Okamura má své jarmarky a křovinořez, chce vše levné a bez migrantů. Bude to příští ministr vnitra?

Praha 16. září 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Lídři vycházejí podle pořadí, které nám určil los.

Javier Milei po česku

Viděli jste předvolební mítink Tomia Okamury v Ostravě? Vylezl na pódium ve slamáku s křovinořezem...
Petr Just: Viděl jsem to ze záznamu.

Začal odřezávat takový plůtek s nápisy jako byrokracie, státní dluh, pomoc Ukrajině. Takový Javier Milei po Česku. Neměl tedy motorovou pilu jako on, ale křovinořez. Bylo to takové české.
Marcela Konrádová: Ano, inspirace je úplně jasná. Není to poprvé, kdy se Tomio Okamura  inspiroval v kampaních v zahraničí. Vzpomeňme na chirurgy z dovozu, to je inspirace z Německa, předtím v roce 2014 okopíroval billboard Švýcarské lidové strany s bílými ovečkami, které vyhání černou, jestli si vzpomenete. Není to poprvé.

LÍDŘI

Speciální série o volebních lídrech kandidujících v roce 2025. Sedm různých příběhů uchazečů o premiérské křeslo, jejichž strany a hnutí mají největší šanci se do Sněmovny dostat. Hosty jsou expertka na politický marketing Marcela Konrádová (FSV UK) a politolog Petr Just (Metropolitní univerzita Praha). Pořadí epizod určil los. Všechny epizody najdete zde.

Javier Milei, nebo Béda Trávníček? Našel jsem i takové komentáře, docela mě to pobavilo.
Petr: Dokonce myslím, jestli tam nebyl úmysl vypadat jako Béda Trávníček. Na mě to působilo jako Béda Trávníček a viděl bych v tom i jistý úmysl Tomia Okamury, respektive jeho štábu, týmu, protože Béda Trávníček zlidověl. Je to lidová figura, přestože je spojená s...

S jedním hobbymarketem, je to možná už bývalý maskot. 
Petr: Každopádně je to zlidovělá figura, přestože je z reklamy a mohli bychom říct, jak často se figury z reklamy stanou lidovými. Myslím si, že tam byl úmysl, protože Tomio Okamura na lidovost hodně sází i ve své rétorice, v krocích, které dělá. Pokud ne přímo, tak podprahově tam snaha připodobnit se Bédovi Trávníčkovi podle mě byla. Je otázka, jak na to dotčený hobbymarket bude reagovat. Občas se ozvou nějací umělci, když jsou používány jejich skladby bez povolení. Protože mně přijde, že i kostým byl hodně podobný. 

Hlavně slamák. Ale myslím, že umělci se neozvou v případě předvolebního songu SPD, protože ten vytvořila podle mnohých umělá inteligence, takže tam to SPD asi nemusí řešit.
Marcela: Tady je taky pokračování, protože už v minulých volbách použili k tvorbě písničky umělou inteligenci. Nicméně toto letní reggae je vlastně fajn. 

Je to chytlavé. 
Marcela: Je to velmi chytlavé.

Tomio Okamura ve videu vyleze z Volkswagen busíku v hawajské košili...
Marcela: Je šťastný a je to odlehčené, letní. Mě na tomto videu zaujaly nejvíce postavy, osobnosti, které se tam objevují. Za mě to byla pozvánka na letní kontaktní kampaň, ne SPD, ale té nekoalice Jo!, protože tam jsme se mohli potkat s nejvýraznějšími tvářemi, které reprezentují toto volební uskupení. Byli tam Jaroslav Foldyna a Radim Fiala za SPD, ale potom i předseda strany PRO Jindřich Rajchl, šéf Svobodných Libor Vondráček, byla tam šéfka Trikolory Zuzana Majerová, takže top osobnosti, které symbolizují spojení do volebního uskupení. 

Jaroslav Ševčík tam byl taky.
Marcela: S rozevlátými vlasy. 

Ano, jako ekonomická podpora hnutí SPD. Petr mluvil o lokálnosti...
Petr: Lidovosti. 

Promiň, lidovosti. Já už mluvím o lokálnosti, protože jsem si vzpomněl na to, jak Tomiho Okamura pořádá jarmarky po Česku, tím asi sází na podobnou notu. SPD teď vydalo i předvolební noviny, kde to hýří slovy o vůni domova, nostalgii po dětství v Česku a podobně.
Petr: Tato lokálnost souvisí nejenom s lidovostí, ale i s jedním z jejich hlavních programových pilířů, kterým jsou levné potraviny. V rámci předvolební kampaně v podstatě prodávají za levno zeleninu, ovoce, nějaké další produkty, a tím se snaží zakomponovat tento bod volebního programu do kampaně a udělat to zábavnou formou. Jarmark znamená, že je u toho i kulturní program, setkávání s politiky, fanoušci si s nimi udělají selfie a podobně a do toho přijde i programový prvek, kupte si tu a onu surovinu za výrazně nižší ceny, než byste si ji koupili v supermarketech, velkých řetězcích, které vás odírají, máme tu lokální potraviny, které budete kupovat za levno. Je tu znovu otázka, už jsme ji načali v prvním díle, že slibem nezarmoutíš, tedy jak toto celé pak prosadit do vládní politiky a jak tento bod prosadit a realizovat v praxi, pokud by se stali stranou, která by ovlivňovala vládu.

Marcela: Setkávání v podobě jarmarku je výborně vymyšlené, protože když jdete po náměstí a je tam mítink nějaké politické strany, tak někdo si vezme balonek, ale málokdo se zastaví a poslouchá daného politika. Ale když si tam můžete koupit levně brambory, cibuli, mrkev nebo nevím, co všechno se tam prodává, vím, že se tam točí pivo, můžete si dát klobásu, tak to má veliký úspěch a zastaví se tam lidé, kteří jenom procházejí kolem a kteří by, kdyby SPD přijelo do Olomouce nebo jakéhokoliv jiného města, nepřišli jenom tak na mítink SPD, respektive subjektu Jo!. Tady přijdou, protože kdo si nechce koupit levnější cibuli? Je úplně jedno, jestli to je volič tohoto uskupení, Tomia Okamury, nebo jenom někdo, kdo potřebuje ušetřit. Nedivím se jim, protože, když se podíváte na situaci, tak potraviny šly nahoru, řešili jsme inflaci, řešíme pořád dokola to, že lidé volí peněženkou. Je to velice otřepaná fráze, ale je strašně pravdivá.

Marcelo, už jsi zmínila dvakrát nevolební koalici Jo!. Tato značka se teď ale trochu vytratila v předvolební kampani. Funguje ještě a co to vůbec je?
Marcela: To je strašně zajímavé, protože to má stejný princip jako koalice Stačilo!. Je to uskupení, které se tváří jako hnutí, pod nímž ale kandiduje několik subjektů. Jsou tam SPD, PRO, Trikolora, Svobodní. 

Petr: Je to spíš takový sjednocující, zastřešující název.

Všichni kandidují na kandidátkách SPD v několika krajích?
Petr: Ano, toto označení není vázáno s nějakou institucionální strukturou, jako to je u hnutí Stačilo!

Na druhou stranu najdou uskupení jako PRO, Triklora, Svobodní společnou řeč na tématech, která je pojí a kde jim to můžeme ideologicky věřit víc než například u Stačilo!?
Marcela: Určitě. Okamura je dlouhodobě nejviditelnějším reprezentantem protestní a národovecké politiky v Česku. Jeho schopnost je především to, jak dokáže dokola recyklovat stejná témata a pořád tím oslovovat skupinu, řekněme, nespokojených voličů.

Rád dlouho mluví, takže o tom dokáže řečnit hodiny, známe to z Poslanecké sněmovny.
Marcela: Tím se ale upevňuje voličské jádro. Tím, že se spojil s těmito subjekty, které také mají podporovatele a sympatizanty, předešel tomu, že se budou tříštit hlasy, které jsou čím dál tím potřebnější, protože lidé jsou unavení politikou, nechtějí chodit k volbám, odpadají od politických stran, mají pocit, že nemají koho volit. Teď se to takto pěkně semklo, máme tady subjekt, který jasně zabírá místo na politickém trhu antisystémovosti a zároveň národovectví.

Síla životního příběhu

Tomio Okamura 1. září, když děti šly do škol, vzpomínal na sítích, jak vypadal jeho první den na základní škole na pražském Žižkově. Narodil se ale jinde, v japonském Tokiu. Jak se ocitl v Česku? Jaký je jeho životní příběh? 
Petr: Myslím, že jeho životní příběh je hodně postaven jako něco, co chce prodat v kampani. Jsme znovu u nějaké stylizace, jak kluk z prostých poměrů, který se nejenom přes kontinenty, ale dokonce i přes instituce typu dětský domov vypracoval nejprve na podnikatele, potom na politika, nejprve politika relativně lokálně ukotveného, protože politickou kariéru začínal v Senátu, potom se dostal až do Sněmovny, do čela strany, která teď má velký potenciál. Myslím si, že i budování jeho příběhu... 

Je to silný příběh. 
Petr: Je. Zmiňovali jsme tu některé podobné příběhy, holka ze severní Moravy, kluk z jižní Moravy a podobně, kteří s tím také občas pracují. Ale nedivím se, že Tomio Okamura s tím pracuje, protože jeho příběh je silný a může ještě víc ukazovat, podívejte se, já jsem se z velmi prostých a problematických poměrů dostal až do situace, kdy můžu být i jazýčkem na vahách při skládání příští vlády. 

Maminka Češka, tatínek Japonec. Pokud se nemýlím, Okamura skončil v dětském domově poté, co se jeho matka zhroutila v Japonsku a v Česku nastoupila do léčebny. Proto se odstěhovali zpátky do Česka, ale on pak zase na nějakou dobu byl v Japonsku, pak se vrátil do Česka, bylo to komplikované. Mimochodem odráží se to, že je Česku velmi vděčný za to, co se z něj stalo, v tom, co dlouhodobě hlásá, tedy že stojí za Čechy, že je patriotem?
Marcela: Přesně tak, se svým životním příběhem pracuje asi nejvíce z lídrů. Hodně pracuje s prvkem privatizace svého života, převádí svoje soukromí do politické roviny. To můžeme vidět už na takových věcech, jako když se nejdříve fotil ve fitku, pozval si různé influencery, kteří mu radili, jak cvičit. Potom to nedopadlo kvůli jedné hloupé, špatně vyretušované fotce, tak přešel na jídlo. Nezapomeňte také na jeho zlidovělou hlášku: „A co si o tom myslíte? Napište mi do komentářů.“

Na jídlo přešel proto, že na Facebooku i jiných sítích se objevují krátká videa, kdy vždycky něco pozře a do toho nadává na politickou situaci, že? 
Marcela: Okamura začal především ukazovat, co jí k obědu, a byla to taková tradiční česká jídla. Ukazoval, že se opravdu cítí být Čechem, což v jeho příběhu, kdy se bavíme o někom, kdo má mimo jiné japonské kořeny, ale zastává velmi silnou antiimigrační linku, je docela důležité.

Má střední chemickou průmyslovku, ale mediálně začal být velmi známý zejména kvůli tomu, že začal podnikat v cestovním ruchu. Proč u toho nezůstal? 
Petr: Vidíme, že ambice lidí jít do politiky, zejména těch, kteří jsou úspěšní v podnikatelském sektoru, nejsou ničím ojedinělým. Máme tady několik dalších politických lídrů, kteří vstoupili do politiky z podnikatelského prostředí. Myslím, že toto je součást příběhu, který se snaží prodat. Říkají, byli jsme úspěšní podnikatelé a teď jsme se vzdali pokračování úspěšné podnikatelské činnosti, abychom mohli dát něco společnosti, státu, lidem, třeba i vrátit zpátky. Dokážou to prodat velmi sugestivně a ještě se snaží to prezentovat stylem, že chtějí promítnout svůj podnikatelský um nebo své manažerské umění do způsobu, jakým budou vládnout. To je ten zlidovělý slogan řídit stát jako firmu. 

Takže Tomio Okamura bude řídit stát jako cestovku, pokud se dostane do vlády?
Petr: Není ani tak důležité, jaký typ firmy to je, ale může říct, že byl úspěšným podnikatelem. V podnikání se i mediálně zviditelnil a díky tomu si vydobyl mediální obraz ještě předtím, než vůbec přičichl k politice. 

Marcela: Stoprocentně souhlasím s tím, co Petr říká. Navíc si uvědomuji, že Okamura vstupoval do politiky v roce 2012 v senátních volbách. To jsou silně personalizované volby, kde volíme konkrétního člověka. Tehdy kandidoval za Stranu práv občanů Zemanovci.

To už je minulost. 
Marcela: To už je velká minulost. Teprve o rok později zakládá Úsvit přímé demokracie.

Pak to dopadlo trochu neslavně, byla to taková kaňka na jeho politické kariéře, ne?
Marcela: Velmi neslavně.

Petr: Přestože to bylo velmi málo početné hnutí, Tomiu Okamurovi se nepodařilo udržet nad ním kontrolu a byl, tuším, vyloučen z Úsvitu přímé demokracie. Jedním z důvodů byla kauza, kdy sám sobě vystavoval faktury za činnost pro Úsvit přímé demokracie, de facto si vyváděl peníze pro sebe, byť všechno bylo kryto, faktura, objednávka a podobně. Ale když objednavatel i dodavatel jsou jedna a tatáž osoba, tak to je minimálně rozpačité, a to se držím hodně diplomaticky v tomto vyjádření. 

Policie to, tuším, vyšetřila a pak odložila.
Petr: Byl to jeden z důvodů, nikoliv jediný, který nakonec vedl k tomu, že z Úsvitu byl vyloučen.

Pak založil SPD. 
Petr: Ale v podstatě ze setrvačnosti převzal program, ještě ho možná trochu zradikalizoval...

Marcela: Převzal i členy.

Petr: Převzal voličskou základnu, některé členy také, převzal postavení v národoveckém antisystémovém segmentu po Úsvitu přímé demokracie, který poté sice ještě formálně existoval, ale v podstatě už pak nebylo ani vidu, ani slechu.

Tomio Okamura rád chodí po hraně a někdy jde i za ni, byť to pak prošetřuje policie. I když neshledá, že došlo k nějakému trestnému činu, tak se to řeší v médiích. Chci mluvit o výroku z roku 2018 o protektorátním táboru v Letech u Písku, ve kterém se podle Okamury lidé zcela volně pohybovali. Čelil kritice, že popírá holokaust, označil to za kampaň proti SPD a policie nakonec případ odložila. Za svoji politickou kariéru se několikrát soudil, ať už s jinými politiky, nebo médii. Tím na sebe chce upozornit, věří své pravdě nebo hlásá konzistentně to, co si myslí? Jak tomu mám rozumět? 
Marcela: To je určitě kombinace všeho, co jsi řekl. Jemu se vlastně hodí soudit se s tradičními médii.

S Reflexem o přezdívku Pitomio například. 
Marcela: Hodí se mu obecně soudit se s kýmkoliv, koho voliči nebo občané považují za, řekněme, provládní nebo systémová média, protože to dotváří celou jeho značku a narativ toho, že tady je něco špatně, že se lidé mají špatně kvůli tomu, že je u vlády zrovna ten a onen. Můžete si dosadit kteroukoliv stranu, protože měli to štěstí, že zatím jsou v opozici, takže mohou jet tento velmi výrazný příběh toho, jak jsou utlačovaní. Obecně hodně těží z toho, co se nazývá doba postfaktická, těží z dezinformací, které Okamura využívá i v kampani, vůbec se za to nestydí. Potom se nemůžeme ani divit tomu, že se s některými médii soudí za výroky, které jsou nějakým způsobem problematické. To všechno dotváří příběh, který voličům jeho segmentu sedí a kvůli kterému ho, předpokládám, taky volí.

Petr: Navíc to zapadá do scénáře vytváření pocitu politicky utlačovaného, nepohodlného opozičníka, podobně jak se stylizuje například Marine Le Penová v souvislosti se svojí trestní kauzou. Okamura to využije ve svůj prospěch v ostatních kauzách, i pokud se bude nějakým dalším způsobem řešit ta aktuální, jak byl vydán k trestnímu stíhání za plakáty o doktorech z dovozu.

