Petr Pithart byl v 60. letech členem Komunistické strany Československa. Po okupaci v roce 1968 z ní vystoupil. V 70. letech se podílel na pašování exilové i samizdatové literatury a sám napsal několik děl pod pseudonymem Sládeček. Jméno Petr Pithart se na přebalech knih začalo objevovat až na konci 70. let poté, co se společně s dalšími osobnostmi stal signatářem Charty 77.

„Díky podpisu jsem se dostal do blízkosti lidí, o kterých jsem pouze slyšel, kterých jsem si považoval. Nikdy jsem si nemyslel, že si budeme povídat a budeme spolu,“ vzpomínal před lety ve vysílání Českého rozhlasu.

Vedení Občanského fóra

Petr Pithart se řadí k významným postavám sametové revoluce. Byl součástí Občanského fóra a po Václavu Havlovi ho i chvíli vedl. Jako první český porevoluční premiér prosazoval v letech 1990 a 1992 zachování Československa.

„Chci zdůraznit, že je docela dobře možné začít se věcně a klidně dohadovat na typu nějakého volnějšího soužití, než je dnešní stát, na typu, kterému pracovně říkám dvojdomek,“ vyjádřil se tehdejší premiér Pithart k potenciálnímu dělení.

Jeho kariéra je ale spojená také se Senátem. Celkem šest let stál v jeho čele, dalších osm byl místopředsedou. V roce 2003 neúspěšně kandidoval na prezidenta. V posledních letech komentuje politické dění v Česku. Například před dvěma lety vystoupil v rámci oslav 17. listopadu na Staroměstském náměstí.

„Nepřestaneme pádlovat směrem k nedokonalé, ale stále nejlepší myšlence – k Evropě jako k jednotě, která je bohatá růzností svých členů,“ řekl ve svém projevu.

Letos se po zhruba třiceti letech rozloučil se svojí alma mater, s Právnickou fakultou Univerzity Karlovy, kde působil jako pedagog.

Na státní vyznamenání byl Pithart navržen už v roce 2016, nominaci ale tehdy odmítl.

Eliška Balcárková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít