Podle našich informací je vaše centrum jediné, které disponuje antiséry. Znamená to, že jakýkoliv člověk uštknutý hadem je převezen k vám?
Pokud mluvíme o exotických jedovatých hadech, tak v podstatě ano. V případě, že postižený navštíví nějaké zdravotnické zařízení nebo si zavolá sanitu, tak toto zařízení kontaktuje většinou Toxikologické informační středisko Kliniky nemocí z povolání nebo přímo nás jako Toxinologické centrum Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny a my doporučíme další postup v místním zdravotnickém zařízení, to znamená vyšetření toho pacienta.

A pokud se potvrdí intoxikace, protože ne každé uštknutí znamená celkovou intoxikaci, tak pacienta hospitalizujeme, nabídneme zdravotnickému zařízení hospitalizaci a finální léčbu pacienta. Ale léčba se netýká pouze antisér, ale týká se i zkušeností s léčbou, protože antisérum jako takové je jenom součástí léčby. Není to všeřešitelná záležitost.

Co jsou to antiséra a jak se vyrábějí? Případně odkud se dovážejí?
Antiséra na tyto typy jedů jsou produktem imunity některých zvířat. Imunizují se koně a ovce v tomto případě, kteří jsou schopní produkovat imunitu proti těmto jedům. Takže ti se naočkují těmito jedy a poté se jim odebere krev a z té se vyrábí antisérum s obsahem protilátek.

Máte k dispozici, řekněme, všechna běžná antiséra, nebo se některá dovážejí?
Máme pouze část antisér a další jsme schopni urgentně během několika hodin dovézt z Evropy, nejčastěji kontaktujeme a spolupracujeme s mnichovským centrem, ale dováželi jsme i ze Švýcarska a z Velké Británie.

A o kolika antisérech tu mluvíme? Jsou jich desítky, stovky nebo jednotky?
Ta stěžejní jsou jednotlivá antiséra, v podstatě lze vyjít s nějakými sedmi osmi antiséry. Jinak jich existuje samozřejmě po světě daleko větší množství.

200 případů za 30 let

Hadů je na světě opravdu hodně. Tak jestli tomu dobře rozumím, tak jedno antisérum může působit na několik druhů jedů?
Většina těch antisér je polyvalentní podle výskytu hadů na určitém území. Příklad jsou antiséra pro subsaharskou Afriku, Indii, Střední východ, Severní Ameriku a podobně. Ta se dělají tak, že se to zvíře imunizuje směsí jedů všech hadů, kteří se tam vyskytují. Takže většina těch antisér je polyvalentních, ale existují i monovalentní antiséra proti jednotlivým hadům.

Jak se postupuje ve chvíli, kdy antisérum neexistuje nebo není k dispozici?
Co se týče antisér, tak část tedy máme k dispozici a, jak jsem řekl, část dovážíme. A pokud neexistuje vůbec, a takoví hadi jsou, buď vzácnější, anebo ti, kde se nepředpokládá tak závažná toxicita, nicméně může tam vzniknout, tak tam je potřeba postupovat symptomaticky, to znamená snaha léčit pacienta bez séra, to znamená odstranit, nějakým způsobem nahradit nebo podpořit funkci toho kterého orgánu nebo systému, který je zasažen.

Kolik hadích uštknutí ročně ve vašem toxinologickém centru řešíte? A s jakou úspěšností?
Ročně je to několik uštknutí, ale ono se to mění rok od roku. Za 30 let existence toxinologického centra jsme řešili zhruba kolem asi 200 případů a zatím tedy s nulovou úmrtností.

Jak by měl reagovat laik, pokud dojde k uštknutí - co dělat a co nedělat?
Chovatelé to většinou vědí a v současné době se většina uštknutých prezentuje právě z chovatelů, kteří jsou poloprofesionální nebo i profesionální. Takže oni vědí. S ranou se nemanipuluje, nerozřezává, nevypaluje, nepodvazuje, jak se to dřív dělalo, až tedy na výjimky, ale o těch raději nebudu mluvit, jsou to jednotlivé výjimky.

Takže prostě zavolat záchranku?
Zavolat záchranku nebo v některých případech, když ví ten chovatel, že tam není nebezpečí z prodlení, může navštívit sám zdravotnické zařízení.

Věra Štechrová, pj Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít