Přibývá bezdětných Češek. Mezi dnešními třicátnicemi bude bez dětí každá šestá

‚Smysl života je mít děti‘. Povědomí, které u nás zakořenilo během normalizace, se rozpouští jen pomalu. Bezdětných žen je dnes přibližně třikrát víc než za Husáka.

V Česku přibývá bezdětných žen. V generaci, která dospívala za Husáka, nemělo dítě pouze 5 až 7 procent žen, u dnešních třicátnic a čtyřicátnic se čeká 16 až 18 procent bezdětných. Ukazuje to prognóza Českého statistického úřadu.

„Očekává se, že v zemích střední a východní Evropy bude bezdětnost stoupat, přibývá také lidí, kteří si pořizují pouze jedno dítě,“ potvrzuje socioložka Hana Hašková ze Sociologického ústavu Akademie věd.

Osmnáctiprocentní bezdětnost – pokud se naplní prognózy statistiků – ovšem není v novodobé české historii nic nového.

„Konečná bezdětnost žen se na území České republiky pohybovala u generací narozených na přelomu 19. a 20. století okolo dvaceti procent,“ popisuje Hašková v knize Fenomén bezdětnosti. „Tato situace nebyla v Evropě ničím neobvyklým a v Rakousku dosahovala trvalá bezdětnost dokonce více než třiceti procent.“

Atypická jsou podle ní spíš čísla z období husákovské normalizace. „Tehdy to byla velmi specifická situace. Takhle nízká celoživotní bezdětnost byla pouze v zemích východního bloku. Bezdětnost se tu dlouho udržovala na nízké úrovni i po pádu komunismu a narůstá až v poslední době.“

„Změnily se volnočasové možnosti, ale třeba i využití antikoncepce k plánování, kdy se stanete rodiči,“ vysvětluje příčiny změn Hašková. „V osmdesátých letech byla víc než polovina nevěst těhotná.“

Rozdíl mezi západním a východním světem byl nejvyšší u žen, které dospívaly v sedmdesátých a osmdesátých letech: například u žen narozených v roce 1960 zůstalo bezdětných pouze 6 procent Češek, ale 21 procent Švýcarek nebo západních Němek a 19 procent Angličanek.

Statistiky bezdětnosti kopírují železnou oponu dodnes: aktuálně je v Evropě nejvíce bezdětných – 21 procent – u trojice Německo, Rakousko a Švýcarsko. Vysoká bezdětnost, která navíc rychle roste, je v zemích jižní Evropy. V postkomunistických zemích je aktuálně na deseti procentech, nicméně i tady se prudce zvyšuje.

Vliv obou ideologií na podíl bezdětných žen je dobře patrný na rozdílu mezi tehdejším západním a východním Německem: přestože obě země měly po druhé světové válce podobné demografické charakteristiky, u žen narozených v roce 1960 bylo na západě bezdětných dvakrát víc.

Bezdětnost podle evropských regionů. Zdroj: studie Childlessness in Europe.

Každá třetí vysokoškolačka zůstane bez dítěte

„Mám děti ráda, vždycky jsem je mít chtěla,“ vypráví Anna Bromová z týmu veřejné ochránkyně práv. „Jenže do současného světa je těžké přivést potomka. Klimatická změna znamená, že by se narodil do světa, kde bude těžké vypěstovat jídlo, kde bude bída a války, kde se všechno radikálně zhorší.“

„Takže jsem si řekla, že tohle prostě nikomu neudělám a věnuju svůj život snaze o odvrácení téhle katastrofy,“ dodává Bromová.

Není sama. Přibývá žen, které se dítěte vzdaly dobrovolně, často to vnímají jako morální rozhodnutí. Změna klimatu je přitom jedním z nejčastějších argumentů. Podle americké studie je rozhodnutí, zda mít, či nemít dítě, ohledně osobního dopadu na změny klimatu klíčové: zatímco například vegetariánství pomůže snížit emise skleníkových plynů o méně než tunu ročně, nemít dítě znamená snížení emisí kolem šedesáti tun.

Zároveň ale roste také množství nedobrovolně bezdětných. Typickou cestou k bezdětnosti je podle výzkumníků odkládání těhotenství na vyšší věk a následně buď problém s nalezením partnera, nebo zdravotní komplikace.

Odklad dítěte je přitom typický pro vzdělanější ženy: ve třiceti letech zůstává bez dítěte čtyřicet procent vysokoškolaček, zatímco u manuálně pracujících žen je to pouhých devět procent. Později se tato čísla příliš nezmění. Trvale bezdětná podle autorů knihy Fenomén bezdětnosti zůstane každá třetí vysokoškolačka, zatímco mezi ženami s výučním listem je to jen každá desátá.

Velké rozdíly jsou i mezi vysokoškolskými obory, odklad dítěte na vyšší věk je častější u absolventek společenských a humanitních věd.

Na rozdílu mezi extrémně nízkou mírou bezdětnosti za Husáka a rostoucí bezdětností dnes se tedy velkou měrou podílí rostoucí vzdělanost žen – těsně po sametové revoluci mělo vysokoškolský titul podle dat OECD osm procent žen v produktivním věku, dnes je to 25 procent.

Dítě je naplněním života, říká 60 procent Čechů – a 5 procent Nizozemců

Nejčastějším důvodem pro odkládání těhotenství je kariéra: pro vysokoškolačky znamená přerušení profesního života kvůli dítěti větší problém než pro méně vzdělané ženy.

„U vysokoškolaček se předpokládají větší možnosti seberealizace,“ vysvětluje socioložka Hašková. „Bez dětí častěji chtějí zůstat lidé z měst a lidé z menších rodin, tam se kopírují určité vzorce chování.“

Vliv dítěte na kariéru ilustrují data o rozdílu příjmů mezi muži a ženami. Ten je nejvyšší v kategorii 35–45 let, kdy se ženy po dětech vracejí na pracovní trh.

K vysokému rozdílu mezi příjmy mužů a žen přispívají také špatná dostupnost jeslí a školek, menší nabídka pozic s částečným pracovním úvazkem nebo minimální podíl otců na rodičovské dovolené.

Dědictvím socialistického modelu je také nízká akceptace bezdětnosti. Ilustrací může být podíl respondentů, kteří dlouho po sametové revoluci – v roce 1999 – souhlasili s výrokem, že dítě je naplněním života. Ten byl obecně vyšší v postkomunistických zemích, v Česku 61 procent, v Lotyšsku 89 procent. Nejnižší v Evropě, pětiprocentní, byl mezi Nizozemci.

„Za socialismu se očekávalo, že žena se stane matkou do 25. roku života, a většina žen to také naplnila,“ vysvětluje Hašková. „Tahle norma se změnila, dnes naopak očekáváme, že do 25. roku dítě mít nebudete.“

Jiná norma podle Haškové zůstává v platnosti.

„Máme skupinu lidí, kteří se nikdy rodičem stát nechtěli, ale nedokážou odolat tlaku společnosti. V české společnosti je poměrně obtížné překonat normu, že mít dítě je normální. Odmítnutí rodičovství u nás není jednoduché.“

Jan Boček