Fungovaly tu lobbistické skupiny, říká k problému nekvalitních diplomových prací exšéfka Akreditační komise
Už třetí člen vlády Andreje Babiše, tentokrát ministr zahraničí, má problém se svou diplomovou prací, protože nesprávně uváděl zdroje. Svědčí to o kvalitě českých vysokých škol, které ve světovém srovnání spíše pokulhávají? Jak snadné je pořídit si titul? A kdo je za tento neutěšený stav zodpovědný? Odpovídali hosté pořadu Pro a proti Českého rozhlasu Plus.
Podle profesorky Vladimíry Dvořákové, bývalé předsedkyně Akreditační komise, tkví hlavní problém v tom, že společnosti nezáleží na vzdělávání jako takovém, ale jen na titulech. „Myslím, že existovaly vysoké školy, které neměly mít akreditaci připravovat studenty na akademický život. Bylo jich celkem dost.“
„Fungovaly lobbistické skupiny, kdy se řeklo, že kriminalista po x letech praxe musí mít vysokou školu. Ale neřeklo se jakou. Takže máme spoustu kriminalistů, kteří si zlepšili svou kvalifikaci a jsou andragogové. Ale k čemu je kriminalistovi andragogika? K čemu je tento systém vysokoškolského vzdělávání? Proč si museli učitelé dodělávat vysokoškolské vzdělávání a nevytvořil se třeba program celoživotního vzdělávání?“ ptá se Dvořáková.
„S poptávkou po studiu přišli lidé, kteří potřebovali certifikát o vyšším vzdělání, aby mohli kariérně růst, a jejich zájmem bylo minimalizovat náklady a energii k jeho získání. Shoda zájmů byla tak značná, že bylo možné držet regulační orgán na řetězu,“ souhlasí Bohumil Kartous, vedoucí komunikace obecně prospěšné společnosti EDUin.
Ochranná ruka politiků
Měl by ve vládě skončit. Nedodržel to, co mu bylo mnou řečeno, říká vedoucí Metnarovy práce
Číst článek
Podle Dvořákové je problémem i to, kolik politiků studovalo na tomto typu škol. „Školy si tak vytvářely ochranné sítě, přes které se nemohlo jít.“ Akreditační komise tak měla podle ní jen velmi omezené možnosti, jak zasáhnout.
„Když jsme uložili sankci, třeba omezení akreditace, tak to ministerstvo školství nemuselo udělat. Dokonce se stalo, že v době, kdy jsme neprodloužili akreditaci právům v Plzni, tak ministr Dobeš jim akreditaci v rozporu se zákonem dal. Takže jsme na něj podávali žalobu, bylo to dost absurdní,“ vzpomíná Dvořáková pro Český rozhlas Plus.
Podle Kartouse by tak nemělo být kritériem pouze to, zda člověk nějaký titul má, ale z jaké školy a jakým způsobem ho získal. „Jsem pro, aby se velmi bedlivě zohledňovalo, z jaké školy má člověk akademický titul i co je schopen zvládnout. Když si ten člověk ten titul koupil, tak pro mě nemá hodnotu, a divím se, že má hodnotu pro stát.“
Etika v akademickém světě
Krčál po odchodu z ministerstva rezignoval i na stranickou funkci. V kraji ho zastoupí místopředseda Joukl
Číst článek
Kartous upozorňuje i na to, že problém není pouze politický. „Kde jinde než v rámci akademického světa by měla existovat míra cti, nějaké etiky. Ale tady se bavíme o dlouholetém problému. Když se podíváme, jaký profesor kdy garantoval jaký program, tak zjistíme, že oni sice mají domicily na Státních vysokých školách, ale spolupracují s leckým,“ dodává Kartous.
Dvořáková zdůrazňuje, že Akreditační komise v rámci svých omezených pravomocí dělala, co mohla. Všechny překvapila tím, kolik toho zvládla, a to hlavně díky velkému respektu pro etiku, která mezi členy panovala. Odmítá, že by Akreditační komise, kterou v roce 2016 nahradil Nejvyšší akreditační úřad, nějak k problému přispěla.
„V momentě, kdy člověk odkrývá mafiánské a klientelistické struktury a dostává se před soud, tak nemá zrovna pocit, že ten systém vytváří,“ říká Dvořáková, která podle svých slov jako jediná stanula před soudem v kauze plzeňských práv, protože zveřejnila zjištění Akreditační komise.
Ale to, že se o problému s diplomovými pracemi i o struktuře vysokých škol začíná hodně mluvit, by podle obou expertů mohlo vést ke zlepšení situace v budoucnosti. „Byl bych rád, aby se v tom pokračovalo, ti lidé nakonec rezignovali a já bych byl rád, kdyby se tohle dotklo i akademického světa,“ zakončuje Kartous.
