Hadi slyší díky vibracím lebky
Mýtus o tom, že jsou hadi hluší, dostal další ránu. Vnímají nejen vibrace země, ale také zvuky, které se šíří vzduchem.
Hadi nemají ušní boltce ani bubínek a svým chováním nedávají najevo žádné známky toho, že by vnímali zvuky z okolí. Mají však plně funkční vnitřní ucho, které je napojeno na dolní čelist. Kroky kořisti či jiných zvířat nepatrně rozechvívají zemi i čelist hada, který se po ní plazí. Tyto vibrace se pak z čelisti dostávají přímo do sluchového aparátu hada.
Dosud nevyřešenou otázkou však bylo, jestli hadi slyší také zvuky ze vzduchu. Dánští biologové proto připevnili na hlavy několika krajt královských elektrody, které monitorovaly aktivitu neuronů vedoucích od vnitřního ucha do mozku. Kolem klecí s hady umístili reproduktory, které přehrávaly zvuky o různých frekvencích.
Výsledky experimentu ukázaly, že krajty nejsilněji reagují na frekvence mezi 80 a 160 hertzy. S vyššími frekvencemi citlivost hadího sluchu klesala. A jak se zvuk vůbec dostane do vnitřního ucha krajty? Další experimenty prokázaly, že lebku hada přímo rozechvívají zvukové vlny, které putují vzduchem. Díky tomu krajta může vnímat i zvuky, které se k ní nesou z okolního prostředí.