Je už obžalovaný v této kauze z letošního léta, to je poměrně nová informace. Je v té věci kritizován za údajný rasismus. Připomeňme, že loni před krajskými volbami na pražském Václavském náměstí vyvěsil billboardy, kde byly lidé černé pleti stylizovaní umělou inteligencí, která jim dala do rukou zbraně, byli potřísněni krví...
Marcela: Připomínám, že to nebyl úplně jeho nápad, ale je to inspirováno německou stranou Alternativa pro Německo, která o těchto chirurzích z dovozu také hovořila a také tam měla podobné vizuály.

Okamura byl obžalován z podněcování k nenávisti.

Pevnost Česko

Teď se vrhneme na program. Jak jsme v minulé části mluvili o tom, že Okamura stupňuje rétoriku, že čelí obžalobě za podněcování k nenávistí kvůli plakátům o takzvaných doktorech z dovozu. To všechno souvisí s tím, co dlouhodobě hlásá, totiž že se staví velmi ostře proti migraci. Má krizový plán, který se má jmenovat Pevnost Česko. V čem má spočívat? Slyšeli jste o tom? 
Marcela: V podstatě jsme to už naťukli i tím jarmarkem – české potraviny od českých výrobců...

Budeme se izolovat?
Marcela: V podstatě ano. Dlouhodobá součást jeho programu je také zavedení referenda, chce vystupovat z Evropské unie a NATO. Najel na antiglobalizační trend, který vidíme nejenom v Evropě, ale po celém světě i v Americe. Zní to vlastně strašně hezky. České potraviny od českých výrobců, ale podívejte se na ceny jednotlivých potravin, když se budu držet tématu na jarmarku. Zeptejte se českých zemědělců – ti se vám vysmějí do očí, že například česnek za ty peníze v životě nevypěstují a už vůbec nemůžou distribuovat. Slib, který Okamura dává, je v podstatě nereálný. To neříkám já, ale lidé, kteří tomu rozumí ať už z ekonomického, zemědělského, nebo jakéhokoliv dalšího pohledu. Když se podíváme na další části programu, tak je to jedna z těch stran, respektive kandidujících subjektů, které velmi tvrdě vystupují proti jakékoliv pomoci Ukrajině. Zase to zapadá do uzavření se, do češství, u kterého ale není dovysvětlené, jak tedy bude země fungovat.

Okamura říká, že je placen z českých daní, bude pracovat pro české občany, takže asi peníze, které jiné strany chtějí posílat Ukrajincům, chce posílat Čechům a už nevěří na to, co tvrdí jiní politici, že posílat peníze Ukrajincům znamená hájit i Českou republiku a bránit ji. Tomu asi úplně nevěří.
Petr: Přímo říká, že bude přehodnocovat například udělená povolení k pobytům, azyly, a to zejména Ukrajincům. Obecně mluví proti migraci jako takové, hovoří o obnovení kontrol na hranicích, o tom, že by zpravodajské služby měly víc sledovat islamisty působící na území Česka a podobně. 

V otázce stejnopohlavních párů odmítá možnost sňatků. Nezavírá si tím trochu cestu k mladým voličům a voličkám, pro které to téma může být důležité? Chtěl bych připomenout jeho větu, která je asi čtyři roky stará, že kdyby ho jako malého kluka adoptoval stejnopohlavní pár, tak radši skočí z okna.
Marcela: Myslím, že považovat mladé za homogenní voličskou skupinu je trochu neporozumění tomu, co mladí voliči chtějí. Jasně, všichni budou chtít určitá stejná témata jako například dostupné bydlení, protože každý chce pěkně bydlet...

To chce Okamura taky, družstevní byty.
Marcela: To se vůbec nedivím. Ale zrovna u tématu stejnopohlavních párů, které je silně hodnotové, bych neřekla, že na něj všichni mladí mají stejný názor. Určité části mladých voličů to může být nesympatické a druhá část s ním naopak bude souznít a řekne si, že on je jeden z těch, kteří toto můžou zajistit.

Ale SPD není úplně strana mladých voličů, nebo je?
Petr: Úplně není, aspoň data to neukazují. Na druhou stranu nemyslím, že důvodem by byla reflexe této politiky.

Okamura chce důstojné důchody, ale zároveň žádné zvyšování daní. Nejde to proti sobě?
Petr: Často se setkáváme, a to není jenom otázka Okamury, s tím, že politici slibují řadu věcí, které volič dostane nebo na které dostane slevu, dostane je zadarmo, za úplně minimální poplatek, ale zároveň jedním dechem dodávají, že nebudou zvyšovat daně. Je strašně jednoduché toto říct, ačkoliv si mnozí uvědomíme, že někde se ty peníze vzít musí. A jak se říká, dluhy dneška jdou k tíži příštím generacím. 

Marcela: Tomio Okamura je populistický politik, proto má takový program, proto to taky funguje, protože jeho strana i celá kampaň je tak vystavěná. 

Populismus spočívá taky v rozdělování na běžné lidi a na elity. Je to něco, co se objevuje v rétorice Tomia Okamury?
Marcela: Určitě to tam je. Myslím si, že v současné kampani trochu míň, než to využívá například hnutí Stačilo!, ale cítit to tam je. Hlavně jsem ale chtěla říct, že pravděpodobně máme nejblíže k tomu, že by se Tomio Okamura a jeho strana, respektive celý subjekt mohl účastnit vlády. Pokud se tak stane, tak určitě nebude vládnout sám. Tam se otevírá další moment toho, že Okamura může říct, ano, toto jsme vám slíbili, ale nemohli jsme to splnit, protože nevládneme sami, oni nás zastavili. Záleží, s kým budou vládnout, jakou pozici ve vládě budou mít, jestli to bude podpora a tak dále.

37 % lidí podle bleskového průzkumu, který pro nás dělala agentura Median, by si přálo vládu ANO a SPD. Respondentů bylo tisíc a ptali jsme se na začátku září.
Marcela: Vím, že hnutí ANO, respektive Andrej Babiš (šéf hnutí ANO, kandiduje ve sněmovnách volbách 2025 za hnutí ANO) zatím ani nevyloučil, ani nepotvrdil, že by s Tomiem Okamurou chtěl jít do vlády. Okamura naopak poměrně jasně říká, že tato možnost zde je, že by za ni byl rád.

Okamura taky říká, že by chtěl sloučit nějaká ministerstva, pokud bude u vlády, tak možná tím chce vydělat na důstojné důchody, to je otázka. 
Marcela: To koneckonců chtěl i argentinský prezident Milei, když řezal motorovou pilou, taky chtěl škrtat a rušit ministerstva.

Kdyby se toto všechno přihodilo Okamurovi, tak SPD už zveřejnilo seznam ministerstev, o která by stálo. Do čela jakého resortu by se rád postavil Tomio Okamura?
Petr: Myslím, že dlouhodobě mluvil o vnitru jako o ministerstvu, které by ho lákalo. Ve výčtu ministerstev se rozhodně nedrží zkrátka. Byli poměrně ambiciózní, ale paradoxně mu to může situaci v povolebním vyjednávání zkomplikovat. Je velmi pravděpodobné, že nebude jediný, kdo se bude ucházet o partnerství s potenciálním vítězem voleb, hnutím ANO. A samozřejmě i vítěz, hlavní koaliční strana, také bude zvažovat, které posty si nechat a které někomu dát. Bude taky zvažovat, jak moc jsou potenciální koaliční partneři buďto umírnění ve svých názorech, teď nemyslím politických, ale v tom, co by chtěli, jaké pozice by chtěli, nakolik přijdou a řeknou, dejte nám vnitro, obranu, zahraničí, spravedlnost, školství, jinak do toho nejdeme. Tímto si Okamura může zabouchnout dveře. Myslím si, že Andrej Babiš to ale vnímá. Sice neřekl jasné slovo, ale z určitých výroků, které čas od času pronese na toto téma, je evidentní, že naznačuje, že by se mu spíš líbilo vládnout se Stačilo!, případně s Motoristy, pokud se do Sněmovny dostanou, a teď jsou zase nad pěti procenty. Ale v případě SPD, byť to nezaznělo na plná ústa, si myslím, že by to pro Babiše z těchto tří subjektů byl asi ten nejtěžší koaliční partner.

Bojí se Andrej Babiš Tomia Okamury?
Marcela: To se musíme zeptat Andreje Babiše. 

My se ho nezeptáme, ale povíme si o něm už tento pátek.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, CNN Prima News a Instagramový účet Tomio Okamura SPD.