Individuální pach se nikdy nemění, říká Lubomír Satora, který pátrá po pohřešovaných lidech
Na začátku nebylo slovo, ale pes. Alespoň v případě Lubomíra Satory. Muž, který kdysi podnikal v zemědělství, dnes cvičí pátrací psy, kteří pomáhají hledat pohřešované. „Z malého koníčku se stal velký kůň,“ usmívá se Lubomír Satora v rozhovoru s Lucií Výbornou.
Takzvanému mantrailingu se věnuje už dlouhých 12 let. „Většinou hledáme seniory s duševní poruchou nebo lidi se sebepoškozujícími úmysly,“ shrnuje.
Jeho mantrailingový tým je specifickou organizaci. Nejde o policii, nejde o hasiče – a zatímco policie k hledání pohřešovaných využívá takzvaný tracking, Lubomír Satora sází na metodu mantrailingu.
„Každý živý organismus pro psa voní. Všechny pachy jdou změnit, jedna složka se ale nikdy nemění: individuální pach. Ten vzniká bakteriálním rozkladem konkrétní organické hmoty,“ popisuje s tím, že pro psa je individuální pach stejně jednoznačným identifikátorem, jako je pro lidi třeba analýza DNA.
Policejní pes to má těžší
A tady se dostáváme k hlavnímu rozdílu mezi běžným policejním psem a mezi psem z mantrailingového týmu. „Policejní pes má ohromné množství jiných povinností, které musí plnit. Mají velmi složitý výcvik: musí chodit po přesné trase, kudy osoba šla, pokud odhodila nějaký předmět, musí ho najít a podobně,“ vypočítává Lubomír Satora.
Mantrailingová metoda je jednodušší. „U psa pouze rozvíjíme přirozenou schopnost sledování individuálního pachu,“ shrnuje.
