale nemyslím si, že se tahle zvířata vrátí do přírody.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: ČT24, CNN Prima News, TV Nova, youtubové účty ABC7 a Associated Press a instagramový účet Colossal Biosciences.