Češi udělali deset milionů teček za koronavirem. Vyhráno ale zdaleka není, připomíná reportér

Vy jste s námi v podcastu Vinohradská 12 mluvil na začátku prázdnin, kdy ministerstvo zdravotnictví umožnilo očkovat proti koronaviru děti starší 12 let. Spekulovali jsme, zda bude mít tato věková kategorie, nebo spíš její zákonní zástupci, o očkování zájem. Jak to teď vypadá, máme už k dispozici nějaká čísla, jaký je tedy zájem v očkovací skupině?
Očkování dětí v té inkriminované věkové kategorii 12 až 15 let je, ano, možné od prvního července. Takže máme de facto první bilanční měsíc za sebou. Vakcínu za tu dobu dostala zhruba desetina dětí v této věkové kategorii, něco přes 50 tisíc z nich. Dalších skoro 50 tisíc na vakcínu stále čeká, jsou tedy zaregistrování a někteří už mají i zarezervovaný termín k očkování, s čímž byly z počátku července problémy. Trvalo to, bylo to pomalé, ale teď už se nějakým způsobem daří kapacity naplnit. Otevírají se i jiná místa, zvětšují se kapacity tam, kde se děti mohou nechat očkovat. Připomeňme, je to asi osm desítek míst v Česku, kde u očkování musí být zákonný zástupce a pediatr.

Dá se tedy říct, že souhrnně každé páté dítě v Česku ve věku 12 až 15 let, respektive jeho rodiče, tedy projevili zájem o vakcíny proti koronaviru. Je samozřejmě namístě se ptát, co ta čísla vlastně znamenají, jaký je ten kontext: Je to hodně, nebo zda je to málo? Když to porovnám s nejbližší věkovou kategorii, která je mnohem širší, od 16 do 29 let, tak tam je zájem o očkovací látky více než dvojnásobný.

Očkování dětí, jak známo, je velmi citlivé téma, kdy mají lékaři o to složitější práci s vysvětlováním výhod vakcín nad těmi potenciálními riziky, když děti, jak známo, nejsou koronavirem tak ohrožené jako dospělí. Na druhou stranu, když se děti naočkují, tak krom všech medicínských výhod nebudou muset v září třeba na testy, což může posilovat jejich ambici vakcínu dostat.

V souvislosti s šířením delta varianty koronaviru – dříve známé jako indické – odborníci postupně navyšovali i hranici potřebného počtu lidí pro zajištění kolektivní imunity. Jaké procento obyvatel by tedy muselo být na podzim naočkováno, aby mohl tento princip fungovat?
No není to v tuto chvíli už těch 70 procent.

Tahle hranice, tak jak se o tom bavím s imunology, s epidemiology, vakcinology – teď naposledy například se šéfem Biologického centra Akademie věd, s panem profesorem Liborem Grubhofferem – už dávno padla...

Nynější čísla se pohybují nad 80 procent, možná někam k 90 procentům. A je to dáno tím, že v Česku už drtivě převládá delta varianta koronaviru, která je až o 60 procent nakažlivější, což zvedá hranici kolektivní imunity strmě vzhůru. On ten výpočet je poměrně zajímavý, nebo to, jak se usuzuje, jaká ta hranice by asi měla být.

Pro odhad procentuální hranice k dosažení kolektivní imunity je zásadním základní reprodukční číslo, které se označuje v češtině jako číslo R nula, v angličtině R-naught. To stanovuje, kolik lidí se průměrně nakazí od jednoho nemocného, tedy v momentě, kdy neplatí žádná restriktivní opatření. Není to známé aktuální R číslo, tedy efektivní číslo R, které se právě pod vlivem těch opatření snižuje a od něj mi pak odvozujeme zrychlování, nebo zpomalování epidemie. Ale u R nula jsou pevně dané hodnoty, které určují, jak moc je ta daná varianta koronaviru, nebo jakéhokoliv jiného viru, naturálně nakažlivá. U původní evropské varianty z loňského jara ta hodnota byla kolem dvou až tří. U delta varianty jsme se dostali někam k číslu osm. Myslím, že Jan Pačes z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd to odhadoval ještě o něco výš.

Což prostě už dostává delta variantu pomalu na úroveň příušnic. O něco výš jsou pak ještě třeba spalničky. To znamená, že v momentě, kdy R nula je vyšší, tak lidí s imunitou je potřeba ve společnosti, lakonicky řečeno, více, protože pro šíření viru stačí mnohem méně nakažených lidí.

V Česku k tomu nutno tedy dodat B: Jakousi kolektivní imunitu v tuto chvíli minimálně ještě na určitý čas zvyšuje velká míra promořenosti populace. Nicméně nikde také není psáno, že vůbec nějaké kolektivní imunity někdy dosáhneme. Byť jsou na druhou stranu zase odborníci, kteří věří, že od ní třeba zase nejsme až tak daleko, jak se to třeba z těch čísel proočkovanosti, která jsme zmiňovali v úvodu, může zdát. Zvlášť v případě mladší populace.

Premiér Andrej Babiš se minulý týden nechal slyšet, že za jeho vlády očkování proti koronaviru povinné nebude, a to ani pro zdravotníky. Současná vláda si podle jeho slov vybrala cestu přesvědčování. Pomoci mají v boji za co nejvyšší proočkovanost společnosti i mobilní očkovací týmy. Jak mají fungovat a mohou zvrátit počet proočkovaných lidí, aby to bylo znatelné?
K těm mobilním očkovacím týmům se dostanu, ale možná se ještě v rychlosti zastavím u toho povinného očkování zdravotníků, protože na to se názory hodně různí. Mluvil jsem se zastánci i odpůrci povinného očkování, tedy určitých skupin obyvatel, zdravotníků konkrétně, přičemž rozumím jak názorům těch, kteří říkají, že přece doktoři mají jít příkladem, jsou navíc v přímém kontaktu s nemocnými, mohou je potenciálně sami ohrozit, nebo naopak pro ně samotné to může být rizikové. Vzpomeňme na nakažené sestry na podzim a v zimě.

Na druhou stranu jsou lidé, kterým se cokoliv mandatorního prostě příčí. Slyšel jsem připodobnění – myslím, že to řekl pan Jaroslav Štěrba, ředitel Fakultní nemocnice Brno – že byly doby, kdy co nebylo povinné, tak to bylo zakázané a že s tím lidé nesouhlasí a že jim to vadí. Ministr Vojtěch sám mluvil o tom, že lidé v sociálních službách by snad odešli i z práce, kdyby vakcinace měla být povinná.

Ale jak on říká, je prý dobře, že se ta debata vede. Já si také myslím, že je dobře, že se o tom mluví. Ostatně spousta jiných očkování je v Česku povinná. Zase na druhou stranu máme poměrně velmi dobře proočkovány lékaře, sestry, zdravotnický personál v Česku. A myslím si a souhlasím s tím názorem, a už jsme o tom v podcastech mluvili několikrát, že je rozumnější cesta přesvědčování, cesta osvěty, na kterou se tedy bohužel v Česku tak dlouho zapomínalo a nedbalo. A je určitě dobře v této souvislosti, než se třeba vydat cestou povinné vakcinace, tak to, jak pan premiér apeluje na mobilní očkovací týmy bez registrace, tak dostat vlastně spíš vakcínu přímo k těm lidem, odbourat všechny možné bariéry, které by mohly být. To znamená, že očkovací týmy by měly jezdit na periferie republiky, do míst, kde víme, že je ta proočkovanost v tuto chvíli u rizikových skupin nejmenší.

Z očkovací mapy Ústavu zdravotnických informací a statistiky víme, že jde o okolí Jeseníků, Kaplic v Jihočeském kraji, Ašsko, na druhé straně republiky Jablunkov, Třinecko atd., kde lidé nemají v blízkosti očkovací centra. Brání jim hranice dostat se do jiných míst, kde by se mohli nechat naočkovat tak, jak s tím třeba nemají problém lidé v centrálních částech.

Myslím si, že ano, že mobilní očkovací týmy jsou cesta, jak tu proočkovanost skutečně ještě o něco zvýšit.

Když se nám podaří obrátit ten systém „přijďte si pro vakcínu“ na systém „buďte klidně doma na zahradě, my s vakcínou přijedeme až za vámi“. I tak ale může nastat brzy problém, že nebudou noví zájemci o vakcíny. Když se podíváme na statistický web Fakulty informačních technologií ČVUT, tak ten uvádí, že k nedostatku nových zájemců o vakcíny může dojít už někdy v půlce srpna, to znamená za dva tři týdny.

Už jsme se toho trochu dotkli. Jak je to se zájmem lidí o první dávky vakcíny, podařilo se ministerstvu zdravotnictví, potažmo vládě, nastartovat zájem mladých lidí skrze očkovací centra bez registrace, tak jak to bylo naplánováno?
Byť jsem mluvil o poklesu zájmu o očkování, který je samozřejmě očividný, když to porovnáme s těmi měsíci červen květen, tak je zajímavé, že celý poslední měsíc se lékařům nadále daří vyočkovávat 20 a více tisíc prvních dávek. Je tam pokles, ale číslo je poměrně stagnující nebo stabilní. A jistě za to mohou právě očkovací místa bez registrace, která teď vznikají po celé republice. Už jsou jich více než dvě desítky a ten počet bude ještě narůstat.

První místa stát otevřel na Chodově v Praze a na hlavním nádraží 12. července. A jen na Chodov si chodí pro vakcínu denně 1000 lidí, přičemž ze začátku to byly dvě třetiny pro první dávky, teď v posledních dnech už je to tak půl na půl.

A abych zodpověděl tedy tu otázku, zda se tak podařilo nastartovat zájem mladých lidí – tak ano, právě ta očkovací centra bez registrace si oblíbili hlavně mladí lidé.

Přesto, že v České republice podle epidemiologů už převládla varianta delta, vypadá to, že se čísla nakažených nezvedají. Čím si to v tuto chvíli odborníci vysvětlují? Že i přesto, že se tady šíří nakažlivější varianta, tak čísla zatím alarmující nejsou?
Ano, je to tak. Několik týdnů jsme se tomu neúspěšně bránili, ale koronavirová varianta delta teď podle kombinovaných dat Státního zdravotního ústavu, to znamená z diskriminačních PCR testů a celogenomových sekvenací, už dominuje v Česku z 80, možná až z 90 procent. Tedy skoro úplně vystrnadila dosud převládající alfa variantu. Když se podíváme na beta varianty a gama variantu, tak ty jsou ve výrazné menšině. A byť jsme mluvili o tom, že je delta varianta koronaviru skutečně o dost nakažlivější, tak je pravda, že i přes větší nárůsty zkraje prázdnin, které jsme tu zaznamenali, jsou ty počty nově nakažených teď stabilní, nebo by se to zdálo alespoň ze statistik. To znamená, že stabilní jsou alespoň odhalené nákazy, protože míra denních přírůstků může samozřejmě být ve skutečnosti mnohem vyšší.

Jinak ale v nemocnicích, a to je důležité, je absolutní minimum lidí s covidem. Měli jsme teď několik dní za sebou, kdy nikdo na koronavirus ani nezemřel. A to jsou všechno dobré zprávy. Je to rozhodně dané tou kombinací proočkovanosti a promořenosti populace. My víme, že je možnost nákazy i přes vyvolanou imunitu, bavme se třeba o očkování. Možnost nákazy tu sice je, ale je ohromně nízká. A v zahraničí, třeba ve Spojených státech se ukazuje, že lidé teď umírající na covid jsou převážně neočkování.

To platí i pro ty hospitalizované pacienty.

Zároveň také víme, že v tuto chvíli se virus šíří hlavně mezi mladými lidmi, kterým nedělá takové potíže. Byla by proto chyba to opět nějakým způsobem podcenit v létě, protože přijde podzim, období dalších respiračních onemocnění, a může to být znovu problém. Na to upozorňuje třeba opakovaně šéf Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek. Nedávno v rozhovoru pro Novinky řekl, že, a to je možná právě odpověď na otázku, proč to není tak zřetelné, že oscilujeme v jakémsi pingpongovém období, kdy se nárazově objevují nějaké klastry nákazy a lidé se hodně testují před dovolenými. Pak je zase méně testů, protože spousta lidí je už někde u moře. Takže se jen složitě rozumně posuzuje, v jaké situaci se vůbec v tuto chvíli nacházíme.

V tom je to léto hrozně zrádné. Virus v nás dále přežívá a teprve až podzim může ukázat, v jaké situaci ve skutečnosti jsme. A pokud k tomu zodpovědně nepřistoupíme, tak to současné léto před podzimem může být takové to ticho před bouří. I když pevně věřím, že s tou mírou imunity, kterou si zvláště díky očkování vytváříme, nás snad už nečekají tak hrozné týdny jako loni. Ale je opravdu nutné myslet na to, že koronavir dál mutuje. S každou další mutací pak může být i lépe odolný proti vakcínám, což je naše největší zbraň proti této infekci.

Zmínil jste ten loňský rok. Můžeme v tuto chvíli s jistotou říct, že nejsme svědky opakování scénáře z loňského roku, kdy přes léto vypadala čísla příznivě a pak přišel poměrně rychlý a nekontrolovatelný nárůst nakažených? Může se tento scénář zopakovat?
Já se po těch zkušenostech z loňského roku raději neodvažuji vůbec usuzovat, jak se situace může nadále vyvíjet. Ale loni tu nebyla vakcína. To je naše největší zbraň, i když nás to nesmí uchlácholit, protože loni tu také nebyla delta. A vidíme, že těch variant se objevuje čím dále tím více. Proto musíme být nadále velmi obezřetní, nadále usilovat o to, aby se pořádně sekvenovalo. Víme, že ne všechny laboratoře i tři čtyři týdny po povinnosti, kdy mají provádět diskriminační PCR testy u pozitivních nálezů, které pak mají sloužit jako velmi rychlé prvotní ukazatele možných variant, tak je nedělají, data neodesílaly tak, jak měly.

Takže určitě musíme dbát na prevenci, testovat, dodržovat izolace po návratu z rizikových států. Pak už ten černý podzim 2020 znovu nastat nemusí. Upřímně bych si to moc přál, protože co jiného vyvodit z vlastních loňských chyb, než se z nich poučit a neopakovat je.

Když se na světě stala převažující variantou koronaviru právě delta, lidé se okamžitě začali ptát, zda proti ní budou vakcíny působit. Prvotní odhady byly u vakcín Pfizer, Moderna i AstraZeneca celkem optimistické, ale odborníci zároveň upozorňovali, že ještě nemají dost potřebných dat, aby to bylo jisté? Jak to vypadá teď, zabírají vakcíny na variantu delta?
Data se sbírají postupně, máme čím dále tím více čísel. Zabírají – to je asi ta nejdůležitější zpráva. Vakcíny fungují a fungují velmi dobře. Platí ale i B: A totiž že nefungují tak dobře, jako fungovaly proti variantám, se kterými jsme dosud bojovali. Stále platí, že vakcíny velmi dobře chrání proti vážnému průběhu, který by snad vyžadoval hospitalizaci, a to i v případě koronavirové varianty delta. O něco horší je to s účinností proti symptomatickému průběhu, tedy proti průběhu s příznaky a samotné nákaze.

Zpočátku to byla dost optimistická čísla. Třeba od úřadu veřejného zdraví v Anglii jsme získali data, kdy ten pokles v účinnosti nebyl tak extra významný. Spíš se mluvilo o tom, že jedna dávka nestačí, protože pak účinnost klesá zhruba k 30 procentům. To byla data k AstraZenece a k vakcínám Pfizer/BioNTech. O něco horší data pak přišla od izraelského ministerstva zdravotnictví.

A teď před pár dny tento úřad zveřejnil informaci, že vakcína Pfizer/BioNTech zůstává nadále velmi účinná proti vážnému průběhu a hospitalizacím, to je kolem 90 procent. Ale její účinnost proti vlastní nákaze je jen asi 39 procent. K tomu nutno dodat, že zásadní je skutečně ochrana před těžkým průběhem. Pořád je v záloze výroba upravených typů vakcín, která by neměla být nijak extrémně složitá u těch nejmodernějších typů vakcín na bázi nukleových kyselin, což jsou vakcíny Pfizer/BioNTech nebo od americké Moderny. Pak je také v záloze, a ta otázka se velmi urgentně řeší, podávání třetích dávek. Třeba právě Izrael už to začal v případě vážně nemocných seniorů dělat.