Jona Kaciová, průvodkyně v Etnografickém muzeu v Gjirokastře, ochotně ukazuje světnici, ve které se Enver Hodža v roce 1908 údajně narodil. Nejsou v ní žádné židle, jen na zemi koberce kolem nízkého stolu uprostřed. Kolem stěn jsou lehátka.

Z původního vybavení zbyly jen stojací hodiny a pléd Hodžovy matky. Jiný nábytek strávil požár, který dům zachvátil, když bylo budoucímu paranoidnímu diktátorovi osm let. S rodinou pak bydlel u svého strýce, který byl movitější než jeho otec, drobný obchodník.

Dnes je podle paní Kaciové dům mnohem větší, než býval za Hodžova dětství.

„Dozvěděli jsme se od sousedů a architektů, kteří tu byli, že původní dům měl jen 70 metrů čtverečních. Když dům v roce 1963 zrekonstruovali, měl přes 300 metrů. Udělali to proto, aby vznikl dojem, že Hodža patřil k bohatší vrstvě. On ale vzešel ze střední třídy,“ vysvětluje Radiožurnálu průvodkyně.

Různí návštěvníci reagují podle Kaciové různě na fakt, že nynější etnografické muzeum v Gjirokastře sídlí v bývalém Hodžově domě. Hlavně Němci, když vidí fotografii Envera Hodži, o něm nechtějí vůbec mluvit, nebo si dokonce návštěvu muzea rozmyslí. Jiní jsou Číňané. Když přijdou, zajímá je jen a jen Hodža. Nechtějí nic vědět o tom, jak se v 19. století žilo.

Kariol Kotroci, student ekonomie, který na ulici před domem prodává pohlednice a komunistická vyznamenání, potvrzuje, že jen starší generace v Albánii ještě komunistického diktátora adoruje.

Mladá generace už ho nemá ráda. Ví, že zemi uvrhl do hospodářské krize a byl strůjcem většiny problémů, se kterými se Albánie dnes potýká. Země je sice členem NATO, ale vidina členství v Evropské unii je jí ještě na roky vzdálená.

Pavel Novák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít