Hory kolébkou evoluce?
Hory se obvykle pyšní větším druhovým bohatstvím než níže položené oblasti. Biologové to zatím zdůvodňovali tím, že na relativně malém geografickém území živočichům a rostlinám hory nabízejí širší spektrum životních podmínek.
Na deseti kilometrech čtverečních nížinné krajiny obvykle najdeme jen jeden typ prostředí. Stejně velké území hor ale může obsahovat svahy s lučním porostem, skalnaté vrcholky i zalesněné štíty - tedy prostředí, která se výrazně liší teplotou, vlhkostí a typem vegetace. Díky této rozmanitosti mohou hory sloužit jako útočiště druhů pocházejících z úpatí hor, které z jejich původního domova vypudily změny životního prostředí.
Výzkumníci z University of Michigan ale došli k závěru, že hory nemusí být jen posledním útočištěm, ale také jakousi kolébkou evoluce. Zkoumali fosilní záznamy z období miocénu před 23 až 5 miliony lety, které pocházejí ze severoamerických Skalnatých hor a Velkých plání. Zjistili, že k "explozím" vzniku nových druhů zde docházelo pouze v těch obdobích, kdy hory projevovaly zvýšenou tektonickou aktivitu. V dobách klidu bylo tempo speciace jen mírné.
Autoři studie proto nabízejí novou teorii, která by vysvětlovala druhové bohatství hor: vrcholy, které se zvedly následkem tektonických procesů v zemské kůře, s sebou pozvedly některé populace rostlin a živočichů a izolovaly je od příslušníků stejného druhu, kteří zůstali v okolních nížinách. Izolace pak vedla ke vzniku nových druhů.
Jiní vědci ale oponují, že takový proces rozpadu jednoho druhu na dva by nutně musel zvyšovat diverzitu nejen na horách, ale i v níže položených oblastech. Některé z nových nížinných druhů pak sice mohly najít cestu do hor a zvýšit tak jejich druhové bohatství, ale je velmi obtížné říci, jestli ke vzniku nových druhů docházelo přednostně na horách, v nížinách nebo obojí.
Výsledky studie vědci zveřejnili na meetingu Society of Vertebrate Paleontology v Bristolu.
