Devět z deseti žádostí zamítnuto. Proč Česko uplatňuje nejtvrdší azylovou politiku ze států Evropské unie?
České ministerstvo vnitra přiznalo mezinárodní ochranu jednomu z deseti žadatelů, o nichž v loňském roce rozhodlo. Ti, kdo se odvolali, měli úspěšnost ještě nižší, kolem dvou procent.
V celé EU je šance na získání azylu či doplňkové ochrany třikrát vyšší než v Česku. Ve Švýcarsku – které je ve statistice zahrnuto, ačkoli není členem EU – byl poměr obrácený: devět z deseti žadatelů o azyl uspělo. Zájemců přitom bylo desetkrát víc než u nás, ukazují čerstvá data Eurostatu.
Patnáct rozhodnutí na milion
V Německu, kam směřuje nejvíc žadatelů o azyl, měli úspěšnost 42 procent, ve Francii a v Itálii 28 a 32 procent. Celkem státy Evropské unie v roce 2018 zpracovaly 582 tisíc žádostí o azyl a 217 tisíc z nich skončilo pozitivním rozhodnutím, tedy udělením azylu nebo doplňkové ochrany.
Kompletní porovnání najdete v interaktivním grafu. Počty žadatelů o azyl v něm jsou podle metodiky Eurostatu zaokrouhlené tak, aby byly beze zbytku dělitelné pěti.
České úřady rozhodly ve 1385 případech, azyl nebo doplňkovou ochranu udělily 155 lidem, tedy 15 patnácti žadatelům na milion obyvatel. Sousední Rakousko ve stejném období přijalo 2345 běženců na milion obyvatel, nejvíc v EU.
Jiné složení žadatelů?
Ministerstvo vnitra vysvětluje rozdíly odlišným složením žadatelů.
„V EU v roce 2018 podali nejvíce žádostí občané Sýrie, Afghánistánu a Iráku. Tato skladba odpovídá žádostem podaným především v Německu, Řecku, ale také ve Francii,“ sdělil Radiožurnálu mluvčí ministerstva Ondřej Krátoška.
Mezinárodní ochrana je pojem, který český zákon o azylu používá ke společnému označení azylu a doplňkové ochrany. Mezinárodní ochrana se uděluje cizincům, kteří se nacházejí v České republice a nemohou se vrátit do vlasti. V případě získání ochrany jim je umožněno legálně pobývat na území Česka.
Český zákon rozlišuje tři druhy azylu a dva druhy doplňkové ochrany:
1. Azyl z důvodu pronásledování – pokud žadateli v zemi původu hrozí natolik vážné nebezpečí, že vrátit se zpět by pro něj znamenalo ohrožení života nebo porušení jeho základních práv (např. pokud mu hrozilo mučení, fyzické nebo psychické násilí, sexuální násilí, trest smrti či nespravedlivé odsouzení k nepřiměřenému trestu atd.)
2. Azyl za účelem sloučení rodiny – pokud někdo z blízkých členů vaší rodiny (otec, matka, manžel, manželka atd.) získal v České republice azyl z důvodu pronásledování nebo humanitární azyl
3. Humanitární azyl – pro toho, kdo nesplňuje podmínky pro udělení azylu z důvodu pronásledování ani azylu za účelem sloučení rodiny, přesto však existují závažné důvody, pro které se do své země vrátit nemůže
Doplňková ochrana je nižší formou azylu a uděluje se zpravidla na určitou dobu, po jejímž uplynutí se zkoumá, zda podmínky pro její udělení dál trvají. Zákon rozlišuje doplňkovou ochranu z důvodu špatného zacházení a doplňkovou ochranu za účelem sloučení rodiny. Důvody pro udělení doplňkové ochrany z důvodu špatného zacházení jsou podobné, i když ne stejné, jako důvody pro udělení azylu z důvodu pronásledování. Důvody pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny jsou pak zcela stejné jako důvody pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny.
„Žadatelé z těchto zemí spadají do nejohroženější skupiny z pohledu mezinárodní ochrany a v roce 2018 tvořili cca 30 % všech žadatelů v EU. V ČR však součty osob z těchto tří, na evropské úrovni nejčastějších zdrojových zemí, zaujímaly pouze 7,5 % z celkového počtu žadatelů o mezinárodní ochranu,“ dodal.
Vysoké procento zamítnutých žádostí je podle něj důsledkem toho, že v České republice je ve srovnání se zbytkem EU vyšší podíl žadatelů z Ukrajiny (loni 418, tj. 25 %), z Gruzie (169, tj. 10 %), z Kuby (154, tj. 9 %) a Arménie (117, tj. 7 %).
„Nutno podotknout, že mnoho žádostí je podáváno osobami, které na území ČR vstoupily většinou legálně a nacházejí se zde již dlouhodobě (někdy i několik let) a podáním žádosti o mezinárodní ochranu se snaží legalizovat si pobyt po předcházejícím legálním pobytu, například po vypršení platnosti víza či pobytového oprávnění, nebo při odhalení jejich nelegálního pobytu,“ řekl mluvčí vnitra.
Dalším faktem podle něj je, že řada žadatelů zde sice podala žádost o mezinárodní ochranu, ale dále cestuje do zemí západní Evropy. Podání žádosti v Česku je tak pro ně jen prostředkem k cestě do jiného státu Evropské unie.
„V roce 2018 se objevovaly případy občanů Kuby a Arménie, kteří podávali své žádosti v tranzitním prostoru mezinárodního letiště, aby mohli dále cestovat do EU. Jako opatření proti tomuto zneužívání azylového systému byla v roce 2018 a 2019 zavedena oběma státním příslušnostem povinnost vlastnit letištní tranzitní víza,“ dodal Krátoška.
‚Ministerstvo často chybuje‘
Podle Hany Frankové, vedoucí právního týmu Organizace pro pomoc uprchlíkům, není jiné složení žadatelů dostatečným vysvětlením tak velkých rozdílů: „Není to nijaký nový trend. Je to z našeho pohledu delší praxe, že to rozhodování je velmi přísné a počet pozitivních rozhodnutí velmi nízký. Z nízké úspěšnosti žadatelů o azyl v Česku jsme dlouhodobě zklamaní,“ okomentovala čísla Eurostatu.
Podle ní by řada žadatelů, jimž byla žádost o azyl zamítnuta, měla dostat alespoň nějakou formu mezinárodní ochrany. „Pokud mají jiné země mechanismus nastavený příznivěji, je to samozřejmě lepší než naše praxe,“ dodala.
‚Musela na natažených rukách držet tyč. Když spadla, bili ji.‘ Další čínská křesťanka vyhrála soud s vnitrem
Číst článek
Příčinou zamítnutí je podle ní často výsledek špatného vyhodnocení odpovědí a nedostatečné prostudování situace těch, kteří o azyl žádají.
„Když se hlouběji seznámíme s příběhem toho konkrétního člověka, strávíme více času rozhovory a studiem materiálů, v řadě případů zjistíme, že to rozhodnutí mělo být kladné. Že pro něj v jeho vlasti skutečně nebezpečí existuje. Myslím, že práce ministerstva často není kvalitní,“ řekla Radiožurnálu Franková, jejíž organizace každý týden radí a poskytuje právní pomoc několika desítkám žadatelů o azyl.
Své tvrzení přitom opírá o soudní rozhodnutí, podle kterých v řadě případů mělo ministerstvo vydat pozitivní verdikt. Ani úspěch u soudu ale azyl nemusí zajistit.
„Soudy jsou schopny takovou věc jenom vrátit ministerstvu a ministerstvo potom může věc znovu zamítnout," vysvětlila.
