Přeceňovaní lidožroutští lvi z Tsava
Koncem 19. století se do africké krajiny postupně zakusovalo víc a víc železničních kolejí, ale v keňské oblasti Tsavo práce zpomalil párek lidožravých lvů. Údaje o tom, kolik lidí lvi dohromady sežrali, byly zatím pozoruhodně nejasné a světlo do celého případu vnesla teprve izotopová analýza.
Rok 1898 byl v Tsavu rokem lvích útoků, které vešly do dějin a inspirovaly vznik tří hollywoodských filmů. Útoky na železniční dělníky trvaly celých devět měsíců a jejich strůjci byli dva dospělí samci lvů. Oba nakonec s odstupem dvaceti dnů zastřelil plukovník John Patterson - britský důstojník a inženýr, který měl stavbu železnice na starosti. Patterson tvrdil, že lvi dohromady zabili 135 lidí, ale záznamy společnosti Ugandan Railway Company hovoří o přibližně 28 lidech.
Bylo by logické, kdyby se vedení společnosti snažilo celý problém co nejvíce minimalizovat a o některých obětech raději pomlčelo. Naopak Patterson, který o svých zážitcích v Tsavo napsal a vydal knihu, mohl mít spíš zájem o co největší dramatizaci případu a jím uváděná čísla mohou být nadnesená. Dlouho se zdálo, že tato diskrepance nemá řešení. Výzkumníky z Kalifornské univerzity v Santa Cruz ale napadlo nechat vypovídat samotné hlavní aktéry dramatu.
Těla obou zastřelených lidožroutů se dostala do Field Museum of Natural History v americkém Chicagu, kde se nacházejí dodnes. Muzeum poskytlo vzorky lvích chlupů a kostí, ze kterých vědci izolovali molekuly keratinu a kolagenu. V nich pak stanovili poměr izotopů uhlíku, které se akumulují v průběhu života a vypovídají o tom, jako potravu zvíře přijímalo. Zjistli tak, že lvi v posledních měsících života rozhodně nebyli živi jen z lidského masa.
V období, které Patterson popisuje jako "lví vládu teroru", tvořili dobrou polovinu jídelníčku lvů divocí býložravci. Zajímavé je, že ačkoli oba lvi při lovu lidí i zvířat spolupracovali, podíl jimi sežraného lidského a zvířecího masa se lišil - jeden ze lvů za svůj život sežral 24 lidí a druhý pouhých 11. Koperativní chování při zabíjení lidí není u velkých šelem obvyklé, protože relativně bezbranného člověka lidožrout snadno uloví i bez pomoci. Vědci předpokládají, že kooperaci způsobily místní podmínky - například sucho, které omezilo počty přirozené kořisti - nebo zdravotní stav jednoho ze lvů.
V každém případě se ale zdá, že proslavený pár lidožroutů dohromady sežral přibližně 35 lidí. Počet zabitých, nicméně nesnědených lidí sice může být o něco vyšší, ale je těžké si představit, že by se mohl vyšplhat až k číslu 135, které uváděl plukovník Patterson.
