Odsudek je možná na místě, s právem to ale nemá nic společného, říká o MeToo a případu Spacey soudce
Držitel dvou Oscarů Kevin Spacey je v jedné z kauz sexuálního obtěžování zproštěn viny. Co to znamená pro kampaň MeToo, v níž často známé osobnosti čelí podobným obviněním? Dokazuje Spaceyho případ, že je třeba ctít presumpci neviny a čekat na verdikt soudu, nebo to na celkovém poselství kampaně nic nemění? V pořadu Pro a proti o tématu mluvila Johanna Nejedlová ze spolku Konsent a předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra.
„Veřejně známé osobnosti, které byly společností odsouzeny, ještě než proběhl soud, byly nařčeny velkým počtem obětí. To, že se k nim společnost negativně vymezila, je tedy v pořádku,“ uvedla v pořadu Pro a proti Johanna Nejedlová ze spolku Konsent.
Mění verdikt soudu o nevině Kevina Spaceyho v případě jednoho sexuálního obtěžování význam kampaně MeToo?
Podle ní jde v kampani MeToo především o to, že společnost ukazuje, že se sexuální násilí děje a oběti mají možnost sdělit svému okolí, že něco takového zažily: „V rámci této kampaně nebo hnutí tedy nešlo ani tak o to odsoudit pachatele.“
Nařčené osobnosti se navíc prý mohou bránit. „Třeba i někoho případně zažalovat za pomluvu, pokud mají pocit, že by měli být odškodnění a chtějí se soudit s těmi, kteří je nařkli,“ připomněla Nejedlová.
„V rámci kampaně MeToo většina obětí neoznačovala pachatele, jen na sociální sítě psala, že zažila nějaké sexuální násilí. Těch tweetů a postů na facebooku bylo celkem 4,5 milionu, zatímco známých osobností, které byly nějak konfrontovány, bylo asi 200... To, že se soustředíme na významné osobnosti, trochu odvádí pozornost od celého problému. “
Johanna Nejedlová
Vysvětlila také, proč mnohá obvinění přicházejí až po tak dlouhé době: „Dost často byly oběti v době incidentu hodně mladé, ve znevýhodněné pozici vůči agresorovi, takže neměly pocit, že by se měly ozvat. To, že tento člověk bude odsouzen, je sice nepravděpodobné, ale to, že oběti s tím vyjdou ven, může být očišťující a může to předejít dalším případům v budoucnu.“
„Já si pořád myslím, že na základě jednoho nařčení nikdo nebyl zdiskreditován tak, že by mu to brutálně zničilo kariéru. To až ve chvíli, kdy je nařčení mnohem víc. A pak mi přijde naprosto v pořádku, že tento člověk čelí nějakému odsouzení společnosti,“ shrnula Johanna Nejedlová.
Bez „mediální smršti“ to nejde
„V některých případech odsouzení společnosti spravedlivé být nepochybně může, ale s právem to nemá příliš mnoho společného,“ konstatoval předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra.
Ten připomněl, že právo je systém, který zaručí, aby cesta ke spravedlnosti byla kontrolovatelná: „Ale tato kampaň samotná nemůže postupovat podle práva, to je v rozporu s mediální rychlostí. V podstatě není možné tyto věci držet pod pokličkou tak, aby se mohlo vyšetřit, co se skutečně stalo.“
Právník vidí problém v medializaci celého problému. „Není nic správnějšího než podporovat aktivity, které mohou pomoci v prevenci nebo v následcích obětem jakékoliv trestné činnosti, přičemž ta sexuální je ta nejcitlivější a každý je zde zranitelný," řekl Vávra.
„Promlčecí doba vraždy je 20 let, pak vás stát stíhat nemůže. A tady u něčeho, co je zcela nepochybně méně významné jak pro společnost, tak pro ty konkrétní lidi, se bavíme o tom, že je morálně způsobilé nebo dokonce správné prorazit tuto časovou hranici. “
Libor Vávra
Je ale třeba oddělit přirozenou podporu pomáhat takto zasaženým lidem od toho, jak vše prezentují média: „Bohužel žijeme v době, kdy to bez té mediální smrště nejde, proto se pak tady bavíme o dopadech. Horší je, že ty jsou takové, že ani právně nejdou nikdy napravit.“
„S velkými rozpaky jsem hleděl na to, jak se vytahují kauzy staré 20 let, protože soudit se s někým a nést důkazní břemeno je zde prakticky vyloučeno. Nikdo si nebude okolnosti pamatovat. A tady je oběť nařčení, byť možná původně to byl predátor, podle mě úplně bezmocná,“ upozornil Libor Vávra.
