Celoživotní specializací Pavla Dungla je ortopedie a je uznávaným ortopedem nejen v Česku, ale také v cizině. Je vášnivým motorkářem i řidičem, jako specialista také často cestuje po světě. „Je to dva dny, co jsem přednášel na velkém kongresu. Je to hezké, 700 lidí vás poslouchá, tleská,“ vypráví Dungl.

Čím vyvolal takovou bouři? „Je to moje nová operace, která se prý nedělá udělat a já ji dělám. U mladých chlapců se nedá udělat umělý kyčelní kloub. Jak jim pomoci? Vlečou se o berlích. Vymyslel jsem úpravu hlavice, která je zbaví bolesti,“ vysvětluje Dungl. „Myslel jsem, že to je na dva tři roky, už je to jedenáct let a funguje to dobře.

K ortopedii se Dungl dostal v době nástupu umělých kloubů. „Když jsem začínal, tak umělé klouby byly jako extravagance, bylo jich padesát, sto v republice. Dnes je jich dvacet tisíc.“ Éra kmenových buněk podle profesora umělé klouby ještě dlouho nevytlačí. „Zatím se to zvrtlo do nehezké komerční medicíny, která nabízí věci, které nejsou realistické.”

Text je převzatý z Českého rozhlasu Radiožurnálu

Říká se, že lékaři musejí udržovat odstup, že se nemohou ponořit a vcítit do života rodiny. Jde to? „Říkám studentům i doktorům, musíte si zachovat odstup. Potom se z toho těžko couvá,“ radí slavný ortoped.

V roce 2009 prodělal profesor Dungl těžkou autonehodu. S více než padesáti zlomeninami a tělesnou teplotou 28°C neměl naději na zotavení. „Říká se, že naděje umírá poslední. Trvalo skoro hodinu, než mě vyprostili, vypráví Dungl. „Mám kratší jednu končetinu, ale nikterak mi to neubralo na elánu,“ směje se.

Jak člověka podobná událost změní? „Nejsem tak hádavý, nejsem tak útlocitný, mám větší odstup. Býval jsem přísný až nepříjemný, protože jsem potřeboval, aby byl pořádek,“ vypráví ortoped. A poslouchali i prezidenti, které operoval hned dva. „Poslouchali, jsou to pacienti jako každý jiný.“

Patricie Strouhalová, Jakub Wojtovič Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít