Místo programu spíš politické emoce. S reportérkou o předvolební kampani Roberta Šlachty

Hnutí Přísaha se objevilo před několika měsíci. V posledních průzkumech už se začíná objevovat i v hledáčcích sociologů, jak se zdá, jeho preference stoupají. Je zatím pod hranicí volitelnosti do Sněmovny, ale přízeň potenciálních voličů, narůstá. Je to překvapení?
Myslím si, že to je velké překvapení. Můžeme to srovnat například s projekty, které měl v plánu – nebo již stavět – třeba Mikuláš Minář, který se pokusil přetavit ten svůj politický kredit z akcí Milion chvilek pro demokracii. On měl politický nebo aktivistický kredit, který souvisel s kritikou stávajících politických poměrů, měl zjevně peníze a zároveň i vynikající odborníky na politický marketing, ale vůbec se mu to nepodařilo odlepit ze země. Další příklad je Václav Klaus mladší, člověk, který vyrůstal v politice – a politika mu opravdu koluje v žilách – a nepochybuji o tom, že za sebou také měl zázemí, které mu mohlo pomoct odstartovat jeho politický projekt, ovšem také neuspěl. Fakt, že se Robert Šlachta se během pár měsíců dokázal podle průzkumů dostat na pozici, kdy má Sněmovnu na dostřel, je myslím veliké překvapení a vzbuzuje to samozřejmě spoustu otázek.

To, že Robert Šlachta plánoval politickou kariéru, se v politických, respektive ve veřejných debatních kruzích vědělo v momentě, kdy vydal svoji knihu – právě ta byla cestou do veřejného prostoru. Začal objíždět besedy, to každý pozorovatel politické scény zbystří, protože tam se velice dobře sbírá podpora, jak se ukázalo v mnoha příkladech předtím. Ale pak do toho přišel covid. Pamatuji si debatu s kolegyní v redakci, při níž jsme začaly pomalu plánovat volební zpravodajství, a musím říct, že jsme si říkaly: „Ten Šlachta, to asi nedopadne.“ Jeho nástup nás tedy překvapil. Myslely jsme si, že bude další „obětí“ covidu, což lze asi říct u projektu Mikuláše Mináře, nebo alespoň on to tak sám vysvětloval. Panu Šlachtovi se to podařilo odlepit od země i v nepříznivých podmínkách covidové krize a lockdownu. Takže i z tohoto praktického pohledu i vzhledem k tomu, že neměl ani tolik zázemí jako dva zmiňovaní politici před ním, opravdu překvapil.

Co všechno má Robert Šlachta, bývalý detektiv elitní jednotky, za sebou?
Nepochybně patří k základním stavebním kamenům porevolučních bezpečnostních složek. Je to člověk, který začínal od píky. Má ve svém životopise i zásahovku, věnoval se protidrogové problematice. Až vystoupal na jeden z nejsilovějších, nejvlivnějších postů šéfa protimafiánského útvaru, v němž nahradil Jana Kubiceho, jehož jméno v české politice v podstatě zlidovělo, následně se stal po mnoha peripetiích i ministrem vnitra. Právě Jana Kubiceho pan Šlachta na jeho postu v roce 2008 nahradil.

Nejvíce se samozřejmě proslavil – a odtud možná dodnes čerpá status celebrity – díky tomu, že vedl zásah na Úřadu vlády v době premiéra Petra Nečase. Ten zásah primárně cílil na paní Nagyovou, dnes paní Nečasovou, tehdejší šéfku Úřadu vlády a premiérovu pravou ruku. Šlo tam o dobře známé korupční kauzy. Takže to je Robert Šlachta.

Hnutí Roberta Šlachty stoupají preference, ale dá se popsat ústřední téma, se kterým do těch voleb vůbec jde, jaký je jeho program?
Vrací se k tématu korupce, na stránkách Přísahy moc programu není. Nechci se pana Šlachty a jeho hnutí dotknout, ale spíš to vidím jako takové politické emoce. Čas na spravedlnost, čas na odvahu. V době po covidové krizi, kdy Česká republika opravdu zažila velké těžkosti a ta situace se tu tragicky dotkla řady lidí, a dá se říct, že padla aureola premiéra Andreje Babiše jakožto skvělého manažera – jednoduše proto, že při pohledu na statistiky byla situace v Česku jedna z nejhorších. O navzdory tomu, že tady máme téma špatného fungování vlády v čase covidu, daří se Robertu Šlachtovi, zdá se, znovu na tématu korupce. To mi připadá fascinující. Zřejmě z toho plyne, že ekonomická frustrace nebo frustrace z transformace, je pořád převažující téma, a on ho oživuje. Teď třeba spustil petice pro prověření zakázek během covidu během nouzového stavu.

On neříká: „Vláda nebo Andrej Babiš způsobili, že se zdravotnictví dostalo do krize.“ Má jasné téma: „Tady se nakupovalo nějak podezřele, třeba roušky ze začátku pandemie.“ Jede znovu korupční linku, která zjevně v české společnosti stále velice silně rezonuje. Spíš bych čekala, že politické strany se budou proti premiérovi vymezovat a vyhledávat jeho slabé místo, tedy tvrzení, že je skvělý manažer v době, kdy tady umíralo tolik lidí na covid. Asi bych čekala, že to půjde tímto směrem, ale Robert Šlachta ukazuje, že je možná pořád nejjistější cesta do srdcí voličů a do Sněmovny vede přes korupční linku. Je zajímavé, že on se vůbec nevymezuje proti Andreji Babišovi. Vždy mluví o nějakém ministerstvu vnitra a nějakém ministerstvu zdravotnictví, kde se „páchaly“ ty zakázky, ale vůbec nevystupuje proti současnému premiérovi. Třeba v nějakém rozhovoru řekne, že ho zklamal. Ale Andrej Babiš v jeho kampani jako člověk, proti kterému se vymezuje, neexistuje, soudím tak alespoň podle toho, co je dohledatelné na sociálních sítích a na webových stránkách pana Šlachty.

Kdo další Robertu Šlachtovi v tom hnutí sekunduje, kým se obklopil, kdo jsou jeho nejbližší spolupracovníci?
V tuto chvíli je to taková „policajtská strana“, když to tak řeknu. Robert Šlachta se obklopil z velké části svými bývalými kolegy a podřízenými z policie. Má tam i odborníky na sociální politiku, ženy – to lze určitě pochválit – ale se specializují na měkká ženská témata jako sociální práce. V zásadě jsou to ale jeho opravdu blízcí spolupracovníci, kterým zjevně plně důvěřuje, což je vidět i na kampani. Člověk, který má podle vyjádření mluvčí Přísahy na starosti celý provoz kampaně – což je velice těžká, tvrdá věc – je člověk, který je údajně kamarádem z dětství jednoho z nejbližších spolupracovníků Roberta Šlachty, pana Sochra. Ta volba nepadla na někoho, kdo umí kampaň, ale na někoho, komu se důvěřuje, což je také zajímavé.

Vraťme se ke kampani. Podrobně ses zabývala tím, jak a s čí pomocí teď Robert Šlachta oslovuje potenciální voliče. Dá se s ohledem na zmiňované nejnovější průzkumy – byla to v úterý agentura MEDIAN, která dává hnutí už čtyři procenta preferencí – dá se říct, že ta politická kampaň tedy vychází?
Podle mne ano. Pro strany, které začínají od nuly, je zásadní dostat se co nejblíže k hranici pěti procent. Volič totiž samozřejmě uvažuje tak, že když už se tedy rozhodne jít volit, tak samozřejmě nechce, aby jeho hlas propadl. To znamená, že pro novou stranu typu pana Šlachty v těchto volbách je pro voliče zásadní, aby měl pocit, že pokud mu ten hlas hodí, má pan Šlachta šanci opravdu promluvit do politiky. Samozřejmě nevíme, jestli se tam nakonec dostane. Ještě máme před sebou dlouhou cestu, do voleb zbývá pořád ještě skoro půl roku. Lze očekávat, že akceleruje kampaň ANO, která se, myslím, zatím vzpamatovává. Ještě se může stát spousta věcí. Lze ale konstatovat, že pan Šlachta má dobře našlápnuto, protože průzkumy začínají ukazovat, že naděje na pootevřené dveře do Sněmovny jsou z pohledu potenciálního voliče, objektivně řečeno, pootevřené. To je pro novou stranu strašně důležité. Z tohoto pohledu to vychází.

Jak kampaň Přísahy v tuto chvíli vypadá? Liší se nějak oproti jiným stranám – vzhledem k tomu, že se mu daří zasáhnout potenciální voliče?
Myslím, že klíčem je určitě kampaň v ulicích.

Pan Šlachta, zdá se, velice poctivě, osobně, s osobním nasazením a s investicí vlastní osoby projíždí celou zemi a je vlastně u těch lidí blízko, což podle mne určitá část voličů velice oceňuje, protože se ve svých krajích cítí odtrženi, zapomenuti. Pan Šlachta samozřejmě asi cílí na sociálně širší vrstvy a určitě v tomto směru dělá velice dobrou práci. Je potřeba uznat, že do toho opravdu investuje čas a své nasazení. Oproti politikům má samozřejmě až „neférovou“ výhodu – je trošku celebritou, připravil si cestu tou knížkou, má pověst „toho“ detektiva. Hodně lidí má rádo detektivky. Vidět opravdového policajta, který si navíc dovolil „sáhnout na ty nejmocnější“, musí, myslím, opravdu rezonovat. Lidi ho budou minimálně chtít vidět. V tom má oproti profesionálním politikům výhodu, ti tento status celebrity nemají. Na setkání s nimi přijdou jen skuteční příznivci, zatímco na pana Šlachtu se lidi přijdou podívat, jak vypadá. Alespoň si to myslím, nechci to nijak shazovat, možná bych se také šla podívat.

Takže punc celebrity, ale k tomu ještě jistá autentičnost vyjádření a vůbec projevu?
To neumím hodnotit, to musí každý volič posoudit sám. On tam nepřijede a nezačne mluvit o složitém programu. Má vybudovanou pověst člověka, který opravdu může vyprávět autentické příhody z policie, z nejvyšších míst. Lidi může zajímat, jaké to bylo postavit se premiérovi. A myslím, že to jsou určitě příběhy, které lidi lákají. Právě v tom je jeho autentičnost. Robert Šlachta má charisma, zjevně umí komunikovat, minimálně umí ten dojem vytvářet na sociálních sítích, což je dnes pro volby samozřejmě důležitá platforma.

Vidím velkou inspiraci od ANO, Facebook ANO a pana Šlachty jsou si velice podobné. Tam se vytváří dojem, jak se všichni chtějí fotit s panem Babišem, s panem Šlachtou. Ta rozesmátost. Mě zaujalo – protože se zajímám o genderová témata – jak přitáhnout třeba starší ženy, které vyrůstaly v časech, kdy se možná necítily úplně dobře, když mluvily o politice. Často slyšely: „Ale mamko, ty se věnuj raději domácím pracím.“ No a jak pan Babiš, tak pan Šlachta dávají na Facebook – to je moje oblíbené – jak jim „holky“, což jsou ženy v produktivním věku nebo ve vyšším věku, pečou buchty nebo koláče s logem Přísaha nebo s logem ANO. Snaží se tak přitáhnout i tyto vrstvy, protože o ženských voličských hlasech se vede debata v celém demokratickém světě, že jsou důležité a mohou také rozhodovat. Pan Šlachta určitě může mít velkou atraktivitu i pro voličky díky svému policejnímu příběhu. Určitě části žen to může připadat atraktivní. Klíčem prozatím úspěšné kampaně je silný Facebook a kontaktní kampaň, k níž se ty velké strany ještě neodhodlaly. Navíc pan Šlachta zatím nemá žádnou čistě politickou minulost, je tedy velice jednoduché objevit se jako „mesiáš“ a celebrita k tomu. To je velice funkční.

Sám tým Roberta Šlachty tvrdí, že v tuto chvíli bere hlavně z vnitřních zdrojů. Víme, kdo za tou kampaní stojí? Podařilo se ti to zjistit? Je to profesionálně zorganizovaná věc, anebo jde opravdu o akci zdola, která je založena třeba na pomoci dobrovolníků atd.?
Pan Šlachta prostřednictvím své mluvčí říká, že to opravdu je kampaň dělaná zdola, od srdce, s nasazením a z přesvědčení. Jako člověk, který sleduje politické kampaně, v tom opravdu vidím profesionální práci. Protože třeba ty sociální sítě, když srovnáme velké strany i strany, které mají spoustu peněz díky státnímu příspěvku za volby, jsou zažité. Spolupracují s vynikajícími PR odborníky. I u nich se často ukazuje, jak třeba to prostředí sociálních sítí je velice složité. Tam se opravdu musí mířit milimetrově, protože neformálnost v kombinaci s politickou důstojností, tam se to velice často zvrtává. A třeba pan Šlachta to má opravdu zacílené na milimetr přesně, aby to působilo dostatečně neformálně, ale zároveň to nikdy neztratilo tu důstojnost, nebylo to v uvozovkách směšné. A máme řadu případů, kdy se politici zesměšnili na sociální síti, přepískli tu kontaktnost. Lze říct, že pokud opravdu kampaň pana Šlachty dělají dobrovolníci a samouci, jak říkají, protože paní mluvčí Přísahy mi sdělila, že nevyužívají služby žádné PR agentury, pak jsou to podle mě geniální samouci.

Existuje nějaký důvod, proč by tým Roberta Šlachty měl chtít případnou spolupráci s experty na komunikaci tajit nebo ji nezveřejňovat?
Zaprvé, žádná politická strana se příliš nechlubí. My novináři a lidi, kteří se za zabývají pozorováním politické scény, to sledujeme, protože je to důležité z řady důvodů. Žádná politická strana se příliš nechlubí tím, že ta kampaň stojí na PR nebo na těch nástrojích PR, protože samozřejmě chtějí působit autenticky. Když napíšu mluvčím kohokoliv, tak mi odpovědí: „Hlavně jde o naši politiku, takže komunikaci řešíme interně, je to prezentace našich politiků.“ Ale pak samozřejmě na transparentním účtu, což je povinnost ze zákona v předvolebním čase, se dočteme, že tato PR agentura dělá pro tuto stranu, další PR agentura dělá pro jinou stranu. Velice důležitý a velmi drahý nástroj jsou předvolební průzkumy, které si ty strany dělají samy. Nespoléhají se na to, co máme my jako veřejnost, co ty agentury zveřejňují veřejně. Ale ty strany si dělají svoje průzkumy samozřejmě tak, aby podle toho zacílily tu kampaň, aby měly přehled, jak se ty nálady vyvíjí. A to je velice drahé. Kromě toho, že politické strany se tím nechlubí, tak je tu samozřejmě velká otázka financování, pokud je to nová strana. Nemám důkazy, že by pan Šlachta něco záměrně tajil nebo skrýval, to samozřejmě nemohu říct. Nicméně v obecné rovině samozřejmě machinace s penězi na volby jsou součástí české politické historie, světové politické historie a je to vždy velice citlivá věc. A zvlášť u nové strany. Ty strany, které jsou zavedené, tak mají nějaký majetek, který běží a z velké části se skládá z těch volebních příspěvků od státu za mandáty. Nová strana žádné takové prostředky nemá. A pan Šlachta vlastně říká, že si na primární rozjezd přes ten počáteční spolek půjčil 2 miliony. Když se teď podíváme na ten transparentní účet, tak je tam třeba dar tři miliony od jednoho podnikatele, jinak jsou to drobné příspěvky. Tady se dostáváme k řádům jednotek milionů. Když si vezmeme ten příklad Mikuláše Mináře a jeho hnutí Lidé PRO, tak tam se řešilo, co stálo sedm milionů. Nic se vlastně nerozjelo a to nic Mikuláše Mináře stálo sedm milionů. Takže samozřejmě ta otázka příjmů a nákladů na kampaň je velice citlivá. Proto je to hlídáno zákony. Strany musí předložit svoje volební účetnictví. Ale je tam jedna drobnost. Musí to předložit až po volbách, protože ty faktury dobíhají různě. Takže před volbami se my novináři samozřejmě snažíme zjistit a posuzovat společně s odborníky transparentnost, nakolik jsou stranami uváděné náklady reálné, realistické. A je to samozřejmě důležité sledovat, zvlášť pokud je nová strana teď v obecné rovině, tak se musí spolehnout na nějaké sponzorské dary. Za tím jsou vysoké částky, které si mohou dovolit darovat nějaké vlivové postavy nebo skupiny, takže samozřejmě z tohoto důvodu je potřeba to hlídat. Veřejnost má právo vědět, pokud nějaká vlivová skupina nebo osobnost stojí za nějakou novou stranou.

A co se tedy ukazuje v případě Přísahy, je transparentní v otázce financí, jejich získávání a využití?
Moje novinářská zkušenost je, že se v tuto chvíli mohu podívat na transparentní účet politických stran nebo předvolebních koalicí a dočtu se tam, s kterými PR agenturami spolupracují, kolik to stojí, a opravdu jde o statisícové až milionové částky. Když se podívám na transparentní účet hnutí Přísaha, tam došlo k takové situaci, že když jsem na tom začala pracovat, tak jsem tam viděla nějaké záznamy, které byly v řádu nižších statisíců, a bylo tam napsáno pouze „na on-line reklamu“, bez uvedení adresáta. To není protizákonné, protože ze zákona je politická strana povinna uvést pouze účel transakce. Ale ostatní politické strany to uvádějí. Na transparentním účtu hnutí ANO se můžeme dočíst, kolik bere Marek Prchal, kolik bere Petr Topinka, významná osobnost českého PR. U koalice SPOLU vidíme, kolik se platí PR agentuře, jejímž kreativním ředitelem je Ota Klempíř, známý také ze skupiny JAR, nebo Anna Shavit – ta byla nejprve ve funkci stratéga hnutí ANO a nyní pracuje pro koalici SPOLU. Vidíme, kolik tito lidé berou, nebo kolik ANO platí dnes za průzkumy, když přišlo o svého klíčového poradce – nebo alespoň jak on sám tvrdí – Čechoameričana Alexandera Brauna. U hnutí Přísaha nejdříve nebylo nic, tak jsem se na to začala ptát. Shodou okolností – neumím říct, zda to bylo přímo v reakci na mé dotazy, ale ten časový souběh tam je – se tam objevilo, že je to vypláceno firmě Šimway. Ta ale není žádnou PR agenturou nebo společností, která by se zabývala marketingem. Je to firma, která vznikla v listopadu 2019 jako logistický vehikl veřejných aktivit pana Šlachty. A je tam znovu ta velice důvěrná linka, kamarád z dětství pana Sochra, nejbližšího spolupracovníka pana Šlachty. Dělala jsme s ním rozhovor a bylo zjevné, že pan Kahoun, šéf firmy Šimway, nemá žádnou zkušenost.

Je to zkušený podnikatel v oboru přepravy, to nezpochybňuji, ale on sám říkal, že je v úžasu z toho, co to všechno obnáší politická kampaň.

Což asi já, kdybych začínala politickou kampaň, tak bych si na tuto pozici vybrala někoho, kdo má asi více potuchy, jak tvrdé a citlivé území politická kampaň je.

Takže tu je pořád nějaký rozpor – přinejmenším třeba vizuální nebo dojmový – mezi vkladem, což je firma, která se nikdy v oblasti politického marketingu nepohybovala, a mezi tím, co z té kampaně vychází, což je, alespoň zdánlivě, vysoce profesionální produkt, který dokáže přesně cílit na voliče, na které je potřeba?
Já ten rozpor vidím. Ale je to moje oko novináře, který se politickými kampaněmi zabývá více než deset let. Ale jak jsem říkala, nedošla jsem k žádnému důkazu, který by prokazoval, že hnutí Přísaha prostřednictvím své mluvčí neříká pravdu. To je zase fér uvést. Ovšem například analytik protikorupční organizace Rekonstrukce státu poukazuje na to, že firma Šimway funguje trochu jako jakási clona, že zřejmě distribuuje dále ty finance – ve smyslu, asi si musí najmout přece jen někoho, kdo minimálně programuje stránky nebo nakupuje reklamu, protože i v Praze je viditelná hodně třeba na dopravních prostředcích. Zatímco my na jiném transparentním účtu jiných politických stran vidíme konkrétní platby konkrétním společnostem, ta PR agentura nebo agentura, přes kterou se nakupuje přímo prostor buď na billboardech, nebo na dopravních prostředcích, tady se vždy pošle Šimway a nevidíme, co se děje dál. Na to poukazoval analytik Rekonstrukce státu Jakub Černý, že přesto, že to není protizákonné, není v tom otevřenost a čitelnost, která duch zákona vyžaduje. Tak jsem to pochopila já.

To všechno je důležité asi i z hlediska budoucího potenciálního politického působení strany pana Šlachty. Víme, komu má být, nebo chce být, jeho strana konkurencí? Na čí voliče, z kterých stran, v tuto chvíli cílí?
Dá se asi říct, že protikorupční rétorikou i nepolitickým backgroundem pana Šlachty, to je vlastně trošku remake nebo revival příběhu Andreje Babiše, možná předtím i Věcí veřejných. Přece jen po dvou volebních cyklech se dá očekávat – a ukazují to i průzkumy – nějaký odliv voličů hnutí ANO. I když, myslím si, že ještě je brzy to považovat za hotovou věc, že by opravdu třeba čísla hnutí ANO spadla až o deset procentních bodů. Ale tam asi odliv určitě nastane a bude tam nějaké zklamání. I kolegové, kteří dělají nějaké reportážní texty z těch akcí pana Šlachty, citovali lidi, kteří třeba byli zklamaní právě z pana Babiše, takže si našli pana Šlachtu. Kdybych byla analytikem Pirátů, asi bych si hlídala, jestli mi tam přece jen neutíkají voliči, protože Piráti vznikli také na poměrně vyhrocené protikorupční rétorice. Ale teď, když předseda Pirátů Ivan Bartoš podle průzkumů cílí na post premiéra, tak se musí posunout asi trošku do středu. Tam se může otevřít prostor. Čekala bych, že tam bude nějaký odliv – nejvíce asi od hnutí ANO a od Pirátů kvůli protikorupční rétorice. Ale samozřejmě na to data ještě v tuto chvíli neexistují.

A mají politologové nebo političtí experti, se kterými jsi mluvila, nějakou představu nebo analýzu o tom, kdyby se hnutí Přísaha dostalo do Sněmovny, jakou roli by mohlo sehrát – roli potenciální koaliční strany, ať už třeba pro ANO nebo pro jiné subjekty, které ve Sněmovně budou?
To je velice zajímavé, protože samozřejmě v tuto chvíli, podle stávajících průzkumů, bude největším otazníkem voleb právě koaliční matematika. Samozřejmě premiér Andrej Babiš, který se pohybuje pořád v pozici, kdy může vyhrát volby, má velký problém se svým koaličním potenciálem. Takže se dá čekat, že je možná bezpečnější, když to přeženu, odliv voličů od ANO k panu Šlachtovi, než třeba k SPD, což je problematický koaliční partner. Protože přece jen se pohybuje někde na kraji spektra. A myslím si, že premiér Babiš, který se snaží – a podle mého názoru mu to lze přičíst k dobru – udržet přece jen Česko v očích našich demokratických spojenců jako standardní zemi, tak že pro něj je problematická koalice s SPD. To znamená, že pokud mu nějací voliči utečou k Přísaze, je to pro něj přece jen možná jednodušší situace. Protože pokud by se dostali do Sněmovny, mohli by se vlastně stát koaličními partnery. Oni mají jednoznačně společnou minulost. Image pana Šlachty, bojovníka proti korupci, také byla posilněna právě situací, kdy za vlády Bohuslava Sobotky, v níž byl Andrej Babiš ministrem financí, došlo k reorganizaci policie a pan Šlachta od Policie odešel.

Tehdejší ministr financí Babiš ho zaměstnal na Celní správě, kde se, myslím, stal šéfvyšetřovatelem. Andrej Babiš, dá se říct, výrazně přispěl k vytvoření „kultu“ Roberta Šlachty. Přestože oni dnes tvrdí, že se rozešli, Robert Šlachta v rozhovoru říká, že ho Andrej Babiš zklamal, tak si myslím, že by k sobě asi uměli najít cestu. To je můj názor. Ale samozřejmě problematičtější situace je případný koaliční potenciál pana Šlachty a jeho Přísahy s tradičními stranami, zejména ODS. Její část přece jen považovala způsob provedení nejen politického zásahu na Úřadu vlády, ale vlastně zásahu v politické rovině, za nesprávný. Dodnes tam přece jen není důvěra. Také si musíme uvědomit, že pan Šlachta je bývalý elitní policista, který samozřejmě disponuje nadstandardními informacemi, které získal během vyšetřování z odposlechů. To je myslím určitě situace, kdy se zvláště v případě stran, jež fungovaly v době Šlachtovy působení u policie – což se třeba netýká Pirátů – dá se rozumět ostražitosti vůči němu.