Nové důkazy spojují vyhynutí australské megafauny s příchodem člověka.

0:00 22. ledna 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Před asi 40 000 let nenávratně zmizeli příslušníci australské megafauny, mezi které patřili obří ještěři, gigantičtí vačnatci a nelétaví ptáci. Debaty o tom, co jejich zánik způsobilo, se táhnou už 150 let a zatím z nich vykrystalizovaly dvě hlavní hypotézy: první, že jde o důsledek klimatických změn a druhá, podle níž má na svědomí megafauny na svědomí člověk. Na australský kontinent se lidé poprvé dostali před 60 000 až 45 000 let.

V Novém Jižním Walesu byly na nalezišti Cuddie Springs v jedné vrstvě sedimentu objeveny kosti obřích klokanů, vombatů Diprotodon velikosti nosorožce a obřích ptáků spolu s kamennými nástroji. Nález byl dlouho interpretován jako nepochybný důkaz o tom, že lidé a megafauna spolu v období před 30 000 až 40 000 let žili bok po boku. Tak dlouhá koexistence by naznačovala, že viníkem zániku megafauny jsou spíš klimatické změny, než lovecké aktivity nově příchozího druhu Homo sapiens.

Dvojice australských vědců, která provedla přímé datování nálezů z Cuddie Springs, ale došla k jinému závěru. Podle ní výsledky datování moderními metodami ukazují, že lidé a obrovská zvířata koexistovali jen během velmi krátkého období po příchodu lidí do Austrálie. Kosti zvířat zřejmě byly na naleziště naházeny dávno potom, co megafauna vyhynula. V kauze australské megafauny jsou proto podle vědců hlavním podezřelým lidé.

Zdroj: University of Adelaide

Martina Otčenášková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít