Česko by mohlo odstoupit od dohod o zákazu kazetové munice a protipěchotních min. Co by to znamenalo?
Česko by mohlo odstoupit od úmluv zakazujících protipěchotní miny a kazetovou munici, jejichž součástí je už několik let. Připojilo by se tak k mimo jiné pobaltským zemím, jež už příslušný proces zahájily, ukrajinský parlament pak odchod z dohody schválil letos v červenci. Unijní státy argumentují především obavami z rizik spojených s Ruskem i faktem, že Moskva smlouvy nikdy nepodepsala a tím pádem také dané zbraně nikdy nepřestala používat.
Před odchodem z úmluvy o protipěchotních minách varovaly pobaltské státy, Polsko a Finsko některé lidskoprávní organizace včetně Human Rights Watch, podle nichž se díky závazkům z ní vyplývajících podařilo předejít ztrátě lidských životů, zdůrazňujíce fatální dopady na civilisty i po skončení válečných konfliktů.
Od daného kroku vedení zemí odrazuje také generální tajemník OSN António Guterres.
Ani jednu z dohod naopak nikdy neratifikovaly velmoci jako Spojené státy, Čína nebo Rusko, což právě v případě Ruska přispívá k nárůstu obav mezi jeho západními sousedy, a to hlavně těmi, již s ním či Běloruskem sdílí část svých hranic. I proto se, navzdory upozorněním, k vystoupení z dohod přiklání.
Co všechno tedy smlouvy ukládají a proč podobný krok zvažuje i česká vláda?
Závazky úmluv
Úmluvu o zákazu použití, skladování, výroby a převodu protipěchotních min a o jejich zničení neboli Ottawskou úmluvu Česko ratifikovalo v říjnu 1999, kromě něj tak učinilo dalších 164 států. Její vizí byla co největší možná eliminace daného typu munice.
‚Vojenské hrozby se výrazně zvýšily.‘ Polsko a Pobaltí zvažují zrušit zákaz protipěchotních min
Číst článek
Díky úmluvě se výrobu skutečně podařilo výrazně snížit a podle českého ministerstva zahraničí se považuje za „nejúspěšnější smlouvu v oblasti konvenčního odzbrojení“, uvádí resort na svém webu. Úmluvu o zákazu použití kazetové munice pak Česká republika ratifikovala v polovině roku 2011.
V době vzniku obou ujednání převládal u řady zemí názor, že vzhledem k déle trvajícímu období relativního klidu nebude užití podobných zbraní zapotřebí.
„Byla to jiná doba, období po skončení studené války, kdy to vypadalo, že ve světě nastává věčný mír,“ nastiňuje pro iROZHLAS.cz okolnosti, jež státy k podpisu dohod vedly, bezpečnostní analytik Milan Mikulecký.
„Minové operace jsou vysoce účinné a stejně letální jako jakákoli jiná zbraň. Problém, který s minami svět měl, spočíval v tom, že se nepoužívaly podle pravidel. Pokud někde bylo položeno minové pole, musel o tom podle mezinárodních úmluv být uskutečněn záznam, aby jej v případě ukončení nepřátelství bylo možné deaktivovat,“ uvedl Mikulecký.
„Zejména v Africe se miny používaly v rozporu s danými pravidly a docházelo ke skutečně vysokému počtu úmrtí nezúčastněných, zejména civilistů. Proto k nim vznikl takový odpor,“ doplňuje odborník.
Jak zbraně fungují
Protipěchotní mina se za účelem menší šance na odhalení instaluje pod zem a exploduje ve chvíli, kdy ve své blízkosti zachytí pohyb. Našlápnutí na ni pro dotyčného zpravidla nemá být smrtelné, nýbrž mu způsobit tak závažná zranění, nejčastěji v oblasti dolních končetin, aby to představovalo výraznou zátěž pro ostatní spolubojovníky.
V Sumské oblasti nepřežili výbuch miny dva muži. Za poslední den bylo zraněno 16 civilistů
Číst článek
„To je smyslem jakéhokoli způsobu válčení, kdy máte možnost ovlivnit, kam protivníka zasáhnout. I pokud budete střílet z útočné pušky a trefíte jej do břicha, je lepší, když okamžitě nezemře a vyčerpá kapacitu minimálně dalších čtyř spolubojovníků, kteří jej musí ošetřovat evakuovat a tak dále,“ popisuje Mikulecký.
Kvůli hromadnému umisťování a vytváření minových polí jsou daná výbušná zařízení i po konci bojů často zmíněnou hrozbu po civilní obyvatele, především z řad dětí nebo zemědělců, neboť mohou vůči pohybu zůstávat citlivé i po několika letech. To samé pak platí pro nevybuchlé systémy kazetové munice.
Tou se podle definice lidskoprávní organizace Amnesty International označuje „malá submunice, která je vypouštěna a rozptylována raketami, dělostřelectvem nebo pomocí kontejnerů shazovaných ze vzduchu. Následně dochází k rozptýlení submunice na velké ploše, která může dosahovat až rozměrů fotbalového hřiště“.
Proč chce Česko odstoupit
Upuštění od obou dohod naznačil premiér Petr Fiala (ODS, kandiduje za koalici Spolu) a vládní poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar, podle něhož v tom v souvislosti s obranou před ruskými hrozbami hrají roli zásadní změny v bezpečnostní situaci v Evropě i ve světě, a podle Fialy jsou úmluvy „přežité“, jak upozornil Deník N.
„Česko je součástí NATO. Pokud bychom se zapojili do nějaké kolektivní obrany v rámci Aliance, budeme se bránit. A minové operace jsou zásadním a v podstatě nejúčinnějším prostředkem, jak protivníkovi ve vedení útočných operací zamezit,“ vysvětluje Mikulecký.
Ustoupení od dohody tak ze svého pohledu vidí jako potřebné. „Je třeba miny opět zavést do výzbroje tak, abychom mohli podpořit naše spojence na východním křídle, respektive jakémkoli křídle NATO, kde by někdo byl napaden,“ říká a zmiňuje pobaltské státy či Finsko.
„A pokud je budeme dodávat do civilizovaných států jako je třeba Ukrajina, tak asi také dobře. Určitě si Česká republika pohlídá, aby je neposkytovala rizikovým zemím, kde by k jejich používání mohlo docházet v rozporu s pravidly a ohrožovalo to civilisty,“ dodává analytik.
Na koho bychom navázali
Pokud by Česko krok nakonec odsouhlasilo, připojilo by se ke skupině několika dalších evropských zemí. V souvislosti s agresí na Ukrajině a obavami z dalších hrozeb ze strany Kremlu tak již totiž činí Finsko, Polsko a pobaltské státy, jež rizika spojená s východním sousedem v rámci svých obranných a bezpečnostních strategií řeší dlouhodobě.
Ukrajina může začít používat protipěchotní miny. Kyjev odstoupil od takzvané Ottawské úmluvy
Číst článek
„Musíme se připravit, že Rusko bude nadále představovat hrozbu pro region bez ohledu na to, jak se vyvinou nepřátelské akce na Ukrajině. Odstoupení od Ottawské úmluvy má potenciál zajistit výrobu protipěchotních min,“ uvedl například lotyšský ministr obrany Andris Sprúds s tím, že země ale i nadále budou respektovat mezinárodní normy.
Podle finského prezidenta Alexandera Stubba pak jeho země vedle sebe má „agresivní, imperialistický stát jménem Rusko“. Státník spolu s tím zároveň připomněl, že Moskva Ottawskou úmluvu nikdy nepodepsala a „miny sama bezohledně používá“.
Vystoupení z dohody o zákazu protipěchotních min pak v letošním červenci schválil také parlament napadené Ukrajiny. Prezident Volodymyr Zelenskyj k rozhodnutí uvedl, že pozemní miny nemůže pro obranné účely nic nahradit a Rusko je v bojích vedle řady dalších zbraní používá „s maximálním dávkou cynismu“.
Moskva na daný typ výbušnin sází od počátku plnohodnotné invaze, v důsledku čehož je Ukrajina považována za jednu z nejvíce zaminovaných zemí na světě.
