‚Mrazničky‘ světa lákají masy turistů. Polární ekolog doufá, že jim to pomůže pochopit přírodu

České Budějovice 5. srpna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Dokážete spočítat, kolikrát už jste byl v Antarktidě?
Přesně to spočítat nedovedu, ale celkově to bylo 40 výprav do Arktidy i Antarktidy, přičemž do Antarktidy jich bylo méně než do Arktidy.

Už tam jezdíte přes 30 let, jestli se nepletu...
Začal jsem pracovat v Arktidě v roce 1988.

Jak bohatá je tamní zamrzlá krajina z pohledu přírodovědce? Je velký rozdíl mezi Arktidou a Antarktidou?
Ohromný rozdíl, to je jako kdybychom porovnávali tropickou oblast Amazonie v Jižní Americe a v Africe. Rozdíly jsou velké, ale obě oblasti jsou extrémní prostředí, to znamená velmi nízká teplota a s tím spojené veškeré ekologické parametry, které ovlivňují život. Arktida je otevřenou oblastí, která není izolovaná mořem. Antarktický oceán obkružuje celou Antarktidu a definuje prostředí, které je velmi izolované a velmi extrémní a studené.

Pro lajka se může zdát, že jsou to věčně zamrzlé země, zkrátka pouhý led, ale věřím tomu, že tamní ekosystémy a tamní život je určitě dost bohatý.
V těch extrémních podmínkách je bohatý a rozsah a typ života se velmi liší v různých částech Arktidy a Antarktidy. Jak jsem říkal, když bychom si dali jako příklad Antarktidu, tak na antarktickém poloostrově je život ještě trochu různorodější a bohatší než na vlastním kontinentě. V Arktidě je to podobně. Třeba souostroví Špicberky, kde máme stanici, je území, které je dlouhodobě ovlivňováno teplým proudem, a v porovnání s ostatními částmi Arktidy je tam život víceméně rozvinutý a hodně různorodý. Naopak například v severní Kanadě a v Grónsku je život omezen, protože jsou tam extrémnější podmínky.

Jak moc a proč jsou tamní ekosystémy důležité?
Z hlediska geografického a klimatického jsou ekosystémy Arktidy a Antarktidy důležité i globálně, protože jak v Arktidě, tak v Antarktidě máme velké množství ledu, to znamená, že tam je mraznička, která vyrovnává světové klima. Kdybychom neměli Antarktidu a Arktidu, tak by klimatická změna byla daleko rychlejší a dramatičtější, než ji známe teď. Takže jak Arktida, tak Antarktida jsou mrazničky, které významně přispívají k vyrovnanosti globálního klimatu.

Dopady a regulace turismu

Jak se za tu dobu, co tam jezdíte, tedy za víc než 30 let, tyto oblasti změnily?
Některé části se změnily dramaticky. Jednak se tam stěhuje život z jižních oblastí, teď mluvím o Špicberkách, což je souostroví, které se nachází severně od Skandinávie, od Evropy a je už více než 300 let intenzivně osidlováno a využíváno člověkem. Oblasti, kde probíhá pohyb, který zabezpečují lidé, se vyvíjí rychleji než oblasti izolované, protože tam je přenášen život z jižních oblastí a diverzita je pod neustálým tlakem nově se stěhujících organismů. Kdežto, řekněme, severní Grónsko nebo severní Kanada, severní část arktického kanadského souostroví je daleko izolovanější. Život tam má jiný charakter a je daleko extrémnější v porovnání s oblastmi, které jsou ovlivňované teplými mořskými proudy a současně množstvím lidí, jež se tam dostává každoročně, ať jsou to vědci, nebo turisté.

Přesto, že mluvíte o izolovanějších oblastech, tak podle dat Mezinárodního svazu ochrany přírody, která letos v březnu zveřejnila britská BBC, už Arktida a Antarktida nelákají jenom vědecké výpravy, ale stále častěji tam míří taky turisté. BBC uvádí, že v loňské sezóně Antarktidu navštívilo 124 tisíc lidí, to je o 20 tisíc víc než v předchozí sezóně, z toho 80 tisíc vstoupilo na její půdu. Je to i podle vás alarmující číslo, jak o tom mluví článek britské stanice?
Myslím, že nemůžeme něco zcela zakazovat. Lidé, kteří se zajímají o ekosystém Arktidy a Antarktidy, by měli mít možnost ten ekosystém vidět a dostat se do té oblasti. Nemluvím o množství, ale o lidech, kteří chtějí za svůj život spatřit a dozvědět se něco o Arktidě nebo o Antarktidě. To je velmi prospěšné, protože jenom vzdělání pomáhá rozumět naší globální přírodě. Podporoval bych, aby lidé mohli cestovat do Arktidy a Antarktidy. Jde o to, aby podmínky, za kterých tam mohou cestovat, minimálně ovlivňovaly přírodu, jež navštěvují. Organizované turistické cesty jsou obecně většinou mořskými plavidly, loděmi, na kterých můžou žít i stovky turistů. Podle mé zkušenosti je především v Antarktidě provoz turistů a seznamování turistů s antarktickým ekosystémem velmi dobře organizován. Na lodích se organizují přednášky odborníků, kteří se specializují na výzkum Arktidy nebo Antarktidy, to znamená, že lidé, kteří si zájezd koupí, se současně vzdělají v antarktickém, v arktickém ekosystému. Současně tam platí velice striktní pravidla pro pohyb, pokud se dostanou na pevninu, jak se tam mají chovat. Když turisté vstupují na pevninu v Antarktidě, tak jsou dokonce ve speciálních oblecích, které zabezpečují, aby tam nevnášeli nový život. Takže ano, vzdělání a možnost seznamování se s arktickým nebo antarktickým ekosystémem je velmi důležité, ale současně je velmi důležité, abychom dodržovali pravidla pohybu turistů jak v Arktidě, tak v Antarktidě.

Zaoceánské nebo turistické lodě s více než 500 lidmi tam nesmí kotvit, jestli se nepletu, když mluvíme o Antarktidě. Počet lidí, kteří můžou vstoupit na pevninu, limitují stovkou. Nicméně 80 tisíc lidí za jednu sezónu je hodně. Neohrožuje to tamní ekosystém?
V Antarktidě i v Arktidě jsou vybudované naučné stezky, po nichž turisté chodí v limitujících parametrech, které umožňují, aby ekosystém viděli, aby se o něm něco dozvěděli, aby se poučili, ale aby současně minimálně ohrozili místní přírodu.

Ale minimálně neznamená nulově.
Člověk je přítomný na celé naší planetě a jeho přítomnost není vždycky jenom dramaticky negativní. Člověk a jeho vzdělání přispívá do systému fungování naší planety. A současně turismus v Arktidě a Antarktidě je nějakým stupněm byznysu. Země, které to provádí a současně přispívají do ochrany Arktidy a Antarktidy, samozřejmě chtějí nějakým způsobem vydělávat peníze na to, aby mohly turismus organizovat. Tady jdou dvě věci proti sobě, ale podle mého přesvědčení je nejdůležitější, že se lidé vzdělávají v ekosystému Arktidy a Antarktidy. Myslím, že s tím narůstá povědomí o tom, jak funguje naše planeta a co pro ni můžeme všichni dělat.

Drink s ledem z ledovce

Doteď jsme se bavili hlavně o Antarktidě, ale co Arktida? Jak to vypadá s návštěvností a turismem tam?
V Arktidě je to více méně podobné. Například na Špicberky každoročně připlouvá až 100 tisíc turistů. Opět především na lodích. Myslím, že v posledním období se parametry turistických lodí zpřísňují. Ale protože Arktida nemá statut mezinárodní, tak se regulace řídí jednotlivými arktickými státy, které mají nějaké území v Arktidě. V případě Norska, které spravuje souostroví Špicberky, se návštěvy řídí norskými zákony. Záleží na tom, jak k tomu daný stát přistupuje, jaký důraz klade na byznys, kolik vydělá peněz, a jaký důraz klade na to, aby se zachovala lokální příroda. Dvě třetiny území souostroví Špicberky, které má zhruba 63 tisíc kilometrů čtverečních, tvoří národní parky, do nichž je vstup omezen. To znamená, že turisté se dostávají jenom do oblastí, kde nejsou národní parky, a především vidí arktickou přírodu z paluby lodě. Je tam tedy taky velká regulace, ale jak jsem říkal, regulace jsou jiné v kanadské Arktidě, jiné jsou například v Grónsku, v euroasijské části Arktidy a samozřejmě jiné jsou i v ruské části. Záleží na přístupu jednotlivých zemí, do jaké míry a jak intenzivně chrání lokální přírodu Arktidy.

Ale když se bavíme o zaoceánských lodích, tak ty přece samy o sobě jsou velkou zátěží pro klima svým provozem, ne?
Určitě a například i na Špicberkách se teď velice intenzivně omezuje množství turistů na jednotlivých lodích a zároveň se dbá na to, jaké palivo používají a jaký je provoz dané lodi. Pokud vypouští nějaké odpadní látky do moře, tak jsou opět striktně limitovány. I tady tedy existují velice striktní předpisy, které lodě provozující turismus dodržují.

Pokud tedy jde o dopady na místní ekosystémy, nevnímáte, že by to mělo nějaké za těch 30 let?
Samozřejmě vnímám, protože za 30 let se rozvoj turismu velmi zintenzivnil. Věřím konkrétně norské vládě, která podporuje turismus, ale současně ho limituje možnostmi, jež omezují množství lidí, kteří se dostanou na pevninu, ale také velice intenzivně podporuje i vzdělávání. Toto musí jít ruku v ruce – jednak byznys, ze kterého se získávají prostředky, ale současně je tam velký potenciál vzdělanostní, což myslím, že je z globálního hlediska správný postup.

Čím si vysvětlujete zvýšený zájem turistů o tyto oblasti? Co je tam láká?
Je to, myslím, způsobeno tím, že celosvětová lidská společnost bohatne a má možnost se vzdělávat a cestovat. Do Arktidy nebo Antarktidy nejezdí turisté, kteří by chtěli někde využívat pláž na rekreaci, ale jezdí tam lidé zvídaví, kteří se chtějí něco dozvědět a chtějí zažít extrémní přírodu Arktidy nebo Antarktidy. 

Ale přesto někteří turisté natáčejí videa na sociální sítě, jak si například dávají do míchaného drinku led přímo z ledovce.
Když jezdíme na naši terénní stanici, která je v zátoce Petuniabukta, tak tam často jezdíme turistickou lodí. Je to jednodenní výlet z Longyearbyenu. Lidé nastoupí ráno na loď a více méně celý ten den zůstávají na lodi, kde dostanou oběd a jako takovou prémii, že loď přijede k ledovci, vytáhne se kousek ledu a každý dostane skleničku se skotskou a do toho jim nasekají kousek ledu. Myslím, že to není nic proti ničemu, protože led, který plave na moři, postupně roztaje, takže jde jen o zpestření cesty. Ale na každé cestě je turistický průvodce, který má zázemí v arktické nebo antarktické vědě, a vypráví turistům, kde plují, jak se ekosystém vyvinul, jak tam probíhaly v minulosti glaciální procesy. Je to vzdělávací kurz, který přispěje k pochopení toho, jak se vyvíjí arktická příroda, ale současně tam je honorář v podobě oběda a nabídky dát si whisky s ledem.

Není třeba bát se tohoto ledu z hlediska toho, co v něm všechno může být ukryto miliony let? Měla jsem za to, že právě v ledu v arktických oblastech jsou například zachované mnoho let staré organismy.
Ten led je tisíce let starý. Špicberky byly izolované území ve vysoké Arktidě, kde byl život velmi omezen. Tam nikdy nežili mamuti, kteří tam uhynuli, a mohlo by tak dojít ke kontaminaci nějakou chorobou. Je to led, který pochází z ledovců, postupně sestupuje z náhorních planin nebo z vyšší nadmořské výšky a dostává se do moře. To znamená, že to je redestilovaná voda, která pochází z atmosféry, a jak jsem říkal, tento led je velmi starý. Nebezpečí, že by mohlo dojít ke kontaminaci nějakými látkami nebo organismy, je minimální.

Můžu připomenout, že se tam stále objevují nové druhy bakterií. V letošním roce oznámila česká vědkyně z Masarykovy univerzity, že ve vzorcích z roku 2015 našla nový druh bakterie, ale přiznám se, že nevím, jestli v ledu, nebo v půdě.
Nových druhů z Arktidy a Antarktidy jsme popsali desítky. To neznamená, že jsou nějakým způsobem toxické nebo nevhodné pro člověka. Je to způsobené tím, že život existuje na celé naší planetě, a pokud tam existuje po dlouhé období, tak se konkrétním lokálním podmínkám přizpůsobil a vytvořil nový druh. Zajímá nás, jak tento proces přizpůsobení probíhá. Ale když se popíše nová bakterie nebo další mikroorganismus, tak to neznamená, že by měl být škodlivý pro člověka. Škodlivých organismů, které jsou schopné žít v extrémních podmínkách v Arktidě a Antarktidě je minimálně. 

Přírodní laboratoř

Mluvili jsme o pravidlech pro turisty, když chtějí vstoupit na půdu polární oblasti, ale zajímá mě, co polární výpravy, které tam tráví mnohem více času. Jak tam nakládáte s odpady, potravinami? Vozíte si, nebo využíváte nějaké místní zdroje? Jak to tam funguje?
To je velice důležitý dotaz. Pokud pracujeme v Antarktidě, tak tam jsou i pro vědecké expedice zachovaná velice striktní pravidla. Když se člověk vyloďuje na pevninu, tak je sterilizováno jeho oblečení, boty, aby tam nevnášel nový život, který je tam cizorodý. To platí víceméně pro celou Antarktidu, protože je v tomto směru velice unikátní a přínos nových genotypů nebo nových druhů by pro ni byl velice škodlivý.

Co by to znamenalo?
Že by se tam popřípadě některé nové organismy mohly adaptovat na prostředí a mohly by začít konkurovat organismům, které tam žijí po dlouhé období. Ale výměna genetické informace stejně probíhá po celou historii naší planety. Nejsme schopni zabránit úplně všem přenosům. Přenos tam přichází atmosférickými a oceánskými proudy, takže výměna života probíhá na naší planetě po celou její historii. Nejsme schopni nějak zamezit přirozené výměně genotypů, řekněme. V Arktidě, konkrétně na Špicberkách, je to daleko komplikovanější, protože tam máme města, kde permanentně žijí lidé, kteří jsou zásobovaní z pevniny pravidelně, to znamená, že tam je přesun velkého množství karga, potravin a tak dále. S nákladem se tam dostávají nové a nové organismy a tento proces osidlování probíhá na Špicberkách více než 300 let. V jiných částech Arktidy po kratší období, ale stále je to velice otevřený systém, kam se dostávají lidé a nové organismy. Je to taková evoluční laboratoř, jak se nové organismy přizpůsobují nebo nepřizpůsobují novým podmínkám. I pro nás, biology, kteří se zabýváme evolucí, je to víceméně velkolepá laboratoř, kde můžeme studovat procesy, jak se život přizpůsobuje novým podmínkám.

Mluvili jsme o pravidlech, která platí pro turisty i vědecké výpravy. Jsou tedy podle vás dostatečná, nebo by se měla nějak upravit? 
S postupem času se pravidla stále opravují a zpřísňují. Řekněme, že před třiceti nebo padesáti lety byl pohyb v Antarktidě pro lidi daleko snazší, ale s množstvím lidí i vědeckých výsledků, které získáváme v Antarktidě, je potřeba zpřísňovat pravidla. Myslím, že k tomu obecně dochází a je to ve prospěch arktické i antarktické přírody.