Vážení a milí spoluobčané,

začíná rok 2018. Letos oslavíme 100 leté výročí od vzniku samostatné Československé republiky, jejímž prvním prezidentem byl T. G. Masaryk. Stát a národ, který měl takového muže, má co říci sobě, má co říci dnešní době a má co říci světu.

I přes dva totalitní režimy máme u nás již 28 let demokracii. Naše země patří do té šťastné části světa, kde se lidem žije velmi dobře. Jsme svobodnou, prosperující a bezpečnou zemí. Nezaměstnanost je rekordně nízká, úroveň bezpečnosti jedna z nejvyšších na světě, hospodářský růst velmi slušný a zadlužení v porovnání s ostatními zeměmi relativně malé. Važme si toho, buďme za to vděčni a hlavně to nepovažujme za automatickou samozřejmost. Jak kdysi řekl hrdina československých legií v Rusku, plk. Švec: „Svobody zaslouží a bude svoboden ne ten, kdo ji dobyl, nýbrž kdo si ji dovede uhájit“. Za všechny dobré věci se musí bojovat. Věděli a uměli to naši předkové a musíme to vědět a umět i my.

Před 100 lety položili základ našeho státu legionáři na bojištích první světové války. Na jejich odkaz navázali stateční bojovníci proti nacismu na všech frontách druhé světové války. V jejich tradicích pak pokračovali odpůrci komunistické totality. Svoboda a bezpečí nepadají z nebe, vždy je třeba je chránit a bránit.

V řadě lidí dnes převládá pocit, že se v naší zemi necítí dobře, že zde nemají své místo a že naděje, které do nového života v nové společenské situaci tehdy vkládali, nebyly naplněny. Ač pro tyto stavy existují vnější příčiny, je nutno důvody těchto pocitů hledat i v každém z nás.

Chceme-li si svou prosperující a bezpečnou zemi v dnešních neklidných dobách uhájit a udržet, musíme se o to snažit všichni. Nedělme se neustále na různé tábory, ač často slyšíme a čteme, že se náš národ dělí na nějaké „my“ a na nějaké „oni“. To je pravdou pouze tehdy, když se dělíme na Pražany, Brňany či na Plzeňany, na fanoušky Sparty, Slavie, Liberce či Baníku, na milovníky masa či zeleniny. Nemůžeme ale pochybovat o tom, že jsme příslušníky jednoho národa žijícího v jednom státě. Ve státě s tisíciletou historií, v republice, která letos oslaví sto let. Nepochybujme o tom, že naši budoucnost tvoříme my všichni, každý jeden z nás. Nepovažujme ty, kteří mají odlišné postoje, než my sami, za nepřátele, hlupáky, namyšlené sobce, zločince či všehoschopné manipulátory. Názorové odlišnosti na každodenní správu země jsou zdravé. Protože pouze tehdy, když názory na řešení situace projdou diskusí, v jejímž rámci bude vybrán ten nejlepší, je demokracie skutečně funkční. Můžeme se lišit v pohledu na to, jak vysoké mají být daně, jak moc peněz se má přerozdělovat, kudy mají vést dálnice, či jak bychom měli zorganizovat náš systém zdravotnictví. Nikdy se ale nesmíme dopustit ohrožení demokratických základů našeho státu, naší svobody, bezpečnosti a zejména naší životaschopnosti jako národa a státu.

Každý z nás ví, co je dobré pro něj a pro jeho rodinu. Co člověk potřebuje pro to, aby dobře žil? Svobodu, aby se mohl sám zodpovědně rozhodovat. Dobrou práci, aby svou rodinu zajistil. Bezpečí, aby mohl v klidu pracovat. Dobré školství a zdravotnictví. A také dobrý sociální systém, který se postará o ty, kteří nemají tolik štěstí a potýkají se se zdravotním handicapem a prostě pracovat nemohou. Také oni mají právo důstojně žít. Náš stát je na tom stejně. Potřebuje pracovité a vzdělané občany, kterým není lhostejný vlastní osud. Hrdé občany, kteří znají nejen svá práva, ale také své povinnosti. Občany, kterým není jedno, co se kolem nich děje a kteří neváhají svému okolí věnovat svůj čas. Nic dobrého nepadá shůry, o všechno se musíme my sami zasloužit. Pamatujme na to každý den. Pokud se tak bude chovat každý jeden z nás, je to krok kupředu.

red Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít