Po celém Česku se lidé můžou podívat do center, která pomáhají hendikepovaným
Stovky postižených dětí stále vyrůstají v ústavech. Přitom by jim daleko víc prospěla rodina. V České republice funguje zhruba čtyřicítka pracovišť pro ranou péči, která nabízejí pomoc právě rodinám s hendikepovanými dětmi. Na jejich služby teď upozorňuje šestý ročník osvětové kampaně Týden rané péče, kterou pořádá Společnost pro ranou péči.
Marta Bedlánová, odborná poradkyně ze Společnosti pro ranou péči, ukazuje na pomůcky pro nevidomé děti.
Hračky jsou upravené tak, aby děti hmatem nebo sluchem dokázaly rozluštit například princip domina nebo pexesa. V knížkách děti přejíždějí prsty přes plastické obrázky, které jsou ze speciálních látek a materiálů. A napodobují tak opravdovou zvířecí srst.
„To je přiřazování stejných předmětů k sobě. Jsou výrazné – tady je lžička, formička na vánoční cukroví, štětec,“ popisuje poradkyně.
Marta Bedlánová pracuje nejen s postiženými dětmi. Pomáhá také jejich rodičům, kteří se náhle dostali do těžké životní situace.
„Jezdím do rodiny, do které se narodila holčička těžce kombinovaně postižená. Snažíme se s ní pracovat hlavně na rozvoji zrakového vnímání. Vždycky se jim to snažím prakticky ukázat,“ vysvětluje Bedlánová.
Služby odborných poradců pro ranou péči, které jsou zdarma, využívají v Česku stovky rodin. O pomoc požádala i Kateřina Mužíková, které se narodil postižený chlapec:
„Po porodu přišli na to, že se mu neodsává mozkomíšní mok z mozku a dostal krvácení do mozku. Řekli mi, že bude na 90 procent ležák. Dneska to vypadá tak, že chlapeček chodí a myslí. Naše diagnóza je dětská mozková obrna.“
Odmalička s dítětem poctivě cvičila a věřila, že se jeho zdravotní stav zlepší. „Věděla jsem, že i kdyby na tom byl špatně, domu si ho vezmu. O dítě se musí postarat každý,“ dodává.
Střediska rodinám pomáhají po celé České republice.
„Společnost pro ranou péči poskytuje péči přibližně 400 rodinám. Když se na ranou péči podíváme komplexně v celé České republice od všech poskytovatelů, tak kapacita je dva tisíce rodin,“ popisuje Martina Dunděrová, ředitelka Společnosti pro ranou péči, která podporuje děti se zrakovým nebo i s kombinovaným postižením.
Rozhodující je, udržet postižené dítě co nejvíce v přirozeném prostředí. Přesto tisíce hendikepovaných stále zůstávají v ústavech.
„Institucionální péče tu má velikou tradici, a to jak z Rakouska-Uherska, tak pak posílenou kolektivní výchovou, která v České republice přetrvala až do změny režimu,“ říká odbornice na ranou péči Terezie Hradilková.
Zatímco v západní evropských zemích spíše vsadili na domácí prostředí, komunitní a terénní péči.
