Turek je mezi lídry celebrita, dráždí ho Green Deal i migrační pakt. Bude novým ministrem dopravy?

Praha 12. září 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Lídři vycházejí podle pořadí, které nám určil los.

Hranatá legenda

Někteří fanoušci obcházejí setkání s Filipem Turkem s knížkou Hranatá legenda. Viděl jsem záběry, jak přijde fanynka a nechá si knížku podepsat. Proč Hranatá legenda?
Marcela Konrádová: To je moc pěkné, mně se to líbí, každý si za tím dokáže představit, co chce. Hranatá má být celá jeho osobnost, dokonce má vlastní merch Hranatý, můžete si koupit tričko, termohrnek. Pod pojmem hranatost se skrývá jeho politická značka, politická image a stylizuje se jako neuhlazený, nepolitický, nepoliticky korektní.

A proto je hranatý?
Petr Just: S ostrými hroty.

Marcela: S ostrými hroty, mužný.

LÍDŘI

Speciální série o volebních lídrech kandidujících v roce 2025. Sedm různých příběhů uchazečů o premiérské křeslo, jejichž strany a hnutí mají největší šanci se do Sněmovny dostat. Hosty jsou expertka na politický marketing Marcela Konrádová (FSV UK) a politolog Petr Just (Metropolitní univerzita Praha). Pořadí epizod určil los. Všechny epizody najdete zde.

Aniž bych se chtěl dotknout Filipa Turka, tak mi přišlo, že má takový obličej. 
Petr: Všechno zapadá.

Marcela: Jasně, a jak říká Petr, funguje to, protože to je autentické, není to vyrobené, není to nastrojené nebo nastylizované. Je to zkrátka chlap jako hora, který dělá věci tvrdě, mluví tvrdě, nesnaží se hledat politické kompromisy nebo diplomatické odpovědi...

Je bohatý, jezdí drahými auty, sbírá je.
Marcela: Je energický, někdo by řekl, že je mačo, vytváří kolem sebe určitý kult osobnosti.
Řekla bych, že z lídrů, o kterých se bavíme v tomto seriálu, je nejpovedenější „politickou celebritou“, protože má fanoušky, kteří obdivují jeho osobnost, chtějí být jako on, Turek je oslovuje „milí hranatci“.

To odpovídá i preferenčním hlasům z minulých eurovoleb. Kolik jich bylo? Přes 150 tisíc?
Marcela: Tak nějak. Je jedním z lídrů, kteří dokázali oslovit mladé voliče, především mladé muže, a dokázali to udělat skrze sociální sítě. Filip Turek byl takovým fenoménem eurovoleb, ve kterých se jeho politická osobnost zformovala. Dokázal to, co je pro poměrně velkou část politických stran dost nereálné, a to zvednout ze židlí ty, kteří by k volbám možná ani nešli, nevoliče.

Petr: Svoji značku staví i na určitém luxusním životě, který žije, a tady bychom ho mohli srovnat například s Andrejem Babišem a ukázat spíš odlišnosti v rámci tohoto srovnání, kdy Babiš z hlediska svého socioekonomického statusu také žije luxusní život, ale snaží se před voliči sám sebe prodávat jako jednoho z nich, jako velmi prostého člověka z davu. Budeme o tom mluvit v rámci dílu o Andreji Babišovi. 

Šéf ANO nepřijede na setkání v Bugatti Veyron...
Petr: Přesně tak. Filip Turek by měl ve srovnání s Andrejem Babišem svůj socioekonomický status sice o něco nižší, ale o to více ho prezentuje a dává na odiv. Myslím si, že i to je magnetem pro určitou skupinu voličů, kteří ho vidí a říkají si, budeme jako on, když ho budeme následovat, budeme dělat, co dělá on, budeme stejně úspěšní, budeme si jezdit s Bugatti, budeme se fotit s doutníkem a podobně. I luxusní životní styl Filip Turek promítá do kampaně, byť to může být paradox, protože kampaň může dělat i pro lidi, kteří to mají jenom jako sen, ale nikdy podobného životního stylu nedosáhnou a možná jsou v situaci, kdy si řeknou, že tento typ lidí stojí za jejich neúspěšným životem. Přesto mu hlas dají, protože Turkův apel je také hodně postavený na protestu, vymezování se.

Ale jeho apel, jak já ho vnímám já, je klidný, umírněný, rozvážný. Když to porovnáme s Kateřinou Konečnou, o které jsme mluvili v minulé epizodě, tak to je diametrální rozdíl. Nebo to jenom na mě tak působí?
Marcela: Myslím, že to je cíleně vedená politická komunikace, kdy se Filip Turek prezentuje jako vevnitř nekompromisní, nebojácný, ale navenek to prezentuje velice klidně, sebevědomě. Ať si o jeho politických názorech nebo osobních zájmech myslíme, co chceme, tak je to inteligentní člověk, který umí pracovat s tématy. Hlavně pracuje s tématy, kterým sám rozumí, což je velmi důležité. Jeho politický program není rozplizlý, nesnaží se pojmout úplně všechno, není to catch-all, ale je specificky zaměřený na témata, která jeho osobně zajímají, a proto je to autentické, důvěryhodné a proto to na voliče působí.

Co duo Diesel a Fízl, tedy Filip Turek a Robert Šlachta, předseda Přísahy? Kandidovali spolu v eurovolbách, pak se nějak rozhádali s Petrem Macinkou, který šéfuje Motoristům sobě, a teď už Diesel a Fízl není. Nechybí mu to trochu?
Petr: Myslím, že mu to nechybí. 

Neštěpí síly? 
Petr: Dokonce si myslím, že v rámci kampaně před evropskými volbami byl vliv Roberta Šlachty na kampaň, na její dynamiku a hlavně na její výsledek rozhodně výrazně nižší než vliv Filipa Turka, případně lidí pocházejících z motoristické části. Přísaha vstupovala do kampaně před eurovolbami etablovaněji, měla za sebou přece jenom těsný neúspěch ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021, takže se mohla pochopitelně cítit jako dominantnější z těchto dvou subjektů, silnější, vlivnější a podobně, ale mediálně a skrze sociální sítě, o kterých mluvila Marcela, dokázal kampaň tohoto dua jednoznačně ovládnout Filip Turek v trikotu Motoristů. Nemyslím si tedy, že by současná kampaň Filipa Turka nějak zásadně postrádala Roberta Šlachtu. Motoristé můžou postrádat dílčí procenta nebo možná i desetinky procent, protože u Motoristů se bude asi hrát skutečně o desetinky, ale nemyslím, že postrádají Roberta Šlachtu jako osobu.

Marcela: Musím souhlasit. Myslím, že Filip Turek postavil už eurokampaň na své osobě, byla to silně personalizovaná kampaň a Motoristé v tom teď v podstatě pokračují, on je jejich hlavní hvězda, eso v rukávu. 

Přestože není člen Motoristů sobě. 
Marcela: Ale je to čestný předseda, prezident, teď přesně nevím, ale když se podíváte na jejich kontaktní kampaň, tak Filip Turek ji objíždí a tam, kde nemůže být, se s vámi může setkat aspoň ve virtuální realitě, ve své garáži, ukazuje vám, co všechno tam má, a do toho zmíní něco z programu.

To už tady jednou bylo – metaversum Karla Janečka, které ale moc nefungovalo tenkrát v prezidentské volbě.
Marcela: Teď je to docela hit, všude se o tom mluví a zase – je to jeho osobnost.

Ze závodní dráhy do politiky

Filip Turek je Pražák, je to bývalý závodník. Pokud jde o závody, které vyhrál, tak novináři přišli na to, že mnohdy byl například jediný na trati nebo jeden z mála, což může jeho závodnickou kampaň halit do nepříjemného odéru, i když on s tím úplně souhlasit nebude. Je to taky sběratel veteránů. Zmínili jsme Bugatti, tak abychom nedělali reklamu jenom jedné značce, tak Turek je dlouholetým předsedou Českého Jaguar Clubu a věnuje se autům celý život. Má magisterský titul z University College Prague, letos ho dokončil.
Marcela: To je super, protože ještě v únoru jsme se bavili o tom, že nevíme, jestli má bakaláře. Teď už víme, že má magistra...

Toho by neudělal bez bakaláře.
Marcela: To pochopitelně nejde, ale vedoucí jeho práce Turka dokonce navrhuje na rigorózní řízení, takže za chvilku z něho možná bude doktor. Hodně štěstí!

Na malý doktorát? Tak to samozřejmě hodně štěstí. 
Petr: Zrovna v politice malé doktoráty hodně působí. Velké doktoráty jsou pro mnoho lidí neuchopitelné, ale malý doktorát pořád má určitou váhu, pokud je na volebním lístku natištěný. Nebude to pro tyto volby, i kdyby rigorózní řízení stihl, ale toto na voliče taky má vliv. 

Na rigorózní řízení je navržena jeho diplomová práce, která se věnuje zahraniční politice Spojených států amerických?
Marcela: Přesný název je Americká hegemonie, intervencionismus a česká zahraniční politika: Pohledy Václava Klause jako bytostného antiintervencionisty.

Není ale úplně překvapivé, že se Filip Turek věnoval pohledům Václava Klause. Léta se s ním zná.
Petr: Není to překvapivé, ale možná právě to by byl prvek, který by mě na jeho práci zajímal nejvíc. Turek píše o roli člověka, se kterým je velmi úzce propojený, a tam je vždycky nebezpečí, že nebudete mít dostatečný odstup. Hrozí, že když píše o svém politickém mentorovi, o svém politickém vzoru, že bude příliš ovlivněný tím tématem.

Marcela: To ti můžu říct, protože jeho oponent…

Taky jsem četl oponentský posudek.
Marcela: Přesně toto v něm Turkovi vytýká, že to je moc zabarvené. Filip Turek tvrdí, že práci s panem exprezidentem dokonce několikrát osobně konzultoval...

Petr: V tom bych asi neviděl problém.

Marcela: Neříkám, že to je problém, říkám to k dokreslení situace.

Nechme práci prací. Jak moc je důležitý Václav Klaus jako osoba blízká Filipu Turkovi? Protože Klaus je někdo, kdo teď patrně dá Motoristům sobě přednost před ODS v rámci uskupení Spolu.
Petr: Vazba mezi Václavem Klausem a Motoristy obecně je klíčová, s Filipem Turkem specificky. Pravděpodobně to vzniklo prostřednictvím Petra Macinky, který je dlouhodobým Klausovým spolupracovníkem. Pro Filipa Turka je to důležité. Před chvílí jsme mluvili o jisté slabší ukotvenosti Motoristů, slabší výchozí pozici, kterou mohou mít. Když byli tehdy ve spojenectví s Přísahou, tak Přísaha na tom byla o něco lépe. Motoristům kompenzuje tuto slabší ukotvenost právě osoba Václava Klause a vazba na něj i z hlediska témat, která zastávají, témat, která se hodně vztahují k otázkám Green Dealu, motorismu obecně nebo automobilového průmyslu.

Marcela: Nebo Klimatické změny.

Petr: Klimatická změna, boj proti progresivismu, progresivistickým tendencím a podobně. To všechno vidíme a slýcháme už nějakou dobu od Václava Klause a teď se to stalo jedním z hlavních pilířů fungování Motoristů a rétoriky jejich představitelů, včetně Filipa Turka.

Filip Turek se kamarádil nejenom s Václavem Klausem, ale byli přáteli například i s odsouzeným podnikatelem Ivanem Jonákem. Myslím, že od něj má i nějaké auto, možná i zbraně – to jsem se dočetl. Kromě toho všeho Filip Turek byl, a stále asi je, majitelem dýky s nacistickými symboly, byl jednatelem společnosti prodávající frekvenčního přístroje, které prý léčí nemoci, má za sebou poměrně rychlou jízdu na české dálnici mimo zákonné limity a je tu i obvinění ze sexuálního násilí, které Turek odmítá. Není to trochu hodně na jeho dost krátkou politickou kariéru oproti jiným lídrům, o kterých se bavíme a budeme bavit?
Marcela: Je toho hodně, leckterému jinému politikovi by to dokázalo zlomit vaz. U Filipa Turka se to zatím nestalo, což neznamená, že do budoucna ještě něco nepřibyde nebo to obvinění ze znásilnění nebude nějakým způsobem potvrzeno. Problémem je právě jeho osobnost, důraz, se kterým Turek tvrdí, že to je nesmysl, že se sice k ženám choval různě, ale nikdy jim neublížil. Podívejte se na Miloše Zemana, který se taky kamarádil s leckým, stejně jsme si ho zvolili podruhé prezidentem a tak dále. Jde o osobnost, o politickou komunikaci, o fanoušky a sympatizanty, kteří za tím nevidí problém nebo možná ani nevědí, kdo byl Ivan Jonák. Myslím si, že plno jeho podporovatelů toto nevnímá jako kauzu, kterou by se měli zabývat. Problémem toho všeho, ať to byla pravda, nebo ne, jak se k tomu Turek postavil, bylo to, že v jistém okamžiku se Motoristé jako strana a Petr Macinka jako její předseda dostali do situace, kdy nedělali nic jiného, než obhajovali Filipa Turka. Eso, které měli v rukávu, je začalo trochu tížit. V červenci dokonce zvolili krizový sněm, štáb nebo co to bylo, kde mluvili o tom, že nerostou tak, jak předpokládali. Je to celé zamotané a zajímavé, celý pohled na to, kdy máme silnou osobnost kampaně, která ale není členem strany, zároveň je...

Proč je vůbec politikem? Proč se Filip Turek rozhodl jít do politiky, když není členem žádné strany, ale vybojoval místo v Evropském parlamentu, teď chce kandidovat do Sněmovny? Co ho donutilo, jak on říká, vzdát se pohádkového života, který měl?
Marcela: Turek tvrdí, že to byla jeho občanská povinnost.

Petr: Mně se vždycky líbí, jak řada politiků nebo kandidátů, kteří jdou do politiky, říkají, že by se měli mnohem lépe mimo politiku. Kolikrát jsme slyšeli tuto větu od Andreje Babiše, který nejenom říkal, že by se měl lépe obecně i socioekonomicky, ale že by ho netrápily různé kauzy. Turkova jízda by taky nikoho nezajímala, kdyby nebyl v politice. Ale když člověk jde do politiky, tak musí být připraven to snést. I řada soudních rozhodnutí mluví v tom smyslu že politik, respektive veřejně činná osobnost musí snést daleko větší míru kritiky. 

Což odpovídá i mediálnímu zájmu, protože s rostoucí mocí a dopadem na veřejný život, když člověk rozhoduje z daní nás všech o našem životě, míra sledování dané osobnosti roste.
Petr: Ke kauzám podepisuju, co řekla Marcela – každý politik má svoji základnu a ta je jiná i z hlediska toho, jak její členové přistupují ke kauzám, jaký mají práh, kde jsou ochotni tolerovat nějakou kauzu a kde ne. Tady se zdálo, že souhrou různých kauz, afér, problémů, které se vyrojily kolem Filipa Turka, došlo k dílčímu poklesu, který nakonec byl poznamenán i mimořádným sněmem, který svolali. Na druhou stranu v podstatě můžou děkovat bitcoinové kauze, která trochu překryla sérii všech těchto menších kauz z hlediska vnímání jejich politického dopadu na Filipa Turka. Ukázalo se, že po nějaké době se o nich nemluví, tedy sejde z očí, sejde z mysli.

Co setkání s íránským velvyslancem minulý rok, které se uskutečnilo v Praze? Filip Turek vysvětloval, že jako europoslanec se o tyto věci zajímat musí, že to bylo čistě formální. Mimochodem před lety se setkala se stejným velvyslancem i Kateřina Konečná, o které jsme mluvili minule. 
Petr: Je otázka, nakolik to bylo formální společenské setkání, nakolik tam byl nějaký, řekněme, hlubší důvod. To samozřejmě nevíme, nebyli jsme mušky, které by létaly nepozorovaně v sále. 

Ještě do toho vstoupím čistě kontextuálně – Írán dodává drony Rusku, Rusko útočí na Ukrajinu, Česko je podporovatel Ukrajiny.  
Petr: Chtěl jsem k tomu dospět. Bez ohledu na to, jestli by to byla formální společenská návštěva, nebo návštěva, která by měla zásadnější, například i lobbistický vliv z hlediska fungování Íránu v mezinárodně-politickém prostředí, se vůbec nedivím, že to pozornost bezpečnostních složek vyvolalo. Je spíš zajímavé vidět odlišnost rétoriky, protože řada politiků, kteří se scházejí s ruským nebo íránským velvyslancem, případně s představiteli takového režimu, jedním dechem kritizují představitele vlád s tím, že si chodí pro notičky na americkou ambasádu a že papouškují Brusel. Je to tedy otázka politické komunikace, politického sdělení, které vysíláte. Na jednu stranu obviňujete vašeho oponenta, že si chodí pro noty na americkou ambasádu, ale pak jste sami konfrontováni s tím, že jste byli na ruské ambasádě, na íránské ambasádě a podobně.

Autodoprava jako hlavní téma

Turkův program, respektive jeho programové priority, o kterých nejčastěji mluví v rámci kampaně, se logicky týkají toho, co ho nejvíc zajímá, což jsou auta. Chce zrušit zákaz spalovacích motorů, který má platit u nových aut v Evropské unii v příštích letech. Neměl by toto ale řešit spíš v europarlamentu, který chce opustit a vrátit se do Česka?
Marcela: Jistěže je to otázka unijní legislativy. Problém je v tom, že zhruba 60 % všech zákonů, které v Česku podepisujeme, přichází z Bruselu, ale to politici neřeknou. A to je právě ono. Český mainstreamový volič chce vědět, co bude u nás v Česku a jestli se to řeší v Česku, nebo v Bruselu, ho v podstatě nezajímá. Brusel je vzdálený, Praha je blízká. I když Brňáci se mnou teď nebudou souhlasit.

Ti to mají do Bruselu ještě dál.
Marcela: Ale taky tam mají letiště, netrvá to tak dlouho. Chci tím říct, že jde o blízkost témat, která se mě týkají, protože chci takové nebo onaké auto. Voliči nechtějí slyšet, že to prosadím v Bruselu, kde je dalších 700 poslanců. Chtějí vědět, že u nás v České republice to bude nějak. Turek to zjednoduší, řekne jim, že to bude tak a tak, a voličům už je jedno, jestli to udělá tady, v Bruselu, v koalici, nebo to bude dělat sám.

Petr: Krásný příklad zjednodušující teze, o kterých mluvila Marcela, jsem viděl minulý víkend, když jsem zaregistroval jeden z billboardů Filipa Turka, kde hlásá, že ruší migrační pakt. Jde o tu první osobu jednotného čísla – on ruší. Není tam, že Motoristé chtějí zrušit nebo vyvinout úsilí, aby zrušili, což hodně ukazuje to zjednodušení. Turek se před ně postaví a řekne: Ruším migrační pakt.

Marcela: Druhá věc, a to musím Motoristy pochválit, jsou billboardy jako takové, protože když se podíváte do jednotlivých stran, tak ty billboardy jsou nicneříkající. Motoristé mají billboardy, na kterých je aspoň nějaký program, voliči aspoň ví, co ta strana bude prosazovat. 

Program je, že žádné migranty v Česku nechceme, zrušit zákaz spalovacích motorů, zrušit Green Deal. Motoristé chtějí hodně věcí rušit, musím říct. 
Petr: Na tom je obecně jejich program postavený. 

Filip Turek chce tedy zrušit Green Deal, což je ale opět věc Evropského parlamentu, nebo ne? 
Petr: Ano. 

Marcela: Ano. 

