Provoz houstne, ale vztahy na silnici se zlepšují, míní motocyklový novinář
Najít si cestu houštinou automobilů ve velkých městech je oříšek pro cyklisty i motorkáře. Vzájemná ohleduplnost řidičů u nás se v posledních letech lepší, do ideálu silnic severu má však ještě daleko. „Tam je vztah k motorkářům ještě o dva řády výš než všude jinde na světě. Ohleduplnost ve Skandinávii je neskutečná,“ líčí pro Radiožurnál novinář Jaroslav Šíma, který po světě najezdil téměř dva miliony kilometrů.
Někdo říká, že nejkrásnější pohled na svět je ze sedla koně. Vy řeknete, že ze sedla motorky?
Samozřejmě, není nic krásnějšího.
Zásoby paliva tankuje do PET lahví. V Mauritánii se vám může stát, že 500 kilometrů nepotkáte benzinku, říká novinář Jaroslav Šíma
To se stihnete dívat okolo na ty krásy?
Podle toho, s jakým motocyklem člověk zrovna jede.
A když je to motocykl, který musíte pečlivěji ovládat, tak z toho krásného světa moc nevidíte, nebo jak to je?
Pak vidím jenom výsek přede mnou, to všechno přede mnou, jak se rychle přibližuje. Ale cílem mého ježdění je, abych toho viděl co nejvíc. Tím nechci říct, že jezdím co nejpomaleji, ale jezdím tak, abych všechnu krásu světa kolem sebe stihl vnímat.
A občas zastavil a fotografoval? To ale zdržuje.
Ano, zdržuje. Právě proto jsou moje cesty tak dlouhé, že jenom nejedu, ale hodně stavím a fotografuji. Také se hrozně rád bavím s lidmi.
Najel jste téměř dva miliony kilometrů. Kolik vám do nich zbývá?
Je hrozné, když se to tak řekne, je to porce jako hrom. Vždy ale upozorňuji, že to ještě nejsou dva miliony, do těch chybí necelých 180 tisíc kilometrů.
O teplých víkendech bourají motorkáři častěji. ‚Po zimě si znovu osvojte řízení,‘ radí dopravní expert
Číst článek
Spousta lidí, kteří si to neumí představit, řekne, že to nic není, že to najedu příští týden. Ale přece jenom, když člověk jezdí 50 tisíc kilometrů ročně – což je na motorkáře pořád hrozně moc – tak to představuje ještě tři a půl roku, což mi při mém věku zrovna nehraje do karet.
Vztahy se lepší
Letos se oteplilo brzy, takže velká města jsou plná nejen automobilů jako vždy, ale také řidičů skútrů a motorek. Už se vztah mezi těmito skupinami v Česku podle vašich zkušeností vylaďuje?
Ještě jsme zapomněli na cyklisty, těch je také hodně. Dnes jsem měl obavy, jestli vůbec stihnu vysílání, protože provoz v Praze neskutečně houstne. Tady na křižovatce před Flórou nastala humorná situace, kdy jsme byli společně s cyklistou na světlech zatarasení tak, že nešlo projet mezi auty. A já mu říkám: koukám, že už i cyklisti mají problém se někam do mezery vejít, jaký je tady provoz.
Je to šílené a nevím, jak to bude pokračovat v dalších letech. Jsem rád, že jsem na silnicích zažil dobu klidu. Dnes si to užívám prostě tak, jak to je, a jsem hrozně rád, že nejezdím autem.
OBRAZEM: Reálná auta i filmové modely. Do Prahy dorazila výstava dopravních prostředků Jamese Bonda
Číst článek
Když ale sedím v autě jako řidič a skútr to vezme cyklopruhem zprava, tak se na něj podívám pohoršeně.
Samozřejmě, i policie se na to bohužel dívá pohoršeně. To bychom ale vůbec nikam nedojeli. Právě proto jezdíme na motorkách, na skútrech, abychom se někam dostali. Tím, že hledáme díry mezi auty, ten provoz jenom vylepšujeme: jezdíme trochu vpravo, trochu vlevo.
Tak to vysvětlete řidičům, že to nemyslíte zle.
Já si myslím, že nejlíp jim to vysvětlili Francouzi v 60. letech, kdy tam byla urážená zrcátka, prokopnuté blatníky. A podívejme se dnes, jak se ve Francii chovají k motorkářům. To je úplně jiná kultura než u nás.
Protože většinou má ten Francouz zároveň auto i skútr.
To je samozřejmě jedna z věcí, které to vylepšují.
Abychom to vyvážili: když člověk jede Prahou na skútru a řidič auta před ním, který se dívá do zpětného zrcátka, má najednou takové puzení pustit ostřikovače čelního skla a dát vám takovou saponátovou spršku... Podle mě to někteří dělají schválně. Stalo se vám to?
Vím o tom. Stalo se mi to snad jednou v životě. Ne že bych tomu nevěřil, jsem velice nerad, že taková situace nastává. Spíš se ale čím dál víc na českých silnicích, jako i všude jinde ve světě, setkávám s tím, že na volné silnici, kde jedeme devadesátkou stovkou, mě autař vidí v zrcátku a uhýbá doprava až na krajnici, aby mě pustil.
3:37
Dva muži, dvě motorky a 5,5 tisíce kilometrů. Otec a syn jedou napříč Amerikou, aby zvedli mladé z gauče
Číst článek
Já přitom, jak jsme říkali, chci jet pomalu, vnímat krajinu kolem sebe a jsem vlastně nucen ho předjet, aby nejel tím pravým kolem v krajnici.
Takže vás nutí porušit předpisy rychlosti jízdy! Vy jste někde říkal, že třeba na Islandu je vztah mezi motorkáři a automobilisty úplně jiný: že tam auto předjede motorkáře a pak ještě dlouho jede v levém pruhu, aby ho nedej bože nějakým kamínkem nezasáhlo.
Ano, to platí nejen u Islandu, ale v celé Skandinávii. Tam je vztah k motorkářům ještě o dva řády výš než všude jinde na světě. Ohleduplnost ve Skandinávii, a tím pádem i na Islandu, je neskutečná. Já bych každému přál, aby si to zažil, vyzkoušel na vlastní kůži, protože není nad to si na věc pořádně sáhnout.
Já bych byl stejně rád, kdybyste mi řekl, že už se vztah mezi těmi skupinami lepší.
Ale lepší. Jak říkám: to, že mě nutí, abych je předjížděl, je jedna ukázka.
4:25
Legenda, která uveze 100 kilo i majitele továrny. Tatrovka z Liberce slaví 10 let od obnovení výroby
Číst článek
A ve větších městech, kde je pořád víc a víc kurýrů na skútrech, leckdy vystresovaných, aby stihli doručit včas jídlo nebo zásilku – ti asi nejezdí úplně správně?
Samozřejmě, to ani jinak nejde. Těžko by mohli vykonávat svoji práci tak, jak ji mají vykonávat. Vztahy se ale za posledních deset patnáct let výrazně zlepšily.
Autaři nám dělají uličky: když vidí, že se tam chci vecpat, nenechá si zrcátko urazit a radši uhne. Nevím, jestli to dělá proto, že radši uhne, nebo jestli kvůli tomu, abych se vešel, ale ty vztahy se výrazně zlepšily, to můžu jenom potvrdit.
Poslechněte si celý rozhovor, audio najdete nahoře ve článku.
