Dojatí fotbalisté Jelínek a Štibrányi se po 50 letech vrátili do Chile
Je krásné splnit si v dospělosti dětský sen. A je dojemné si ten splněný sen na stará kolena připomenout přímo na místě činu, zvlášť když jste svého úspěchu dosáhli na opačném konci světa. Přesně to se poštěstilo dvěma fotbalovým vicemistrům světa z roku 1962.
Tehdejší útočníci československé reprezentace Josef Jelínek a Jozef Štibrányi se na popud Jiřího Hory, předsedy Klubu přátel Josefa Masopusta, podívali na místa, kde před půl stoletím soupeřili s Pelém a dalšími hvězdami. A vrátili se z Chile úplně naměkko.
V Praze – a Letiště Václava Havla pochopitelně nevyjímaje – mrze, až praští, všude kolem leží sníh. Dva fotbaloví vicemistři světa z roku 1962 se vrací z druhé půlky zeměkoule, kde teď vládne počasí naprosto opačné.
„Rozdíl tady a tam, to je teď čtyřicet stupňů. Tam bylo běžně kolem pětatřiceti ve stínu, v pravé poledne dokonce ještě víc,“ všímá si Josef Jelínek, před padesáti lety nejmladší účastník finále mistrovství světa proti Brazílii.
Teď je mu skoro sedmdesát dva a Jozef Štibrányi je ještě o rok starší. Ale vášeň pro pohyb a pro hrátky s míčem jim zůstala, a tak v Santiagu de Chile neodolali a vrátili se o půl století zpátky se vším všudy.
Hrdinové mistrovství světa ve fotbale 1962 se vrátili na místa, kde prožili nejhezčí okamžiky kariéry
„Sehráli jsme tam něco jako fotbalový zápas, s malými kluky jsme kopali na bránu. Druhý den jsme šli k velvyslanci, navštívili jsme akademii, kde jsme bývali, podívali jsme se i na velký stadion, kde jsme hráli finále. Máme krásné fotky, já si dovezl i trávu, ale Pepa se mi smál, že mi nevydrží,“ usmívá se Jozef Štibrányi.
„Říkal jsem mu, že ho na letišti bafnou, protože mu to za těch devět dní, co jsme tam ještě měli být, uschne – a ještě si budou myslet, že to je marihuana, a zůstaneme tu všichni. A on na to, že to v tom kufru nemůžou najít.“
Zato v Chile našli Jelínek se Štibrányim v doprovodu předsedy Klubu přátel Josefa Masopusta všechna důležitá místa. Jiří Hora zavezl stříbrné medailisty do Zelené rokle, kde tenkrát ve velmi skromných podmínkách po většinu turnaje bydleli, a také na všechny tři stadiony, kde před padesáti lety sváděli fotbalové bitvy.
Nejemotivnější byl návrat na stadion Sausalito v přímořském letovisku Viňa del Mar, kde Jozef Štibrányi kdysi odstartoval velkou jízdu národního týmu vítězným gólem proti Španělům.
„Chodby na stadioně jsou v původním stavu, minimálně ta, co se jí vycházelo na stadion. Dokonce jsme tam viděli i původní nosítka, která tam byla před padesáti lety,“ nestačil se divit Jozef Štibrányi.
„Trochu nám vyskočila husí kůže na těle, když jsme viděli, kde jsme před padesáti lety chyběli a na jakých stadionech jsme hráli. Pro mě to byl tak obrovský zážitek, že se mi někdy až hrnuly do očí slzy, protože mi bylo líto, že tam nemůže být našich kamarádů víc, kteří to vše prožili s námi.“
