‚Bylo to nádherné, nebolelo to.‘ Jak se testuje v domově, který měl jen jednoho nakaženého
Jak funguje plošné testování v domovech seniorů a jak ho zvládají zaměstnanci i klienti? Server iROZHLAS.cz se to vydal zjistit do domova Palata, který se stará o 123 lidí se zrakovým postižením a oproti jiným podobným zařízením v jedné věci vyniká – během obou vln koronavirové epidemie měl zatím jen jednoho klienta s pozitivním testem na nemoc covid-19.
„Ještě teplotu a můžete dovnitř,“ říká nám vrátný u vstupu do novorenesanční stavby z roku 1893, kde sídlí domov pro lidi se zrakovým postižením Palata, a dálkovým teploměrem nám míří na hlavu. „V pořádku, můžete jít.“
Schůzku jsme měli domluvenou s ředitelem Jiřím Procházkou. Neodkladné záležitosti ho však vyblokovaly na celé odpoledne, tak čekáme, kdo se nás ujme. Klienti domova mezitím prochází kolem, někteří jsou z nás trošku nervózní, protože se kvůli zákazu návštěv s někým „z venku“ jen tak nepotkají.
Po několika minutách si nás u recepce vyzvedávají dva zdravotníci – šéfka zdravotního úseku Ludmila Burianová a psycholog Martin Cikhart. Právě dokončili ranní kolečko, při kterém otestovali další část klientů na koronavirus pomocí antigenních testů. Podobné měla Palata, jejímž zřizovatelem je hlavní město Praha, k dispozici už během první vlny epidemie, ale nemusela je použít. Za celou dobu totiž měla jen jednoho nakaženého klienta.
„Čím to je?“ ptám se zvědavě. V úterý jsem totiž psal o tom, jak těžko domovy důchodců problematickou covidovou situaci zvládají. Řada z nich se potýká s velkým procentem nakažených klientů i zaměstnanců.
Žádný „zázračný“ návod od pracovníků nedostáváme, lékař Cikhart ale vysvětluje, že všechno „začíná právě měřením teploty“, které už máme za sebou.
Tvrdá opatření
Dosud jediný infikovaný klient se pravděpodobně nakazil od příbuzných ještě v době, kdy klienty mohli navštěvovat blízcí. Podle místního psychologa to bylo pro smíchovské sociální zařízení dostatečné varování. A vedení domova hned začalo jednat. „Od té doby jsme zavedli tvrdá opatření. Jinde měli povolené roušky, my jsme to zpřísnili na respirátory FFP2,“ říká Cikhart.
Společně s kolegyní chrlí další pravidla, kterými se na Smíchově řídí. Postupně je zavádí už od března a teď už se tu s nimi místní klienti a zaměstnanci cítí „jako doma“.
„Rozdělili jsme se do čtyř úseků a přerušili společné aktivity, kterých jsme předtím organizovali hodně,“ popisuje hlavní zdravotnice Burianová opatření se zásadním úkolem – zabránit tomu, aby se lidé z jednotlivých částí domova potkávali.
A snaží se přidat další důvody, proč se nákaza v domě zatím nerozšířila: „Hodně tomu pomohlo větrání a dezinfekce rukou i povrchů. Pak třeba taky podporujeme zaměstnance v tom, aby do práce jezdili jinak než hromadnou dopravou.“
‚Testovat se mělo dřív.‘ Ohniska nákazy covidem jsou hlavně v domovech seniorů, ukazuje analýza klastrů
Číst článek
Několikaminutový výčet pak obsahuje ještě další položky. Třeba to, že si klienti berou na pravidelná vyšetření u lékaře co nejvíc ochranných prostředků a po návratu jsou ještě pět dní ve speciálním režimu, kdy k nim smí jen vybraný zaměstnanec. „I na jaře se to rozšířilo z nemocnic. To jsou věci, které si uvědomujeme, a díky tomu se k nám ten virus asi zatím nedostal,“ nabízí Cikhart vysvětlení a několikrát zaťuká na dřevo, po chvilkové pauze zaklepe znova. Pro jistotu. „Jakmile se totiž nákaza rozjede jako v jiných podobných domovech, tak se tomu už pak těžko zamezuje.“
Že dodržování pravidel funguje, zaměstnancům Palaty ukázal právě případ prvního a dosud posledního nakaženého klienta. „Tím se nám potvrdilo, že pokud se opravdu chováme podle pravidel, tak to je funkční,“ shodují se.
Další kolo v pondělí
Přestože se covid v domově pro lidi se zrakovým postižením zatím nerozšířil, musí se přidat k plošnému testování pomocí antigenních testů, které na Smíchov přišly v pondělí večer. Každé ráno začíná tím, že otestují zaměstnance. „Potom pokračujeme dál u klientů. Začínáme po ranní hygieně a testy provádíme až do polední pauzy. Respektujeme ten denní režim, jak ho mají klienti zažitý,“ vysvětluje lékař Cikhart a ukazuje přitom na vozík, se kterým klienty objíždí.
To je sice časově náročnější než zřízení jednoho odběrového místa, pro starší klienty však o hodně pohodlnější. „Věk některých našich obyvatel obnáší to, že plno z nich obtížně chodí s chodítkem a tak. Často si tím ježděním sice natahujeme den, i když bychom měli také trošku relaxovat,“ přibližuje hlavní lékařka. Je na ní vidět, že se o klienty stará ráda: „Chceme tu práci dělat a chceme ji dělat pořádně.“
Celkem je potřeba odebrat vzorek 222 lidem. To musí zdravotníci stihnout nejpozději do pátku, v pondělí pak rozjedou další kolo.
‚Bylo to nádherné‘
Rádi bychom se zeptali na zkušenost přímo některého z otestovaných seniorů, kvůli jejich bezpečnosti však není setkání možné. Navrhujeme komunikaci přes Skype, ta je ale pro obyvatele Palaty problematická. „Je tu takové specifikum, že pro některé lidi jsou videohovory kvůli zrakovému postižení náročnější než normální telefonování. Hovory přes Skype jsou zajímavé spíše pro jejich příbuzné,“ vysvětlují nám zdravotníci.
Řešením je nakonec úplně nejjednodušší varianta – telefon, se kterým místní lékař ochotně doběhl do pokoje dvou šedesátiletých klientek. „Paní Libuše a paní Eva tady v domově patří k nejmladším z našich 123 klientů, i díky nim je tedy průměrný věk ‚jen‘ 88 let. Jedna je úplně nevidomá, druhá má zbytky zraku,“ vypráví o nich lékař a ještě dodává, že obě obývají domov skoro stejně dlouho.
Informace o světě se kvůli očním vadám dozvídají dámy převážně z rádia, i proto jim udělá velkou radost, že hovoří s novinářem z Českého rozhlasu. „Já jsem Libuše a tohle je moje kamarádka Eva,“ představuje jedna z nich nadšeně sebe a svou spolubydlící. Testy už mají obě za sebou.
„Jaké to bylo? Nebolelo vás to?“ ptám se. První odpovídá opět Libuše, z obou seniorek je očividně průbojnější. „Pocitově to bylo úplně v pořádku, bylo to nádherné a nic nebolelo. Jenom mi normálně tady pan doktor strčil do nosu tu tyčku a to bylo všechno,“ vypráví nadšeně.
Jedno testování už přitom absolvovala v Motole. Na to ale nerada vzpomíná. „Nebylo to zdaleka tak příjemné. Tam mi to strčili skoro až dolů do pusy. Tekly mně slzy. Ne že bych to nevydržela, ale samy od sebe,“ stěžuje si.
A problém s odběry neměla ani paní Eva. „Jsem ráda, že jsem to absolvovala a že vím, na čem jsem. Vzorek nám brali jen z jedné nosní dírky,“ přiblížila s podobným zápalem jako její spolubydlící.
Před dalším testováním už tedy ani jedna z nich strach nemá. „Nebojím se vůbec. Teď už vím, co mě čeká. Hlavně aby to dopadlo jako dneska,“ doufá Eva a nadšeně dodává: „Ani jedna z nás nakažená není.“
Problémy jiných klientů
Z rozhovoru bylo zřejmé, že ani pro jednu z nich testování zatím žádný problém nepředstavuje. „Zvládají to dobře,“ říká lékař a opět několikrát zaklepe na dřevěný stůl. Problém podle něj může přijít ve chvíli, kdy se budou testy poněkolikáté opakovat. „Pro řadu klientů je to taková událost, o které se mluvilo už dlouho, a ptali se, pro nás až takovým legračním způsobem, kdy už to bude,“ shodují se zaměstnanci.
Horší to může být hlavně u starších klientů, kteří trpí například nějakým stupněm demence. Ti totiž nemusí vůbec chápat, proč jim vlastně někdo chce strkat tyčku do nosu. „Je to taková citlivá skupina na vysvětlení důvodů, proč by se měli nechat testovat,“ říká vrchní zdravotnice.
Takoví obyvatelé se podle ní obtížně vyrovnávají s jakoukoli nestandardní situací. Je potřeba jim v klidu vysvětlit, že je všechno v pořádku a nic jim nehrozí. „Pokud by se někdo vyloženě fyzicky bránil, tak bychom ho samozřejmě netestovali,“ tvrdí lékař Cikhart a s úlevou dodává, že k ničemu takovému zatím nedošlo. Otestovaní jsou zatím všichni, i když u části klientů to zabralo o něco více času.
„Je to o tom, jak máme klienty načtené a jak k nim přistupujeme individuálně. Víme, jak k nim přistoupit a jak jim to vysvětlit. Řada lidí totiž tu informaci má, ale zapomenou ji, takže je potřeba jim to připomenout klidným hlasem. Nejde to dělat tak, že k nim přijdeme, vezmeme odběr a jdeme,“ vysvětluje zdravotnice Burianová.
Oba se přitom shodují, že je testování velice náročné i personálně. V Palatě naštěstí nejsou nakažení zaměstnanci, problematické to ale může být tam, kde část pracovníků chybí. Odběry totiž musí provádět zdravotníci. Třeba pro Cikharta a Burianovou je to práce skoro na celý týden, pokud k odběrům připočtou ještě papírování. „Nemůžeme na to stáhnout sestry z provozu, protože ty se starají o klienty. Tím, že lidé třeba u nás mají průměrný věk 88 let, tak se zdravotní sestry setkávají klidně s klienty, kterým je 95 a více let. To je třeba naše běžná klientela,“ popisuje Cikhart.
A dodává: „Nás dva to na několik dní vyblokuje a testujeme od rána do večera.“
Venku, přesto v izolaci
Výhoda smíchovského sociálního zařízení je v tom, že klienti nemusí být zavření na pokojích, můžou vyrazit do tříhektarového parku, který novorenesanční sídlo obklopuje. Přesto podle zdravotníků jejich odstřižení od rodin trvá příliš dlouho.
Někteří klienti nemůžou využít moderní technologie jako obyvatelé jiných zařízení. „Může je zneklidnit komunikace přes moderní technologie, protože nechápou, co se vlastně děje. Musíme to vždycky individuálně posoudit,“ vysvětluje psychoterapeut Cikhart s tím, že delší doba bez návštěv může být pro seniory problematická. Hlavně pro ty, kteří kvůli demenci často nechápou, co se kolem nich vlastně děje.
Za jedním takovým klientem každý týden v úterý ve dvě přicházely děti. I když má demenci a je časově dezorientovaný, tak intuitivně strádá, pokud jednou týdně nemá pravidelnou aktivitu. „Když nemůže přijít příbuzný, tak tam musí přijít někdo z nás a s tím klientem si povídat. To jsou třeba drobné aktivity, které ale náš tým zatěžují,“ říká lékař.
Přesto se ale zdravotníci shodují, že co se týče izolace, je v domově Palata situace lepší než během první vlny. Na jaře nebyly výjimkou případy, kdy příbuzní tajně přes plot předávali seniorům jídlo a další věci v igelitových taškách. To už se během podzimní vlny neděje. Možná si na to klienti zvykli, možná je to sychravým podzimním počasím.
Zatím tady všichni jakž takž situaci zvládají. Zdravotníci ale přiznávají, že v dalších týdnech a měsících by mohly přijít problémy právě kvůli tomu, že některým klientům se bude čím dál víc stýskat po rodinách. I na to už ale mají připravený plán. „Pro ty případy máme nachystanou místnost a museli bychom sem příbuzné pustit. Samozřejmě by museli dodržovat všechny přísné hygienické podmínky, ale jinak to postupem času asi nepůjde,“ uzavírá Cikhart.
