Balírná kávy ve Valašském Meziříčí si připomíná výročí. Ve dvacátých letech byla jednou z největších
Vůně kávy provází Valašské Meziříčí už 120 let - přesně tak dlouho uplynulo od chvíle, kdy na Palackého ulici Arnošt Dadák otevřel svou balírnu. „V té době si nebylo běžné kupovat praženou kávu,“ popisuje historička Ivana Ostřanská. Historii připomíná stála výstava fotografií a dokumentů v zámecké kavárně.
„Už od roku 1905 se ve Valašském Meziříčí píše historie pražírny kávy, kterou tady založil Arnošt Dadák. V té době si nebylo běžné kupovat praženou kávu,“ říká historička Ivana Ostřanská a dodává, že dříve si museli zájemci o kávu koupit nejdříve zelenou kávu. „Tato zrna si následně pražili doma,“ popisuje historička pro Český rozhlas Zlín.
Spolu s Ivanou Ostřanskou sedíme v kavárně, která je obklopená fotografiemi. Na jedné z nich je samotný Arnošt Dadák, který stojí vedle rostliny, která je pravděpodobně kávovník.
„Arnošt Dadák si u své pražírny založil skleníky a plantáže, na kterých kávovníky pěstoval a dá se říct, že s úspěchem,“ vypráví Ostřanská. Podle historičky nakládal Dadák s kávovníky různě. „On ty rostlinky často daroval významným osobnostem nebo je také dával do výloh obchodů prodávajících jeho kávu“ prozrazuje.
Tak drahá, že se krade. Berlínské obchody kávu do regálů raději ani nedávají, zákazníci si o ni musí říct
Číst článek
Výstava
Ve Valašském Meziříčí je také výstava, která se snaží přiblížit podobu první pražírny ve městě. „Návštěvníci muzejní kavárny si mohou například udělat představu, jak vypadaly kávovníkové plantáže,“ říká výstavu historička. Zájemci si mohou v expozici všimnout, že vedle historických budov stojí velmi vysoké rostliny kávy.
Výstava popisuje i transport kávy mořskou dopravou. „Loď kotví v přístavu v Hamburku, kde měl Arnošt Dadák obchodní zastoupení a do tohoto přístavu často zajížděl kontrolovat jakost přivážené kávy,“ popisuje Ostřanská fotografii a dodává, že z lodí byla káva naložena do vlaků a převezena do Valašského Meziříčí.
Historie firmy
Dadák postupně ve dvacátých letech dokázal vybudovat velmi moderní balírnu kávy. Jeho úspěch byl ale spojen pouze s obdobím první republiky a začátek druhé světové války pro něj znamenal konec dobrých časů. „Druhá světová válka byla pro něj katastrofou, nejenom pro balírny, ale i pro jeho rodinu,“ říká historička.
‚Nejsme v Itálii!‘ Pravá bosenská káva je rituál se vším všudy. Jak se správně připravuje?
Číst článek
Arnošt zemřel na začátku roku 1939. „Nedokázal unést novou politickou situaci,“ zdůrazňuje Ostřanská. S úmrtím zakladatele ale osud balíren neskončil. „Dalším dědicem se stal jeho syn, který dokázal firmu udržet i po těžká léta druhé světové války,“ vypráví historička o osudu firmy.
„Firma nepřežila rok 1948. Rodina o podnik přišla a byl jí navrácen až v devadesátých letech,“ popisuje poválečný osud firmy.
Ostřanská vysvětluje, že historicky byla balírna pro region velmi významná. „Ve své době patřila k největším balírnám a pražírnám kávy v celé Evropě,“ říká historička a dodává, že výroba kávy nebyla jediným zájmem Arnošta Dadáka. „Provozoval také válcový mlýn na koření a dovážel oříšky, pistácie a jiné tehdy exotické ovoce.“
