Opatření by měla vývoj předbíhat, ne na ně reagovat. S reportérkou o změnách covidových pravidel

Ministerstvo zdravotnictví kvůli sílící epidemii plánuje další zpřísnění protikovidových opatření, na celkovou uzávěru společnosti se ale nechystá. Od začátku tohoto týdne musí kontrolovat bezinfekčnost hostů restaurace a podniky, reálný dopad nařízení, ani míra jejich dodržování zatím nejsou jasné - i když hygienici tvrdí, že zatím nezjistili výraznější problémy. Jakou strategii zvolí vláda vzhledem k rostoucím číslům do dalších týdnů? Jsou nejspolehlivější cestou z krize výzvy k očkování, jak naznačuje dosluhující kabinet, nebo by měla přijít i jiná opatření?

Janetta Němcová, reportérka Radiožurnálu, která se zabývá zdravotnictvím. Dobrý den, Janetto.
Hezký den.

Janneto, v Česku stoupá počet nových případů koronaviru, jak sledujeme v uplynulých týdnech. Ke zpomalení růstu měla přispět nová opatření, která fungují od pondělí. Jsou to kontroly v restauracích a podnicích. Víme také, že se zkrátila doba platnosti testů a omezil se okruh lidí, kteří mají nárok na bezplatný preventivní test na COVID. Co se v tuto chvíli ví o tom, jak ta opatření fungují?
V podstatě nic moc, protože na hodnocení je ještě dost brzy. Jak už jste řekla, tak to platí teprve pár dní. Každé opatření zavedené vládou ještě dobíhá. Nebo jinými slovy trvá, než se projeví - a to klidně i třeba čtrnáct dní. Záležet bude hodně i na tom, jak moc budou třeba zrovna restaurace kontroly dělat. Problém je totiž v tom, že se k tomu přistupuje velmi různě. Někdy to dělají poctivě. O tom se přesvědčili i kolegové, kteří hned v pondělí natáčeli v terénu v různých městech po Česku. Jinde jsou ale kontroly takové polovičaté. Hlavně na sociálních sítích lidé sdíleli zkušenosti, že se jich obsluha třeba jen zeptala, jestli mají potvrzení o bezinfekčnosti, ale už se nepřesvědčila o tom, jestli to tak skutečně je. Některé restaurace se vydaly třetí cestou, takže to nekontrolují vůbec.

Problém je v tom, že ta nařízení jsou obecně vlastně špatně vymahatelná. Hospodští sice mají povinnost něco kontrolovat, ale kdo kontroluje, jestli to skutečně dělají a co jim za to vlastně reálně hrozí?

Je pravda, že teď krajské hygieny dělají velké kontrolní akce, ale to je nárazové. A jestli to má skutečně být k něčemu, tak je potřeba, aby byl důsledný stát a kontroly dělat pravidelně. Jenomže pravdou je, že hygieny už skoro dva roky pracují v neuvěřitelném tempu a mají spoustu jiných starostí, třeba s trasováním. To je jednou z klíčových zbraní, která dokáže epidemii držet na uzdě, pokud ho děláme. A tady je potíž v tom, že už teď to znovu leckde těžko stíhají.

Když zmiňujeme ty podniky, víme, že na čtyři sta podniků v týdnu ohlásilo, že ta pravidla budou bojkotovat. Některá asi bojkotují, některá ne. Ale Janetto, když jste mluvila o té vymahatelnosti - víme, jaký trest vůbec podnikům hrozí za nesplnění těch nařízení?
Pokud třeba kontrola odhalí v restauraci hosta, který nemá ani test, ani očkování, ani neprodělal nemoc, tak mu může dát pokutu až deset tisíc korun. To samé potom obsluze, která tam toho hosta nechala sedět. Většinu ale hygieny sahají k mnohem mírnějším sankcím. Maximálně ve stovkách korun. A to je právě to, ta vymahatelnost. Protože pravidla jsou teoreticky vymahatelná, ale prakticky je vlastně nikdo neuplatňuje.

I hlavní hygienička Pavla Svrčinová si na to nedávno postěžovala, že krajské hygienické stanice jsou zkrátka moc mírné - třeba konkrétně v udělování sankcí.

Kdybychom to měli brát z perspektivy čísel, tak se zdá, že opatření zatím epidemii nebrzdí, protože vidíme, že počet případů COVIDu dál roste. Vlastně bychom měli říct, že roste počet zachycených pozitivních testů. Víme, Janetto, jaká je v tuto chvíli prognóza statistiků? Co říkají?
Ona ta čísla ještě stoupat budou. Tady asi není potřeba nějak předstírat, že díky kontrolám v restauracích nebo zkrácené platnosti testu se ten trend v dohledné době nějak výrazně změní. A i kdyby ano, tak to většinou trvá zhruba deset až čtrnáct dní, než se to projeví. Ale já tedy moc šancí nedávám tomu, že se to zvrátí. Epidemie stále sleduje vysoce rizikový scénář a ten předpokládá, že bychom se v dohledné době mohli dostat až na patnáct tisíc nových případů za jeden den a není vyloučené, že se to stane třeba už příští týden. V nemocnicích by také mohly být v jeden den tři tisíce lidí s COVIDem-19. To také ve vysílání Radiožurnálu řekl šéf zdravotnických statistiků Ladislav Dušek začátkem týdne. Zdvojnásobit se podle něj může také počet lidí na jednotkách intenzivní péče.

Dušek ale i přesto věří, že i když je u nás poměrně nízká proočkovanost populace, tak to pomůže zabránit tomu, abychom se dostali do stejné situace jako loni. Tedy hlavně pokud jde o ty nemocnice. Připomenu, že před rokem touto dobou bylo v nemocnicích s COVIDem-19 přes osm tisíc lidí. A z toho více než tisícovka ve vážném stavu. Byla to doba, kdy byly nemocnice přeplněné. Pacienti museli být překládáni jinam, často i stovky kilometrů daleko. I když se sice zdaleka této situaci neblížíme, tak se děje něco, čemu se ministerstvo chtělo vyhnout. A to, že nemocnice začínají omezovat plánované zákroky a nekovidovou péči.

To ohlásila třeba Městská nemocnice v Ostravě a příští týden k tomu možná přistoupí i jihočeské nemocnice. Fakultní nemocnice Brno například zase omezila počet operačních sálů tak, aby personál mohla přesunout ke kovidovým lůžkům.

Janetto, vy dlouhodobě sledujete situaci ve zdravotnictví a v tuto chvíli samozřejmě také na ministerstvu zdravotnictví. Víme, jak dosluhující vláda a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch za ANO, bude při pokračování tohoto trendu postupovat? Víte něco o tom, jaká jsou další opatření v záloze? Jaké jsou další varianty?
Ono už to ministerstvo tak nějak nastínilo. Pochopitelně se snaží vymyslet, co dál. Jediné, s čím může operovat, je prokazování bezinfekčnosti. A to také dělá. Jak víme, tak od pondělí ji musí kontrolovat hospodští. Včera ministerstvo zdravotnictví přišlo s dalším zpřísněním: od 22. listopadu nebudou u hromadných akcí nad tisíc lidí platit antigenní testy. No a pokud se situace bude dále vyvíjet tak jako doteď, tak může ministerstvo přikročit k tomu, že se OTN změní na ON, tedy že se testy nebudou zohledňovat vůbec. Ministr Adam Vojtěch za ANO také vyzval firmy, aby umožnily svým zaměstnancům pracovat z domova.

Může také ještě zpřísnit pravidla pro nošení roušek a respirátorů, ale upřímně, to je asi tak jediné, co může dělat. Zákony mu totiž nedávají moc velký manévrovací prostor. Ono se stačí podívat, co se dělo od jedenáctého dubna, kdy přestal platit nouzový stav a mantinely začal ministerstvu určovat pandemický zákon. Nejvyšší správní soud od té doby rušil jedno opatření za druhým. A když se zase vrátím do situace před rokem, tehdy vláda postupovala podle krizového zákona - zavřené byly školy, restaurace i obchody a až na výjimky jsme nesměli vycházet z domu po deváté hodině večer. Epidemiologové tehdy dokonce žádali ještě další zpřísnění. Jenomže teď už taková opatření nejsou možná.

My víme, že epidemiologové upozorňují na šíření COVIDu třeba ve školách, kde je hodně neočkovaných. Uvažuje se v tuto chvíli třeba o znovuzavedení testování ve školách? A pokud ne, tak vysvětluje ministerstvo, jak chce šíření COVIDu na školách zabránit? Je to právě ta legislativní otázka, o které jste mluvila?
Jak já to sleduji, tak postoj ministerstva zdravotnictví k testování ve školách je takový docela rezervovaný. Vzpomeňme si, že po třech kolech v září už to opakovat nechtělo a trvalo docela dlouho, než se odhodlalo k tomu testování, co probíhá teď v listopadu. Dlouho si stálo za tím, že to není potřeba. Epidemiologové ale byli jiného názoru,. Je sice pravda, že děti s COVIDem zpravidla nekončí v nemocnicích na jednotkách intenzivní péče, ale to nemusí platit pro jejich rodiče a prarodiče, které mohou nakazit.

A argument, že ti už mají být dávno naočkování sice může být pravdivý, ale asi to není úplně nejšťastnější. Třeba skupina MeSES už někdy v půlce října doporučovala, aby testování proběhlo ve školách v okresech s incidencí nad sto nových případů týdně na sto tisíc obyvatel. To bylo v půlce října, kdy to ještě snad pro žádný okres neplatilo. Teď to až na výjimky přesahují všechny. Dokonce třeba Prostějov více než sedminásobně. Představy, jak postupovat, se ale lišily i uvnitř samotné vlády. Zatímco ministerstvo zdravotnictví nechtělo testovat a chtělo jít cestou zpřísnění, třeba nošení roušek, tak resort školství prosazoval testy.

Nakonec tedy vláda odsouhlasila testování školáků v okresech s incidencí nad tři sta týdně na sto tisíc obyvatel, a to ve třech vlnách. Ta poslední má být patnáctého listopadu . Potom už to nechá na krajských hygienických stanicích, které by to měly nařizovat lokálně a používat by se k tomu měly už jen PCR testy.

Akce krajských hygienických stanic je právě jeden z argumentů, který používá ministerstvo zdravotnictví, co se týče těch opatření. Když argumentuje třeba tím nebo odpovídá na otázky, proč některá opatření nezavádí, tak mluví o tom, že v jednotlivých krajích mohou zasahovat a opatření zavádět krajské hygieny. Víme, proč se to tak neděje nebo kde je problém? Kde se ta věc vlastně zadrhává?
To je docela těžká otázka. Protože jak říkáte, ministerstvo mnohokrát na to, jestli bude zpřísňovat plošnější opatření, odpovídalo, že ono to dělat nebude. Že to mohou udělat krajské hygienické stanice, pokud uznají, že situace je natolik vážná, že je potřeba opatření utáhnout. Samozřejmě na lokální úrovni. Já jsem zatím ale nezachytila, že by se někde něco takového dělo. Tedy kromě toho, že hygieny uzavírají školy kvůli nákaze. A co jsem mluvila se zástupci hygienických stanic, tak to často hodnotí optikou zátěže v nemocnicích, která ještě zatím není tak velká, jako si pamatujeme z minulých vln. Problémem ale je, že v nemocnicích se ta situace projeví většinou také se zpožděním třeba deseti až čtrnácti dní, kdy už ale může být pozdě. Opatření by to měla předbíhat, ne na to reagovat.

Takže je to vlastně podobný princip - když tedy budou pokračovat v tom, co jste se dozvěděla od představitelů krajských hygienických stanic – jako vlastně razí celkově vláda. Hlavně se akcentuje hledisko naplněnosti nemocnic?
V podstatě ano.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch za ANO hodně argumentuje osobní odpovědností. Mluví o potřebě posílit očkování. Víme tedy, jak chce vláda přesvědčit ty, kdo se očkovat odmítají?
Vláda už se o to snaží. Jednak tím, že skončily hrazené preventivní testy. To jsme viděli, že celkem zabralo, protože to zjevně přesvědčilo ty, kteří třeba váhali a pořád utíkali od vakcíny k bezplatnému testování. Byla to pro ně taková přijatelnější varianta. Jsou ale lidé, kteří třeba do společnosti moc nechodí, testy nepotřebují a mají pocit, že tedy nepotřebují ani očkování. To se bavíme hlavně o seniorech. Připomenu, že ve skupině nad šedesát let máme stále nějakých asi čtyři sta  tisíc lidí, co nejsou chráněni. Ani vakcínou, ani prodělanou nemocí. Ty mají k očkování přesvědčovat praktici, ale to jde docela těžko. A potom je to skupina odmítačů očkování z důvodu, že mu zkrátka nevěří a nepřesvědčí je k tomu ani pobyt v nemocnici.

A toto je možné připsat na seznam chyb ministerstva zdravotnictví. Ti lidé jsou často ovlivnění různými dezinformačními kampaněmi, které stát bohužel nedokázal - a zdá se mi, že ani teď nedokáže - efektivně potlačovat nebo je nějak vyrovnávat. Přitom data ukazují, že vakcína chrání proti těžkému průběhu ze sedmdesáti až osmdesáti procent.

Otázkou ale je, jestli orientace ministerstva na zvýšení zájmu o očkování a na proočkovanost je teď to nejlepší, co může dělat. Musíme si totiž uvědomit, že to trvá dlouho, než očkování zabere. U dvoudávkových vakcín to konkrétně trvá třeba i týdny, než začne imunita fungovat. Když se teď lidé půjdou hromadně naočkovat, tak to bude mít efekt třeba někdy kolem Vánoc.

Pořád tu ale máme geometrickou řadu, kterou se v tuto chvíli zvyšuje počet případů COVIDu.
Přesně tak. A očkování je zkrátka řešení dlouhodobé nebo do nějaké delší budoucnosti. Není to něco, co by mohlo vyřešit tu aktuální situaci.

Jedna věc, o které se v souvislosti s očkováním mluví a samozřejmě už vidíme, že se ta debata zintenzivňuje i v evropských zemích a zámoří, je povinné očkování. Třeba jen pro některé skupiny obyvatel, pro zdravotníky nebo zaměstnance v sociálních službách, to zavedla například Francie. Anebo prosazení nějakých opatření, která jsou cílená na lidi, kteří očkování nepodstoupili, i když jim v tom nebrání lékařská anamnéza. Janneto, jak je debata - která, zdá se, naplno v České republice nepropukla, ale v politicko-expertních kruzích ano - v tuto chvíli postavená? Je ve hře taková varianta?
Pokud jde konkrétně o politickou reprezentaci, tak ta se k tomu moc nemá. Ono je to těžko politicky průchozí. Když jsem o tom mluvila s ministrem Vojtěchem už někdy v létě, tak jsem se ho ptala, jestli nebudou chtít nařizovat třeba povinné očkování pro zdravotníky, pro pracovníky v sociálních službách. Odpovědí mi bylo, že tady panuje obava, že ti lidé, pokud se tedy kategoricky odmítají nechat očkovat, tak z těch nemocnic a sociálních služeb odejdou. A to si český systém nemůže dovolit, protože už teď je tam těch lidí vlastně nedostatek. Pokud jde o odborníky, tak ti jednoznačně už nějakou dobu doporučují nebo volají po tom, aby bylo očkování povinné právě pro zdravotníky a pracovníky v sociálních službách. Velmi se k tomu hlásí třeba předseda České lékařské komory Milan Kubek.

Já jsem se na postoj ministerstva ptala minulý týden náměstkyně ministra Martiny Koziar Vašákové, co si ona o tom myslí.

V podstatě mi odpověděla, že jako odborník, ona je pneumolog, by byla pro. Aby očkování bylo povinné, jak jsme říkali, pro zaměstnance ve zdravotnictví, v sociálních službách i pro učitele.

Ale na druhou stranu jako člověk, je zkrátka proti tomu, aby něco takového bylo nařizováno povinně. Takže ta debata je opravdu velmi těžká a v příštích měsících budeme asi sledovat, jakým směrem se bude vyvíjet.

Části nemocných by měly pomoci monoklonální protilátky, které mají bránit tomu, aby se ti neočkovaní nakažení dostali do vážného stavu. Vlastně ty monoklonální protilátky, když to teď hodně zjednoduším, by měly dělat to samé, co zajišťuje imunita daná očkovacími látkami. Vy jste se tomu tématu věnovala, Janetto. Kolik dávek mají zdravotníci v tuto chvíli v zásobě? Je jich dost?
Zatím ano. Při tom tempu spotřeby, které je teď, odhadla náměstkyně ministra Martina Koziar Vašáková, že zásoby vystačí asi na měsíc. Třeba konkrétně Fakultní nemocnice v Motole má čtyři tisíce balení léku od firmy Regeneron.

Vzhledem k tomu, že ty zásoby, které v Česku jsou, by mohly vystačit zhruba na měsíc, je ve hře jak přiobjednání těchto léků, tak i to, že by se mohly třeba nakoupit nějaké novější léky. Ministr Vojtěch mluvil třeba o tabletkách proti COVIDu, které se podávají perorálně, tedy ústně. K těm monoklonálním protilátkám, konkrétně léky Regincov 2 a Bamlan. Ty se používají u lidí v začátku nemoci COVID-19, kteří mají riziko těžkého průběhu. Na infuzi do nemocnice je posílá praktický lékař po vyšetření a pozitivním testu. Ideálně by ty léky měl pacient dostat do čtyřiadvaceti hodin od pozitivního testu, což se ale ne všude děje.

Tím, jak přibývá pacientů a nemocnice se plní, začínají narážet na kapacitní strop. Pochopitelně přibývá i těch lidí, kterým by monoklonální protilátky pomohly. Praktičtí lékaři upozorňují, že by v dohledné době mohlo dojít i k zahlcení systému a ne všichni se potom k monoklonálním protilátkám dostanou. No a protože jde zpravidla o neočkované, tak je možné, že potom zkrátka skončí na jednotce intenzivní péče.

Janneto, jak v tuto chvíli hodnotí situaci epidemiologové, infektologové a další odborníci, se kterými mluvíte? Když se podíváme třeba na nějaké meziroční hodnocení, jak je na tom Česko rok poté, co začínala jedna z nejhorších fází COVIDu? Má ta současná situace potenciál vyrovnat se tomu, co se tady dělo loňský rok, kdy počty nakažených také přesahovaly deset tisíc, ale v tu chvíli už každý den umíraly desítky, v jednu chvíli možná až stovky lidí?
Když srovnáme situaci letos a loni, díky očkování se posunula hodně. Na jednotkách intenzivní péče ani v nemocnicích není také tolik lidí, jako bylo před rokem. Počty nově nakažených ale rostou podobným tempem. Nevíme, co bude, pokud jde o další postup vlády, protože chybí nějaký jízdní řád. Víme sice, že se ministerstvo rozhoduje na základě nějakých parametrů, ale vlastně nevíme, jak přesně to funguje.

Myslím, že i epidemiologové musí být po té době zklamaní z toho, jak se epidemie vyvíjí. Vláda zkrátka nedokázala za ty měsíce dostatečně přesvědčit lidi k očkování, které označují za jedinou cestu ven. Podle epidemiologa Rastislava Maďara je klíčem v boji proti koronaviru i ta třetí posilující dávka. Pro tu si ale přišlo, jak víme, asi pětadvacet procent lidí, kteří na ní mají nárok. Na vládu se ze strany expertů snesla také kritika za to, že zrušila hrazené preventivní testy. Třeba právě Rastislav Maďar varoval, že pokud lidé nebudou chodit na testování, tak může úmrtnost po Vánocích narůst. Protože virus se bude šířit v populaci bez toho, aniž bychom o tom museli vědět. Varoval také, že pokud nebudou lidé dodržovat alespoň to málo, co musí, a nepůjdu se očkovat, tak bychom se mohli dostat do ještě horší situace, než jakou jsme zažili.

Pokud jde o srovnání s loňským rokem, tak je ale možná dobré obavy uklidnit, protože loni byla situace samozřejmě mnohem horší. V nemocnicích bylo touto dobou nějakých osm tisíc lidí, z toho více než tisícovka na jednotkách intenzivní péče a ta situace byla taková, že si nemocnice přeposílaly pacienty, protože už kapacitně nezvládaly. Pacienti často mířili i přes celou republiku. V takové situaci samozřejmě ještě nejsme, jak už jsem řekla. Děje se ovšem to, že nemocnice minimálně začínají omezovat selektivní nebo odkladnou péči.

Ta situace je v tuto chvíli určitě vážná. Možná nás čeká docela náročná zima. Na druhou stranu bychom se ale už neměli dostat do takových situací, jaké si třeba pamatujeme z loňska nebo z letošního jara. Máme tady zkrátka očkování a i když je proočkováno asi šedesát procent populace, tak je vidět, že to funguje. Na jednotkách intenzivní péče nekončí zdaleka tolik lidí. Připomenu, že loni touto dobou tam bylo tisíc lidí, teď je to zhruba nějakých tři sta .