Připojují se k tomu další strany. Green Deal vadí ANO, SPD, ODS. Pak jsou tu emisní povolenky ETS2, aniž bych chtěl zacházet do podrobností, ale Filip Turek varuje před zdražováním vytápění domovů, zdražení paliv. Není v tom sám, tak není to něco, s čím může uspět a nacházet na tomto tématu koaliční partnery?
Marcela: Jsem přesvědčena, že to je téma, které Motoristé zvedají, které je pro ně hlavní, na kterém staví kampaň, a všechno ostatní jsou, řekněme, doplňky, kterým se můžou věnovat. Ale co voliči od Motoristů chtějí? Chtějí řešení této sady otázek, této agendy. Motoristé jsou taky jedno z mála kandidujících uskupení, které tvrdí, že by chtělo do vlády s hnutím ANO, aby toto mohli prosazovat. Otázkou je, jestli se do vlády dostanou, protože pokud ano, tak voliči budou očekávat, že některý ze slibů také splní. Tady si asi nabíhají sami proti sobě. Kdyby se nedostali do vlády a zůstali v opozici, tak toto můžou jet další volby úplně bez jakéhokoliv trestu.

Petr: Nevýhodou toho, když vaše programy jsou formulovány hodně negativně, že chcete něco zrušit, omezit, něčeho se zbavit, je, že tam většinou není B, tedy co s tím. Na tom se pak potenciální spojenectví může zaseknout. Můžete mít strany, které půjdou do vlády s jasnou premisou, že chtějí něco zrušit, ale když se potom ty samé strany mají shodnout na tom, co by mělo být náhražkou, jak by to tedy mělo vypadat, tak tam už může přijít určitý zádrhel. To je nevýhoda toho, když neprezentujete v kampani i nějakou pozitivní alternativu. 

V momentě, kdy se Motoristé sobě, respektive jejich kandidát, nečlen, čestný prezident Filip Turek dostane do Sněmovny, už patrně nebude chtít být europoslancem. Když to nevyjde, zůstane europoslancem. Když se dostane do Sněmovny a bude chtít vládnout s ANO, tak bude aspirantem na ministra dopravy?
Marcela: To by se mu určitě líbilo. Zároveň si myslím, že když se nedostane on konkrétně, tak ho to zase až tolik nezamrzí.

Vrátí se do Bruselu. 
Marcela: Myslím, že tam je spokojený, a osobně mě trochu překvapilo, že vůbec do kampaně šel z toho pěkného místa, které si vydobyl loni. 

Petr: Dokonce to vypadalo, aspoň navenek, nevíme, co bylo uvnitř, že se mu ani moc nechce, jestli tam tedy nebylo trochu naléhání ze strany Motoristů, protože přece jenom je pro určitou skupinu obyvatel magnetem. 

Říkal, že pokud, tak chce do vlády. 
Petr: Ale tady bych byl spíše skeptičtější. Jestli chce, nebo nechce, tak samozřejmě asi chce, to mu nemůžeme upírat. Otázka je, pokud by šel do vlády s hnutím ANO, tak Andrej Babiš neustále zdůrazňuje, že tam chce primárně odborníky. Filip Turek sice v oblasti automobilového průmyslu funguje jako jakýsi odborník strany Motoristé nebo je tak stranou prezentovaný, ale nemyslím si, že by to splňovalo úplně profil odborníka na dopravu jako takovou. 

Deník Referendum píše, že Filip Turek přiznává 10 tisíc eur každý měsíc za poradenství v automobilovém průmyslu. 
Petr: Ale je to automobilový průmysl. Turek se fixuje na jeden, byť velmi častý dopravní prostředek, ale pokud jste ministrem dopravy, tak ta velká, strategická infrastrukturní témata se vztahují i k jiným typům dopravy, jako je železnice, letecká doprava...

Cyklistická doprava. 
Petr: Na to mají Motoristé poměrně jasný názor. Ale myslím si, že v očích Andreje Babiše by Filip Turek odbornost nesplňoval.

Marcela: Možná, ale zároveň si myslím, že pokud Andrej Babiš dokáže pustit nějaké ministerstvo, tak toto by ho asi mrzelo méně než třeba školství.

Tam by ale Filip Turek asi... 
Marcela: To ne, ale určitě tam bude muset být nějaká dohoda mezi tím, co obsadí kandidáti hnutí ANO, co potenciální koaliční partner, a zrovna u některých postů už teď víme, kdo je Babišovým kandidátem. Myslím si, že vzhledem k tomu, koho přemlouval do kampaně a kdo je s ním na billboardech, jsou některé resorty dané a přes to asi nepojede vlak. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, CNN Prima News, facebookový profil Filip Turek a yoututbový kanál V.O.X. TV.