Londýnské metro jezdí už 160 let. Za války ukrývalo před nálety lidi i sochy a obrazy

Londýnské metro je nejstarší podzemní dráha na světě. Od zahájení provozu jeho první linky uplynulo letos 160 let. Byť se svými 400 kilometry už dávno není nejrozsáhlejším podzemním systémem, s ohledem na své stáří skrývá londýnské metro řadu tajemství, opuštěných a dávno nevyužívaných chodeb i celých stanic. Někdy se tyto tajemné prostory nacházejí i na místech, kde by to neznalý obyvatel města či jeho návštěvník ani nečekal.

Od zpravodaje z místa Londýn Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Londýnské metro

Londýnské metro | Foto: Nick Fewings | Zdroj: Unsplash | Licence Unsplash,©

Na konci nástupiště přímo pod rušným náměstím Piccadilly Circus je nenápadná mříž. Když ji průvodce odemkne, ocitáme se ve zcela jiném světě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Zápisník Jaromíra Marka

Stěny chodby jsou pokryté vrstvou prachu a skoro stoleté špíny, ani podlaha není nejčistší. Je zřejmé, že tuto část metra nikdo pravidelně nevyužívá. Nad hlavami duní vlakové soupravy. Chodba nás vede k místu, kde byly výtahy. Dnes jsou šachty prázdné a kdesi nahoře jimi prosvítá denní světlo.

‚Zapomenuté kapsy historie‘

„Není úplně běžné stát na dně obří výtahové šachty, která už svému účelu neslouží skoro sto let. Mnoho stanic metra dříve využívalo pro přepravu pasažérů výtahy. Když byly v roce 1911 vynalezeny eskalátory, začaly postupně výtahy nahrazovat, vysvětluje Siddy Hallowayová z londýnského dopravního muzea.

Dnes jsou víc než 150leté výtahové šachty londýnského metra prázdné a kdesi nahoře jimi prosvítá denní světlo | Foto: Jaromír Marek | Zdroj: Český rozhlas

To byl i případ stanice Piccadilly Circus. Znamenalo to také úplnou přestavbu této stanice. A tak vznikla řada podzemních prostor, které se od té doby nepoužívají. Já jim říkám ‚zapomenuté kapsy historie‘,“ dodává průvodkyně.

Stanice metra Piccadilly Cirsus, která se nachází v samém srdci Londýna, byla otevřena v roce 1906. Tehdy jí prošlo ročně půldruhého milionu cestujících. Do roku 1922 ale narostl počet pasažérů více než desetkrát – na 18 milionů osob za rok. Stanice praskala ve švech a především výtahy nestíhaly nápor lidí a tvořily se před nimi dlouhé fronty.

„Stanice Piccadilly měla čtyři velké výtahy, které dopravovaly lidi z uliční úrovně dolů na nástupiště. Jejich kapacita ale zdaleka nestačila. Když byly nahrazeny jezdícími schody, šachty, a především chodby, které k nim vedly, zůstaly nevyužité,“ vysvětluje průvodce Chris.

Lidé na náměstí Piccadilly Circus netuší, co se skrývá v podzemí pod nimi | Foto: Jaromír Marek | Zdroj: Český rozhlas

Podzemní kapela

Stovky metrů nevyužitých chodeb sloužily jako skladiště anebo v nich jen sedal prach. Pak ale přišla druhá světová válka a podzemní prostory získaly nové využití. Dvacet metrů pod zemí se zde před leteckými útoky skrývali lidé. Pro udržení morálky i pro to, aby přehlušila zvuky výbuchů a letadel nad hlavami, vyhrávala v podzemí hudba.

Stěny chodby jsou pokryté vrstvou prachu a skoro stoleté špíny, ani podlaha není nejčistší | Foto: Jaromír Marek | Zdroj: Český rozhlas

Stanice Piccadilly Cirus byla jedním z nejrušnějších úkrytů. Každý den tady nocovalo až sedm tisíc lidí. Jak říká Siddy, bezpečí bylo vyváženo nepohodlím. Fotografie dokumentují, že mnozí museli spát celou noc i na schodech.

Exponáty ve stanici metra

V podzemí hledali úkryt nejen obyčejní Londýňané, sídlil tady i štáb Winstona Churchilla a ukryty zde byly i umělecké sbírky – obrazy a sochy.

Střeva Londýna. I tak by se dalo nahlížet na víc než půldruhého století staré chodby v podzemí londýnského metra | Foto: Jaromír Marek | Zdroj: Český rozhlas

„Zpočátku bylo mnoho muzejních exponátů uloženo ve stanici Green Park. Na začátku roku 1941 si ale v jejím podzemí zřídilo sídlo ředitelství podzemní dráhy. Umělecká díla se musela stěhovat. Nejjednodušší bylo přesunout je jen jednu zastávku metrem, a to právě sem, do stanice Piccadilly Circus,“ vysvětluje průvodce Jack

Celá sbírka se vešla do sedmi plně naložených vlakových souprav. Nezapomeňme ovšem, že stanice byla v té době plná skrývajících se lidí, a tak nástupiště, kde se vykládaly obrazy, zakryli závěsem. To vše se odehrálo o víkendu 22. a 23. března 1941,“ popisuje Jack, jehož výklad přehlušuje zvuk obřího ventilátoru.

Umělecké sbírky opustily úkryt až v zimě roku 1946. Záhy ovšem získaly podzemní prostory znovu využití: v době studené války sloužily opět jako kryty. Dnes už do nich jen občas nahlédnou zvídaví návštěvníci, kterým nevadí trocha špíny, tma a hluk.

Zrušená stanice londýnského metra | Foto: Jaromír Marek | Zdroj: Český rozhlas

Jaromír Marek, kob Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme