Horáček: Mým největším soupeřem v prezidentské volbě jsem já sám. Šmejdům bych amnestii nedal
Český rozhlas oslovil s pěti anketními otázkami osobnosti, které se budou ucházet o úřad prezidenta. Pátým je podle abecedy textař a podnikatel Michal Horáček. Pro svou kandidaturu získal podporu více než 50 tisíc občanů. Prezidenta půjdou lidé volit 12. a 13. ledna, případné druhé kolo se bude konat za čtrnáct dnů.
Jak byste chtěl přispět ke stmelení společnosti?
Nemám takovou ambici, protože moje představa o dynamické společnosti je taková, že se přeme. Každý z nás má jiné zájmy, bydlí jinde, má jiné úzkosti a touhy.
Přeji si pouze to, aby z veřejné debaty nebyl nikdo vyčleňován třeba tím, že se na něj ukazuje prstem a říká se: 'To je sluníčkář, xenofob, pražská kavárna, vidlák nebo buran.' Ne, to je úplně mimo. Přeji si, abychom se přeli, ale aby ten spor byl plodný. Nejsem žádný sjednocovatel ani smiřovatel za každou cenu. Jsem příznivcem normální debaty.
Jste pro uspořádání referenda o vystoupení z Evropské unie?
Rozhodně nejsem. Jsem nicméně příznivcem obecného referenda, které naše Ústava předpokládá. Ve svém článku číslo dvě říká, že lid vykonává svou moc prostřednictvím volených zástupců nebo přímo. Není tam řečeno jak, ale místo pro referendum tam je. A je tady mnoho otázek, které bychom si spolu mohli vyjasňovat prostřednictvím obecného referenda. Uvedu příklad – mnoho lidí mi říká, že je trápí třeba změna letního a zimního času.
Obecné referendum se ale nemůže týkat zásadních otázek podle Listiny základních práv a svobod, například lidských práv a také mezinárodních smluv, mezi které patří i naše členství v Evropské unii. Pokud bychom se na tohle chtěli ptát, tak je potřeba znovu uskutečnit ústavní referendum, jako bylo to, díky němuž jsme do Evropské unie vstoupili.
Uděloval byste milosti?
Rozhodně ano, protože je to nástroj, který je velmi dobrý. Týká se to individuálních lidských osudů, které se holt vždycky nevejdou do řeči paragrafů.
Něco jiného je ovšem amnestie, kterou řeší jiný článek naší ústavy. Amnestie musí být spolupodepsána předsedou vlády. A tady myslím, že jsme si už svoje zakusili s Klausovou a Nečasovou amnestií, která podryla důvěru spousty lidí v to, že žijeme v právním státě a že pro každého z nás platí férová pravidla. Jinými slovy šmejdům bych amnestii nedal.
Koho považujete za největšího soupeře v prezidentské volbě?
To už jsem si dávno ujasnil, jsem to já sám. Každý z nás je člověk a každý jsme plný různých slabin, různých nálad. Hodně mluvím na různá témata a ne vždy můžu být sám se sebou spokojený, takže mým největším soupeřem jsem já sám.
Pokud byste se do druhého kola nedostal, koho z dalších kandidátů byste podpořil?
Záleží na tom, jak to druhé kolo bude vypadat. Kdyby do něj postoupil současný prezident Miloš Zeman, podpořím každého kandidáta, který se s ním z rozhodnutí lidí do druhého kola dostane. Mnohokrát jsem to deklaroval a znovu to rád opakuji, rozhodně trvám na tom, že takového kandidáta podpořím.
Nicméně proč by se měl Miloš Zeman dostat do druhého kola? Je to otevřená hra. Předpokládám, že to pro něj nebude tak snadné, jak si všichni novináři představují.
Další díl nového seriálu s otázkami pro prezidentské kandidáty si můžete přečíst na serveru iROZHLAS.cz v pondělí, kdy bude odpovídat zbrojař Jiří Hynek. Odpovědi uchazečů o Pražský hrad i jejich profily vysílá také Radiožurnál. Kandidáty představujeme podle abecedy.
Profil: kdo je Michal Horáček?
Michal Horáček toužil být od mládí spisovatelem. V sedmdesátých letech začal studovat žurnalistiku na Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy v Praze. Pak ale bez povolení komunistického režimu vycestoval z Československa do Spojených států.
„Byl jsem jediný, kdo nebyl v socialistickém svazu mládeže. Potřeboval jsem ale razítko a oni mi ho odmítli dát. Tak jsem vzal dědečkovo razítko, byl entomologem, fouknul jsem to tam a estébáci mě pustili," zavzpomínal pro Český rozhlas, jak se mu za normalizace podařilo vyjet za oceán.
Kdo je kandidát na prezidenta Michal Hilšer? Profil připravila redaktorka Evelyna Kulíšková
Po návratu domů ho čekal trest. „Už na mě čekali v Ruzyni, zatkli mě a vyhodili ze školy," doplňuje Horáček.
Než se opět dostal k psaní, devět let se živil manuální prací. Do politiky vstoupil v roce 1989. S Michaelem Kocábem založil iniciativu Most, která přiměla představitele komunistického režimu k dialogu s disentem.
Pak ho zlákala životní vášeň, svět koňských dostihů. A založil sázkovou kancelář Fortuna, svůj podíl ale později prodal.
Do povědomí lidí se ale zapsal především jako textař. V polovině osmdesátých let se profesně setkal s hudebníkem Petrem Hapkou a spolupráce jim vydržela tři dekády. „Je pro mě pěkné, že ať přijedu kamkoliv, nemusím říkat, kdo jsem. Často řeknu Horáček a lidé řeknou: Jo, Hapka - Horáček," přibližuje textař.
O post prezidenta republiky se utká devět kandidátů. Nejvíc chyb v petici měl Zeman
Číst článek
Postupně se začal Horáček znovu pohybovat v politice. A když se podílel na loňské alternativní oslavě 28. října na pražském Staroměstském náměstí po kauze kolem ocenění Jiřího Bradyho, už se o něm řadu měsíců mluvilo jako o možném kandidátovi na příštího prezidenta.
Pohnutky k veřejnému angažmá má podle svých slov podobné jako při sametové revoluci. „Tehdy jsem viděl příležitost vymanit se z východního vlivu. Teď je ta situace podobná," popisuje.
Horáčkovým prastrýcem byl držitel Nobelovy ceny za chemii Jaroslav Heyrovský. Je mu 65 let, je podruhé ženatý a má tři děti. Kandiduje s podporou hlasů občanů, sesbíral celkem 86 940 podpisů lidí.
Otázky pro prezidentské kandidáty
