Arenberger ven, Vojtěch zpět do hry. O politicky riskantním kroku premiéra s komentátorem Hartmanem

Ministr zdravotnictví Petr Arenberger (za ANO) rezignoval po sedmi týdnech ve funkci. Je to překvapivé?
Překvapivé to není. Spíše se čekalo na to, jakou formou k tomu dojde a kdy k tomu dojde – zda tedy ministr sám usoudí, že bude lepší, aby rezignoval, nebo zda se nechá odvolat. Protože když se podíváme na jeho předchůdce, tak Adam Vojtěch i Roman Prymula sami dobrovolně rezignovali a Jan Blatný (všichni za ANO) se nechal odvolat. Takže Petr Arenberger nakonec si tu situaci vyhodnotil takovým způsobem, že se přiřadil po bok pana Prymuly a pana Vojtěcha a raději sám rezignoval, protože si myslím, že setrvání ve funkci ministra zdravotnictví pro něj bylo dlouhodobě neudržitelné a že by stejně musel skončit. Takže dostal podle mého názoru od premiéra příležitost zvolit si cestu svého konce a on si vybral tuto, kterou ještě podpořil svým tiskovým brífinkem, kde se snažil svůj odchod vysvětlit tím, že je de facto obětí určité kampaně novinářů.

Což není opět překvapení, protože mnozí ministři takto zdůvodňovali svůj odchod, že za to nemohou oni, jejich problémy, ale média, která na ně upozorňovala a která jim nedala – když to zjednoduším – pokoj do té doby, dokud se buďto nevysvětlilo, jak to bylo, a nebo ten člověk v politice neskončil.

Pojďme to možná znít od začátku a připomeňme, co Petra Arenbergera do pozice ministra zdravotnictví před těmi sedmi týdny přivedlo, s čím ho premiér a předseda ANO Andrej Babiš na ministerstvo přiváděl?
Přiváděl jako nástupce Jana Blatného, o kterém tvrdil, že pod ním resort dobře nefungoval. Že pan ministr Blatný nebyl schopen komunikovat náležitě s veřejností, nebyl schopen náležitě komunikovat i uvnitř vlády.

Od pana Arenbergera si sliboval, že právě v této oblasti se situace výrazně zlepší.

Že se dále bude dařit dostávat pod kontrolu šíření koronavirové nákazy, že se bude dařit rozvíjet očkování, že se bude dařit dostávat do země čím dále tím více vakcín, že se bude dařit usnadňovat lékařům péči o pacienty tím, že bude tlak na povolování různých léčebných přípravků. A v neposlední řadě, když pan Arenberger nastupoval, tak se hodně o něm hovořilo v souvislosti s jednou vakcínou, a to vakcínou Sputnik V.

Co se tedy potom ministru Arenbergerovi reálně, co se týče pandemie, povedlo? On během tiskové konference při své rezignaci vyjmenovával věci, které podle něj se zdařily. Dá se říci, že za ním stojí zvládnutá pandemie?
Takto se to úplně říci nedá, protože pandemie měla určitý vývoj. A některá opatření, která přispěla k tomu, že se dostala pod kontrolu, byla přijímána před nástupem pana Arenbergera. Pan Arenberger byl ve funkci relativně krátkou dobu, takže je sporné, nakolik přispěl, nebo nepřispěl k tomu, že se čím dál tím více očkuje v této zemi.

Byly zde různé spory o to, proč například praktici nemají dostatek vakcín, aby mohli očkovat pacienty z rizikových vyšších věkových skupin, kteří na to stále čekali apod. Pan Arenberger se také snažil určitým způsobem brzdit to rozvolňování, aby nebylo tak překotné. Ale je otázka, zda by tomu tlaku odolal, pokud by se proti jeho názoru postavil premiér, což se nestalo a v minulosti tomu tak bylo. Možná, že právě premiér se poučil z loňského léta a z těch chyb a snažil se přece jen více naslouchat názorům ministerstva zdravotnictví a odborných skupin, než pochopitelnému tlaku jiných ministrů ve vládě, kteří se zase snažili hájit své rezorty z hlediska například ekonomického dopadu omezení života atd. Takže je velmi sporné hovořit o tom, co se panu Arenbergerovi podařilo, protože to je proces dlouhodobý, nelze ho měřit od jeho nástupu do funkce až do dnešních dnů. Tam došlo k určitému navázání na některé kroky. No a když se právě hovoří o té pandemii, tak například pan ministr Arenberger se zasadil o to, že už ministerstvu zdravotnictví neradí mezioborová skupina odborníků (MeSES), kteří dodávali různá doporučení. Pan ministr Arenberger tvrdil, že tedy ministerstvo zdravotnictví už si s tou situací poradí samo.

Jak jste zmiňoval, Petr Arenberger líčí svůj odchod jako výsledek nějakého ‚honu na čarodějnice‘, jako výsledek toho, že média upozorňovala na pochybení, kterých se ministr měl dopustit. O jaké přesně problémy šlo? Jak velký otazník to na fungování Petra Arenbergera vrhlo?
Já bych řekl, že to poněkud laciné vysvětlení. Pokud tedy je člověk pokládán za schopného komunikátora, tak by měl hodnověrněji vysvětlit, proč například v majetkovém přiznání chyběla velká část majetku. Chápu, že když člověk vlastní rozsáhlý majetek, na tom není nic špatného, naopak to může být ukázka toho, že jde o schopného člověka, pokud ho nabyl legálním způsobem a pokud dodržel všechny zákony a předpisy.

Ale když se vám to majetkové přiznání liší od reality v řádu desítek, možná i stovek různých nemovitostí, polností, tak přece to lze těžko vnímat jako nějaké drobné opomenutí, že se něco někde nepropsalo, jak tvrdil. Nelze to svádět na neschopnost nebo na nějaké chyby účetních, daňových poradců, právníků. Tam je potřeba se ptát, proč k tomu došlo a zda tam nebyl nějaký záměr.

To samé když hovořil o tom, proč nepřiznal desítky milionů z klinických studií, tak tam se zapletl do různých nepravd a je tedy na pováženou, že člověk, který je členem vlády, tak takovýmto způsobem přistupuje ke svým příjmům, ke svému majetku. On tvrdil, že klinické studie byly velmi nákladné, že by se například nemocnici nevyplatily a podobně. Lidé, kteří vědí, jak klinické studie fungují, naopak tvrdí, že je to velmi výhodný byznys, ve kterém drtivá většina těch nákladů je hrazena firmami, které si klinické studie zadávají a že na tom se dá velmi dobře vydělat. Takže i v tomto světle pak se člověk může oprávněně ptát, zda je pravda další tvrzení pana Arenbergera, že všechna daňová přiznání jsou v naprostém pořádku. Možná, že o tom by mohla adekvátně vypovědět až pouze kontrola příslušných finančních úřadů, zda nějakým příjmy zatajil, nezatajil, jak to bylo a jak vykazoval tedy náklady, když náklady na studie byly zanedbatelné.

Na tyto otázky poprvé upozornil server Seznam Zprávy, my jsme tady ve Vinohradské 12 s autory reportáže také mluvili – je to už několik týdnů, dá se říct, že zřejmě nějaké vyústění přišlo dnes. Proč to trvalo tak dlouho?
Já si myslím, že Andrej Babiš si vyhodnocoval, nakolik je setrvání pana Arenbergera ve funkci přínosné a nakolik ho může poškozovat. Byl si vědom toho, že pokud pan Arenberger skončí, bude muset nalézt nějakého nástupce. A bylo zřejmé, že toho nástupce bude hledat velmi těžko, protože, jak se ukazuje – je to funkce velmi nevděčná. A ukazovalo se to i v minulosti, kdy ještě Česká republika nečelila problémům s koronavirovou pandemií. Ministři zdravotnictví i v minulosti se velmi často střídali, protože tam naráželi na mnohé protichůdné zájmy a ty bylo velmi těžké sladit. Tak se dost často stávalo, že končili předčasně v té funkci. Takže si myslím, že to mělo určitý vývoj a že to došlo do bodu, kdy bylo zřejmé, že problémy Arenberger nemůže vysvětlit natolik uspokojivě, aby se nestal dále terčem určitých dotazů, aby pozornost na ministra zdravotnictví se nesoustředila především na jeho problémy, ale na to, co dělá v tom resortu.

Andrej Babiš si tu situaci vyhodnotil tak, že už nastala doba, kdy je potřeba ministra Arenbergera zbavit.

Ostatně v minulosti, když potřebu cítil, tak neměl problém – a netýká se to jen ministerstvo zdravotnictví, že vždy, když bylo potřeba nalézt nějakého buďto obětního beránka, nebo někdo měl skutečně problémy, které neúměrně zatěžovaly pověst vlády – tak neměl problém se s tím člověkem rozloučit.

Není to překvapivé, že si tým premiéra Babiše nezjistil lépe věci hned od počátku? Proč si neprověřil majetkové poměry ministra Arenbergera před jeho jmenováním?
Možná spoléhal na to, že když je v čele Vinohradské nemocnice, tak že je to člověk, který ví, jak má přistupovat k takovým povinnostem a že tam nebude nějaký zásadní problém. Možná to podcenili, těžko říct. Ale spíš je s podivem, proč pan Arenberger se takovým způsobem choval, proč za těchto okolností byl vůbec ochoten vstoupit do vlády, kdy si musel být vědom toho, že skutečně o jeho osobu se začnou média daleko více zajímat, než se zajímala v době, kdy byl ředitelem nemocnice – byť byl jediným ředitelem takovýchto velkých nemocnic, který byl bez bezpečnostní prověrky.

Vy už jste zmiňoval, že premiér Andrej Babiš ohlásil, že na post ministra zdravotnictví se vrátí bývalý ministr ANO Adam Vojtěch, kterého premiér odvolal loni na podzim. Jak rozumět tomu kroku, jak si ho vysvětlujete?
Vysvětlit se to dá jediným způsobem, a to tím, že Andrej Babiš nyní nenašel takového kandidáta, který by mu vyhovoval, který by s blížícími se volbami byl schopen s ním souznít, který by mu v různých věcech neodporoval, což se mu stalo například v případě pana Blatného. S Adamem Vojtěchem si v minulosti tu spolupráci už vyzkoušel. A vyzkoušel si ji skutečně v tom módu, že Adam Vojtěch naslouchal odborníkům, měl určité představy, určité názory. Odborníci to oceňovali a když ho měli hodnotit, tak říkali, že jeho slabinou bylo to, že některé ty názory nebyl schopen obhájit v politice. Ale ministr je funkce politická hnutí. Byť například Andrej Babiš hovoří o tom, že to musí být schopný manažer, tak by to měl být především politik. Měl by to být politik takového rázu, který umí obhajovat názory odborníků, o kterých je přesvědčen, že jsou správné, že prospějí tomu danému rezortu, že prospějí veřejnosti. To Adam Vojtěch opakovaně nezvládal. A pokud tedy někdo hovoří o tom, že to byla jeho drobná chyba, tak to byla chyba zásadní. Protože skutečně ministr musí být natolik výrazná osobnost, že dokáže získat pro svoje názory podporu v politickém prostředí, nejen ve vládě, ale třeba i v parlamentu.

Když ministr Vojtěch odcházel z postu, když ho premiér Babiš odvolával, tak mluvil jednak o tom, že Adam Vojtěch je prý příliš upřímný a čestný na politiku, ale zároveň tedy později i v dalších měsících se mluvilo o tom, že ministr Vojtěch tu první vlnu pandemie nezvládl a že nezvládl přípravu na druhou vlnu. Kdybychom se na to měli dívat z toho pohledu, jakým způsobem si poradil s tou situací, tak s jakým kreditem se tedy do té funkce vrací, co se pandemie týče?
Problém té první vlny byl v tom, že na ni nebyl připraven nikdo, že si to nedovedl nikdo představit. Nejen v České republice, ale ukázalo se to i v Evropě, v dalších zemích, že byli politici, ale i odborníci zaskočeni tím, co se dělo. Takže Adam Vojtěch nebyl úplnou výjimkou. On pochopitelně na začátku to nebezpečí dá se říci, zlehčoval. Česká republika měla problém s dostatkem ochranných pomůcek, s tím, jak postupovat dál. Ukázalo se, že například ministerstvo zdravotnictví nebylo na takové věci připraveno, nefungovalo tak, jak mělo. S odstupem doby se pochopitelně řeší i problémy v tom, zda při například nákupu ochranných pomůcek a tak dále proběhlo všechno v pořádku, zda nedošlo k porušení zákonů. To prověřují orgány činné v trestním řízení. S touto érou je Adam Vojtěch spjat.

S oceněním druhé vlny – tam na něm leží skutečně politická zodpovědnost v tom slova smyslu, že on měl nějaká doporučení odborníků, chtěl, aby se nerozvolňovalo takovým tempem, jak se nakonec rozvolnilo. Chtěl například také to, aby se nosily roušky v určitých prostorech, ve školách. V době, kdy panovala taková euforická nálada z toho, že pandemie je za námi a že se vracíme do normálního života, tak Andrej Babiš, protože se blížily podzimní krajské a senátní volby, tak těmto názorům naslouchal a řekl, že ty představy ministra jsou nesmyslné a že to bude jinak. Adam Vojtěch tomu nedokázal oponovat. Později, když se ta situace zhoršovala, tak bylo zřejmé, že vzhledem k tomu, že Andrej Babiš potřebuje nějakého viníka, na kterého by se mohlo ukázat prstem právě i z důvodu toho, že se blížily zmiňované volby, tak Adam Vojtěch rezignoval a rozešel se s Andrejem Babišem alespoň po této formální stránce, byť rozhodně ne ve zlém.

V těch následujících reakcích Adam Vojtěch dával si velký pozor na to, aby nějak výrazně Andreje Babiše nekritizoval.

Andrej Babiš, aby nepotvrdil to, že si vybral špatného ministra a i možná z důvodu toho, že potřeboval zkrátka hromosvod, pak o něm mluvil, že byl kvalitní ministr zdravotnictví.

Ale pokud by byl tak kvalitní, tak pak je otázka, proč i pod tlakem Andreje Babiše musel skončit.

Není to vzhledem k tomu všemu, co jste teď říkal, ze strany premiéra Andreje Babiše politicky riskantní krok, když teď povolává zpět do funkce člověka, o kterého se předtím tolikrát opřel? Není to krok, který je odsouzen pár měsíců před volbami k politickému neúspěchu?
To se právě uvidí, jakým způsobem se bude dál vyvíjet koronavirová pandemie. Zda ta čísla se budou lepšit, zda to rozvolnění života nepřinese návrat nějaké další vlny, nakolik se podaří proočkovat obyvatelstvo a tak dále. Protože případné dopady, jak už jsme si ověřili i z loňského roku, se začnou projevovat na podzim. V říjnu budou sněmovní volby. Pokud přispěje to, že už přece jen určitá část populace si tím onemocněním prošla, další část je očkována a ta čísla nebudou hrozivá, tak Andrej Babiš zase tolik neriskuje. On neriskuje v tom slova smyslu, že si spolupráci s Adamem Vojtěchem vyzkoušel. Spoléhá na to, že on zvolí nějakou strategii, která by mu měla pomoci vrátit popularitu pro jeho osobu, pro hnutí ANO před těmi sněmovními volbami a má jistotu, že mu v tom Adam Vojtěch velmi pravděpodobně nebude bránit a nebude klást nějaké překážky, které by musel překonávat. Komunikace mezi nimi bude probíhat tak, jak si to Andrej Babiš představuje a jak si v minulosti vyzkoušel.

A dá se – a teď já rozumím tomu, že je to těžká kalkulace, protože jsme ještě měsíce před volbami – ale dá se odhadovat, jak výraznou roli sehraje pandemie vůbec v předvolebním nebo ve volebním rozhodování lidí? Jak velké téma to bude?
Podle mého názoru v tuto chvíli, když se podíváme na výsledky průzkumů veřejného mínění, tak právě nezvládnutá pandemie hraje důležitou roli v tom slova smyslu, že podpora hnutí ANO slábne.

A slábne i mezi seniory. Alespoň podle dostupných sociologických dat je zřejmé, že i to pevné voličské jádro – to znamená odhodlané volit hnutí ANO v tuto chvíli, bez ohledu na to, co se děje – tak se tenčí a osciluje někde kolem 15 procent, když bylo už nad dvaceti. To se dá vysvětlit především tím, jak Česká republika pandemii nezvládla a že i lidé, kteří byli loajální a chtěli volit hnutí ANO Andreje Babiše, si to už rozmýšlejí. Takže pokud Andrej Babiš se bude snažit trend zvrátit, tak k tomu potřebuje právě to, aby se situace vyvíjela daleko lépe, aby lidé měli pocit, že už jsou více ochráněni, více v bezpečí, než byli předtím. Andrej Babiš to pak potřebuje prodat tak, že to je zásluha jeho vlády. Pokud například si vyhodnotí, že pro něj bude prospěšné to také spojit s tím, že vyměnil ministra a instaloval tam Adama Vojtěcha, tak nepochybně i toto v předvolební kampani se bude snažit využít.

Takže je v zájmu premiéra Babiše najít si do pozice ministra zdravotnictví takového člověka, pod jehož vedením ta pandemie bude mít co nejméně ničivý efekt. Ale na druhou stranu, jak se ukázalo doteď, tak se mu to nedařilo, protože tu máme pátého ministra zdravotnictví během pandemické doby?
Jak už to ve světě marketingu chodí, tak pochopitelně premiér zdůrazňuje a bude zdůrazňovat, pokud tedy Adam Vojtěch skutečně bude jmenován, že to je čtvrtý ministr. Protože sice je pátý, ale je to tatáž osoba, která byla na začátku té řady. To si myslím, že určitě využije v tom svém marketingu, že nebylo pět ministrů, ale pouze čtyři.

Dá se říci, jaká to je zpráva ale pro občany České republiky, když je to tedy čtvrtý, co se týče jména, ale pátý ministr během jednoho roku?
Je to zpráva ta, že se nepodařilo premiérovi nalézt takového člověka, který by tu situaci zvládal takovým způsobem, že by nebylo potřeba ho vyměnit. Když si vezmeme osudy těch jednotlivých ministrů, tak o Adamu Vojtěchovi jsme mluvili. Pan Prymula má pověst – a asi oprávněnou – odborníka, vakcinologa, epidemiologa, ale tu pověst si kazil tím, že je to člověk, který dokáže, dá se říci, i na nejrůznější funkce se se dívat z obchodního hlediska, z toho, co by to mohlo přinést jemu v přítomnosti anebo i v budoucnosti z hlediska osobního prospěchu. Vaz mu definitivně zlomila schůzka, na kterou přišel v době těch tvrdých opatření, kdy lidé neměli chodit prakticky nikam, a on se nechal nachytat na schůzce v restauraci, která měla být zavřená. To byl důvod toho jeho pádu.

U Jana Blatného ten důvod byl ten, že nebyl ochoten vyjít vstříc některým požadavkům Andreje Babiše a také prezidenta republiky, ať už se to týkalo například právě v té vakcíny Sputnik V, ale týkalo se to také používání různých experimentálních léků, které Jan Blatný brzdil v tom slova smyslu, že hovořil o tom, že je nejprve potřeba je posoudit odbornou veřejností atd. Takže tam byl rozpor mezi ním a premiérem a také prezidentem tou hlavní příčinou odchodu.

V případě Petra Arenbergera zase ta příčina je jiná. To je podle mého názoru nejen to nezvládnuté majetkové přiznání, ale především ten konflikt zájmů, i když pan Arenberger ho nespatřuje v tom svém podnikání s nemocnicí, v jejímž čele byl, nic neetického. Veřejnost pochopitelně tyto různé důvody konců ministrů nijak příliš nerozlišuje a může si z toho udělat zkrátka ten obrázek, že Andrej Babiš sice vybírá do vedení jednotlivých resortů odborníky, ale ti odborníci asi nejsou tak skvělí odborníci, aby dokázali zvládnout vydržet ve funkci déle.

I když – u Adama Vojtěcha ten čas přece jen nebyl tak krátký, tam vydržel přes tisíc dnů, což v poměru s 38 dny Romana Prymuly, nebo 48 dny Petra Arenbergera je nebetyčný rozdíl.