Evropská data: téměř polovina českých dětí se na síti baví s cizími lidmi. Pětina se s nimi sešla

Na internetu tráví tři hodiny denně – dvakrát víc času než před deseti lety – a stále častěji si přes síť povídají s lidmi, které v životě neviděli. V Evropě jsou české děti od 9 do 16 let na druhém místě v tom, kolik z nich vidělo na počítači sexuálně laděný obsah.

Podle autorů rozsáhlé studie o dětském chování on-line to samo o sobě není důvod k panice či zákazům: rizika on-line světa rodiče často zjednodušují a reagují ukvapeně, nyní třeba i pod vlivem divácky úspěšného filmu V síti, který však ukazuje jen část komplikované skutečnosti.

Když se výzkumníci zaměřili jen na skupinu dospívajících od 15 do 16 let, v Česku každý druhý teenager připustil, že za poslední rok přes internet obdržel sexuálně explicitní fotku nebo zprávu. To je nejvíc z devatenácti sledovaných evropských zemí.

Experty takové zjištění na rozdíl od některých rodičů nešokuje: „Je to relativně hodně. Ale u nás jsme k sexuálním obsahům liberálnější. Netýká se to jen internetu, objevují se ve všech médiích,“ řekla v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz sociální psycholožka Hana Macháčková z týmu IRTIS, který na Masarykově univerzitě zkoumá vliv digitálních technologií na společnost i lidskou psychiku.

Nyní vědci publikují výsledky největší mezinárodní studie svého druhu EU Kids Online 2020. Zvyklosti, zážitky a chování na internetu zjišťovali u 25 tisíc dětí v devatenácti evropských zemích.

Výsledky studie autoři doporučují posuzovat s chladnou hlavou a v celém kontextu: „Je důležité si uvědomit, že sexuálně zabarvené zprávy mohou být vyžádané nebo nevyžádané. Dříve si děti podobné zprávy vyměňovaly jinými způsoby, dnes to dělají pomocí digitálních technologií,“ říká vedoucí výzkumu David Šmahel.

Normální součást dospívání

Přes internet si mládež podle studie posílá a dostává širokou škálu sdělení, jež lze za sexuálně zabarvený obsah označit: od relativně nevinných romantických zpráv až po hrubé sexuální fotografie. Zdaleka ne všechny a ne vždy mají negativní vliv na jejich psychiku.

„Pokud dítě sexuálně laděnou zprávu dostane od někoho, koho má rádo, naváže další kontakt. Je to normální součást dospívání,“ vysvětluje sociální psycholožka Macháčková.

A když jde o jakýkoliv nepříjemný zážitek, víc než třetina dětí umí zareagovat zavřením aplikace či zablokováním odesílatele. Každé sedmé dítě, častěji chlapci než dívky, pak upraví nastavení soukromí, případně nahlásí přestupek provozovateli dané platformy, aby je už stejný kontakt podruhé neobtěžoval. Jedno z deseti dětí reaguje tak, že internet na nějakou dobu přestane používat.

„Některé děti jsou více resilientní, zprávu smažou a nepoznamená je. Horší je to u těch citlivějších,“ vysvětluje psycholožka.

Čím víc času děti na internetu tráví, tím je riziko nevyžádaného střetu se sexuálně laděnými obsahy vyšší. Za poslední dekádu se čas online ve všech sledovaných zemích téměř zdvojnásobil a české děti v porovnání s vrstevníky z jiných zemí nijak nevybočují: v průměru hraním her, chatováním s kamarády nebo sledováním videí stráví tři hodiny denně. Norské děti, které v této statistice vedou, stráví s připojeným mobilem či počítačem v průměru každý den ještě o hodinu déle.

Když je to na internetu, není to doopravdy

České děti ale ve srovnání s jinými častěji zažívají u monitoru či displeje nepříjemné situace. Ve věku nad 15 let to potvrdila polovina dotázaných, mezi dětmi na prvním stupni základní školy si na on-line zážitek, který je za poslední rok rozrušil, vzpomněla čtvrtina respondentů.

Proč s věkem dotazovaných pozitivních odpovědí přibývá? Neměly by být starší děti otrlejší? Podle vědců je to způsobené právě tím, jak děti s přibývajícím věkem tráví víc času on-line. „Čím více používáme internet, tím větší je šance, že se nám něco takového stane. Spíše ale s touto situací dokážeme vyrovnat a vhodně na ni zareagovat,“ upřesňuje data sociální psycholožka Macháčková.

Zajímavé může být srovnání s Německem. Děti tam výzkumníkům řekly, že nepříjemné situace zažívají minimálně - v nejmladší sledované kategorii se jich s nimi z poslední rok setkala jen tři procenta školáků. Jedním z důvodů může být tradičně ostražitější přístup Němců k ochraně soukromí a z něj vyplývající přísnější regulace internetu. Němci si také historicky více hlídají nenávistné projevy, které patří mezi obsahy, jež mohou děti rozrušit.

Jinde je skutečný svět od toho virtuálního v představách lidí jasně oddělen. „V Česku je u mnoha lidí hodně silná představa, že pokud něco děláme na internetu, není to doopravdy,“ míní Macháčková.

Představa internetu jako prostoru, kde je dovoleno téměř vše, protože se o tom nikdo nedozví, je ale zavádějící. „Internet není anonymní místo, to je jeden z mýtů. Všechno, co uživatel dělá, zanechává elektronický otisk, který nás může velmi často nasměrovat ke konkrétnímu člověku,“ řekl v rozhovoru pro Radiožurnál vedoucí oddělení informační kriminality pražské policie Václav Písecký.

Jen loni Písecký řešil mimo jiné 40 případů online zneužívání dětí sexuálními predátory na území hlavního města. S dokumentaristy Barborou Chalupovou a Vítem Klusákem spolupracoval při natáčení filmu V síti, který na nástrahy sexuálních predátorů upozorňuje. Tři dospělé herečky vydávající se za dvanáctileté dívky během 10 natáčecích dní na seznamce lidé.cz, a sociální síti Facebook, sexuálně obtěžovalo téměř dva a půl tisíce mužů.

Nebezpečné stereotypy

První týden po premiéře snímek v kinech vidělo více skoro 180 tisíc diváků a zařadil se mezi nejčastějí témata debat nejen v médiích. Sled scén přizpůsobených filmovému vyprávění podle vědců, kteří rizika chování dětí na internetu dlouhodobě zkoumají, může v divácích ukotvovat nebezpečné stereotypy.

Jednou z nepřesností je, že dvanáctileté děti dnes používají jiné sociální sítě – například Instagram a TikTok – než ty, které jsou vidět ve filmu. „Masivně nechodí na nějaké divné chaty a anonymní seznamky. Z mého pohledu chat lidé.cz rozhodně není typický příklad toho, co děti běžně dělají,“ říká psycholožka Macháčková.

Herečky na seznamkách komunikaci s predátory nepodněcovaly, jen v ní pokračovaly. I v tom se podle podle psycholožky film liší od života a ukazuje jen specifický výsek reality: skutečné děti podle výzkumu v nepříjemných situacích okno prohlížeče obvykle zavírají a od monitorů odcházejí do bezpečí.

Pokud si dospělí diváci tyto rozdíly neuvědomí, hrozí, že v reakci na film a zprávy o něm sáhnou k zákazům a omezením. „Zákazy sice mohou zmírnit některá rizika, ale zároveň brání dětem v tom, aby rozvíjely vlastní digitální kompetence,“ upozorňuje psycholožka. „Z toho může bý problém.“

Mýtus starého, podivného pána

Data z výzkumu potrvzují, že špatnou zkušenost z internetu děti mívají spíše sporadicky. I jedna ale může být významná. „Citlivějšímu dítěti může být nepříjemná i zdánlivě nevinná otázka na to, jak se mu daří ve škole,“ vysvětluje pro server iROZHLAS.cz sociální psycholožka Lenka Dědková z týmu IRTIS Masarykovy univerzity.

„Nechci to zlehčovat, ale sexuální obtěžování dětí se neděje pořád a všude. Není nutné na to přehnaně reagovat panikou a začít dětem zakazovat přístup na internet,“ doplňuje Macháčková. Lepší je podle ní uplatňovat proaktivní výchovu – povídat si s dětmi o tom, co na internetu dělají, sednout si s nimi k počítači a pomoci jim zareagovat na situace, do nichž se v on-line světě dostanou, poskytovat jim co nejúplnější internetové a technologické vzdělání.

V evropském srovnání jsou na tom však čeští rodiče v některých ohledech vůbec nejhůř: 56 procent dětí uvedlo, že se s nimi doma nikdy o tom, jak se na internetu chovat bezpečně, nebavili. Přitom právě menším dětem by daleko víc než zákazy pomohla osvěta a praktická pomoc: jak si na sociálních sítích upravit nastavení, tak, aby je nikdo neobtěžoval?

„Je pravda, že hodně preventivních akcí je cílených na děti, zatímco bychom potřebovali vzdělávat i rodiče,“ podotýká psycholožka Macháčková.

Rodiče často předpokládájí, že dítě na možná rizika připraví škola. Vědci ale upozorňují, že také učitelé mnohdy mohou šířit bludy: ve výuce je podle nich mimořádně nebezpečné už jen ukotvování stereotypu predátora, na kterého by si měli dávat pozor - starého, divného pána. „Děti mají zjednodušenou představu predátora a pokud jí útočník neodpovídá, tak si řeknou ok, s tímhle můžu jít ven,“ upozorňuje Macháčková.

Půjdeme offline?

Podle výzkumu 44 procent českých dětí komunikuje online s někým, koho nezná osobně. Ve 20 procentech se s někým cizím dokonce sešly i mimo svět počítačových her, chatů a seznamek. Zahrnuje to setkání s kamarády kamarádů, vrstevníky z jiné školy, ale i cizími lidmi.

Bližší data prozrazují, že ve většině případů se děti setkávají a komunikují se svými vrstevníky. Jen 4 procenta uvedla, že na schůzku vyrazila za někým dospělým. „Cizí dospělí jsou v komunikaci zastoupeni v naprosté menšině. I u osobních setkání, které si děti domluví přes internet, se většinou sejdou s dospívajícími,“ říká Macháčková.

Jak ale upozorňuje kriminalista Písecký, v některých případech se za profily náctiletých mohou skrývat útočníci. „Pachatelů existuje celá řada, někteří neskrývají svou identitu ani úmysly. Rovnou jdou na věc, požádají o intimní fotografie a podobně. Druhá skupina používá sofistikovanější metody, falešné profily, budují důvěru,“ popsal.

Právě z těchto důvodů může být osobní setkání vnímáno jako větší riziko než například kyberšikana. „Na druhou stranu bych ale potenciál k fyzickému ublížení nepřeceňovala. Ublížení na psychice, ke kterému dochází i u ostatních online rizik, může být často mnohem výraznější,“ upřesňuje Dědková.

Kriminalisté i odborníci také upozorňují, že pachatelé sexuálních obtěžování dětí nejčastěji bývají z jejich sociálního okruhu.

K osobnímu setkání nebo komunikaci s neznámými na internetu podle Dědkové častěji svolí ti, kteří jsou osamělí nebo stydliví. Příznivé rodinné klima tak potenciálně nebezpečným interakcím může zabránit.

Nepatrné rozdíly čeští výzkumníci zaznamenali mezi pohlavími - dívky se cítily o 18 procentních bodů méně bezpečně, než chlapci. Častěji také byly rozhozené z explicitních obsahů.

„Může to být dáno i kulturně, když se bavíme o bezpečnosti na internetu i mimo něj, často míříme jen na dívky. Také film V síti je jen o holkách, více tak zvyšujeme povědomí o tom, že pro ně není těžké, aby se něco stalo,“ říká Macháčková.

Dodáva, že dívky mívají dřívejší nástup puberty, s kterým se rizikové momenty mohou pojit. „Kluci pořád více paří hry, ve kterých jejich postavu může někdo zabít, ale nebezpečně se kvůli tomu asi cítit nebudou.“

Nela Krawiecová

Související témata: Datová žurnalistika, V síti, sexuální predátor, děti internet